Pomohli k tomu i lidé, kteří přispěli více než půlmilionovou částkou do sbírky, jež skončila 31. prosince 2021. I když si organizátoři dali jako cílovou částku milion, bude jim i vybraná suma stačit na to, aby se pustili do „papírování“. Peníze ze sbírky by měly pokrýt náklady na projektovou dokumentaci a poplatek pro stavební povolení.
„Pokud nám bude štěstí přát a podaří se nám vše tak, jak to máme v hlavě vymyšlené, mohli bychom v roce 2023 jezdit,“ hlásí Petr Beneš, provozovatel břeclavského Sportcomplexu, kde se nápad na vznik velodromu zrodil.
Podle něj se bude v prvních třech měsících letošního roku ladit statika, konstrukční řešení a kompletní projekt, s dalšími šesti měsíci počítá jako s termínem pro získání stavebního povolení. Koncem podzimu, případně před koncem roku by se pak mělo hrábnout do země.
Do sbírky přispěly i výrazné sportovní osobnosti. Například jeden z nejlepších současných českých silničářů Jan Bárta, bývalý skvělý dráhový reprezentant Pavel Buráň, několikanásobný mistr v časovce Michal Hrazdíra nebo třeba trenéři z brněnské Akademie dráhové cyklistiky a reprezentanti Tomáš Bábek a Robin Wagner.
Celkem projekt s krytou halou, kancelářskými budovami i sociálním zázemím vychází na sto milionů korun. Že postavit jej najednou je nereálné, si Beneš dobře uvědomuje, proto se přípravný tým rozhodl projekt rozdělit na etapy. V první fázi vznikne samotná dráha, na kterou by měla přispět Národní sportovní agentura.
„Ta má v tuto chvíli vypsané dotační tituly, ve kterých vysloveně zmiňuje i slovo velodrom. Pokusíme se od ní získat sedmdesát procent potřebné částky,“ poznamenal Beneš s tím, že zbývající sumu se pokusí sehnat od sponzorů. Předběžný příslib na finanční pomoc má i od hejtmana kraje a také se chystá vypsat další veřejnou sbírku.
Tvrzený hliník s práškovou barvou
To, že se začne od dráhy, která bude v první fázi bez střechy, není nic zvláštního. „Takto se budovaly velodromy za první republiky. Nejdříve se postavila dráha a pak vznikaly přidané budovy,“ podotýká iniciátor projektu.
Na břeclavské dráze by stavitel velodromů Petr Junek mohl použít úplně novou technologii, kterou si sám patentoval. „Jedná se o tvrzený hliník, do nějž je zapečená prášková barva. Zatím stojí kousek klopené zatáčky jen u pana Junka na zahradě. Celý svět čeká na to, až to někdo postaví, a my chceme být první,“ netají se Beneš ambicemi.
Právě kvalita povrchu přitom hraje velkou roli. I když například v Brně velodrom mají, na betonovém povrchu podle sportovců není možné trénovat tak dobře.
„Brněnská hala je skvělá na rozvoj síly, ale sprinter potřebuje i rychlost, kterou na betonové dráze nezíská. Kluci tam trénují tak, že je tlačí motorka, aby získali rychlost. S rychlým povrchem je závodník úplně jinde,“ naznačuje Beneš, podle kterého jde popularita dráhové cyklistiky celosvětově nahoru a Česko, potažmo Břeclav, není výjimkou.
Až bude velodrom stát, počítá se s jeho otevřením i pro širokou veřejnost, včetně například základních škol.
