„Tímto barbarským jednáním byli Židé tak zmateni, že nemohli svůj hnus a odpor ani slovy vyjádřiti,“ napsal po válce o zkáze Velké synagogy zemský rabín Richard Feder, jenž přežil holokaust jako jediný z celé své velké rodiny.
Rabín Feder vládl lidskostí a laskavostí. Z rodiny přežil holokaust jako jediný |
„Říkali proto jen: Tohle pomstí Bůh. Židé své synagogy milovali, i když je třeba pilně nenavštěvovali. Vždyť si je postavili sami z dobrovolných darů. Téměř každá rodina měla na svou synagogu nejkrásnější vzpomínky,“ vykreslil rabín význam podobných staveb pro věřící.
Zbudování velké synagogy umožnil revoluční rok 1848, kdy židé získali stejná občanská práva jako křesťanští obyvatelé habsburské monarchie. Brněnský magistrát jim sice zakázal postavit si svůj svatostánek přímo ve městě, ale na pozemku tehdejších ulic Damenstiftsgartengasse neboli Nadační a pozdější Tempelgasse neboli U synagogy v 50. letech vyrostla opravdu důstojná stavba podle plánů vídeňské projekční kanceláře pod vedením architektů Johanna Julia Romana von Ringe a Augusta Schwendenweina von Lanauberg.
„Ti pro Brno navrhli monumentální budovu v historizujícím neorománském stylu, která svým charakterem zcela zapadala do kontextu vídeňské architektury období výstavby městského okruhu Ringstrasse, na níž se oba architekti zásadním způsobem podíleli,“ uvádí internetový portál Brněnských historických stezek a dodává, že stavbu provedla místní firma Antona Onderky.
Díky štědré podpoře brněnských židovských podnikatelů se mohlo už 17. září 1855 slavnostně otevírat bohoslužbou za účasti vrchního vídeňského rabína Isaka Mannheimera. V 19. století se pak synagoga dočkala několika rozšíření a úprav. „Spolu s městským divadlem patřila k prvním elektricky osvětleným veřejným stavbám v Brně,“ vyzdvihuje zmíněný portál.
Inspirace křišťálovou nocí
Jistě i proto se stala trnem v oku brněnským nacistům, kteří se drali k moci a coby zarputilí antisemité se inspirovali takzvanou křišťálovou nocí, kdy byly z 9. na 10. listopadu 1938 v celé Říši vypáleny a drancovány stavby patřící Židům.
„V mnohých německých a rakouských městech byly zapáleny synagogy, v berlínských ulicích rozbity výlohy u stovek židovských obchodů a na deset tisíc židovských obyvatel Vídně mělo být zatčeno a deportováno do nově zřízeného koncentračního tábora v Mauthausenu,“ cituje dobové Lidové noviny organizátor letošních připomínek brněnské synagogy a jihomoravský zastupitel Michal Doležel (TOP 09).
„Přibližně třicet synagog bylo v tu noc vypáleno a zničeno také v československém pohraničí – na území, které ještě před dvěma měsíci bylo součástí Československé republiky. V následujících dnech se tak v novinách objevovaly zprávy o vypálených synagogách v Liberci, Krnově či Opavě,“ popisuje s tím, že tato koordinovaná akce byla už tehdy legitimizovaným terorem i s lidskými oběťmi.
Nejprve ničení, potom požár
Po předchozích provokacích německých „nácků“ začalo v Brně už ve středu 15. března 1939 obsazování klíčových objektů. Vedení policejního ředitelství v Orlí ulici se zmocnil zdejší advokát Karl Schwabe, jenž už předtím vedl nacistické demonstrace za připojení Brna k Říši. A už v onen den nechal zatýkat židovské obyvatele, kteří se pokoušeli z města uprchnout.
„Některým židovským obyvatelům zabavili nacisté jejich domovy a ubytovali v nich okupační vojáky. Už 15. března se tak několik židovských obyvatel rozhodlo dobrovolně ukončit svůj život,“ doplňuje Doležel.
Hitlera v Brně provázely trapasy, jeho příznivci poté vypálili synagogu |
O dva dny později v 11 hodin dopoledne projel městem triumfálně Adolf Hitler, jenž o dvě a půl hodiny později zmizel vlakem do Vídně.
„Právě toho dne, se západem slunce, začínal pro židovské obyvatele šábes. První, který měli brněnští Židé prožít již v Protektorátu Čechy a Morava,“ podotýká Doležel a líčí, že oné šábesové noci ze 17. na 18. března dorazila skupina nacistických ordnerů na Schwabův rozkaz na dnešní Přízovu ulici, aby tu vypálili nejvýznamnější židovskou budovu města.
„Po příchodu na místo začali budovu nejprve ničit – vylomili vstupní dveře, vykradli synagogální pokladnu i další zařízení a pálili náboženské knihy. Následně se jim podařilo založit požár,“ přibližuje příběh oné noci.
Hasiče poslali zpět na základnu
Ve čtyři hodiny a patnáct minut přivolala neznámá osoba hasiče a oznámila požár svatostánku. Z dnešní Lidické ulice okamžitě vyjely všechny pohotovostní vozy a automobilové žebříky, avšak po příjezdu na místo byla budova již plně zachvácena plameny.
„Přítomní ordneři a členové jednotek SS znemožnili hasičům zásah a přinutili je vrátit se zpět na základnu. Teprve při druhém příjezdu, kdy dorazil i velitel brněnských hasičů Vladimír Adámek, bylo dovoleno aspoň chránit okolní zástavbu. K hořící synagoze se dostavil také Schwabe, který měl tehdy křičet: ,Co se to děje? Nařídil jsem zapálit synagogu, ale ne brát peníze.‘ Právě tato Adámkova výpověď se v roce 1946 stala jedním z klíčových důkazů v poválečném procesu, v němž byl Schwabe za podíl na zničení synagogy uznán vinným,“ pokračuje Doležel.
Mráz a mrtvoly na sloupech. Z transportu tisíce Židů z Brna do Minsku přežilo 13 |
Ráno 18. března, kdy se měla konat tradiční šábesová bohoslužba, zůstaly na místě už jen ohořelé trosky a zbytky obvodových zdí. Zánik synagogy proběhl rychle a bez jakékoli veřejné odezvy. Podobně jako tomu bylo v Německu o několik měsíců dříve.
K odklízení trosek byli dokonce nahnáni právě židovští obyvatelé. Doležel k nim s povzdechem připomíná, že o pouhé dva roky později, kdy pozemek po zničené synagoze zakoupilo Brno, začali z města nenávratně mizet i oni. A upozorňuje, že právě příběh barbarského vypálení svatostánku, jež se tehdy událo bez jakékoliv odezvy, dnes znamená „znovu se ptát, jak snadno může být násilí přeloženo do jazyka správy – a jak rychle se z místa paměti může stát místo bez minulosti“.
Dlouhá léta nezájmu
K osudu hlavního strůjce vypálení Karla Schwaba je potřeba dodat, že byl za mnohá svá válečná provinění 20. září 1946 odsouzen k trestu smrti a ještě téhož dne popraven na dvoře věznice na Cejlu.
Krátce po skončení druhé světové války se tehdejší vedení města zavázalo, že na místě zničené synagogy vytvoří památník brněnským Židům zavražděným během holokaustu. „Tak se ovšem nestalo a na místě jedné z nejzajímavějších budov Brna se dodnes rozkládá opuštěné rumiště,“ podotýká portál Brněnských historických stezek.
Právě proto se Jihomoravský kraj, Židovská obec Brno, Ústav archeologické památkové péče a společnost Brno Property Development zavázaly nyní vypálenou synagogu připomenout.
Koleje do nebe. Nový památník na nádraží v Brně připomíná deportované Židy |
„Na místě, kde stála, bude proveden archeologický průzkum a instalován pietní a interpretační bod. Jeho součástí je také instalace poeziomatu, který návštěvníkům zprostředkuje příběh synagogy prostřednictvím zvukových nahrávek,“ přibližuje Doležel.
A dodal, že zde od letošního jara Centrum židovské kultury Štetl plánuje rovněž pořádat komentované prohlídky a srpnový Štetl Fest svými dalšími pietními a kulturními akcemi také připomene zdejší historii.
Akce k připomenutí vypálené synagogy18. 3. Velká synagoga ožívá
15. 5. Velká synagoga ožívá
Archeologické naleziště
Festival Štetl Fest
|
