Už před čtyřmi lety se psalo, že jsou brněnští vědci blíž k úspěšné léčbě rakoviny. Podařilo se rozklíčovat pravidla, podle nichž se chovají poškozené buňky. Kam se výzkum posunul?
Každý objev nás posouvá blíže k poznání složitých dějů, mezi které patří i tak závažné a velmi komplexní onemocnění, jako je rakovina. Nicméně bude ještě potřeba spousta dalších důležitých objevů, aby i široká veřejnost viděla hmatatelné úspěchy. Potřebujeme dosáhnout hlubšího pochopení procesů, které chrání naši genetickou informaci. Chceme vyvinout zcela nové látky, které budou mít potenciál při léčbě specifických nádorových onemocnění. Zvláště princip syntetické smrti nádorových buněk, na který se s kolegy v Brně zaměřujeme, představuje velký potenciál do budoucna. Zatím jsme ve stadiu laboratorních a preklinických testů, ale výsledky jsou velmi povzbuzující. Je potřeba být trpělivý a za několik let uvidíme.
Už teď jste zjistili, jak lépe potlačit nádory prsu a vaječníků.
Ano, tento měsíc vyjde dokonce článek v časopise Cell, který popisuje právě jeden z mechanismů, které se podílejí na potlačení vzniku těchto nádorů. Více než třicet let trvalo objasnění funkce těchto proteinů a právě v takový moment má člověk pocit, že se mu podařilo nahlédnout pod pokličku vědění.
Jak jste se vlastně dostal k lékařské biologii?
Svět přírody mě vždy fascinoval. S postupem času mě ale místo vnějšího pozorování více lákalo poznat, jak věci fungují uvnitř. Nakonec z toho vzešlo studium procesů zodpovědných za nestabilitu genomu a onemocnění s ním související. Teprve pochopení mechanismu biologických procesů zodpovědných za jednotlivá onemocnění může vést k jejich vyléčení, a ne pouze odstranění symptomů.
Studoval jste na amerických univerzitách. Můžete srovnat, jaké zázemí mají tamější vědci oproti vědcům Masarykovy univerzity?
Působil jsem na několika institucích jak v Dánsku, tak v USA, a bohužel musím konstatovat, že podmínky pro vědu jsou v zahraničí zatím nesrovnatelné s těmi českými. Nejde pouze o množství peněz pro vědu, ale především o jejich objektivnější rozdělování. Navíc zahraniční instituce jsou neustále oceňovány a doplňovány kvalitními vědci, což zajišťuje jejich rozvoj a dynamiku. S tím je i velmi úzce spojen důraz na neustálé vědecké diskuse, zahrnující kritické kladení otázek vedoucí k potvrzení, nebo vyvrácení vědeckých hypotéz.
Jak je to tedy u nás?
Převažuje spíše konzervativnost a především neuvěřitelná administrativa. V zahraničí dávají granty možnost čerpat prostředky podle potřeb řešení projektu. Vědec tak rozhodně nemusí řešit výběrová řízení, zdůvodňování nákupu nebo plánovat spotřebu papíru a toneru v horizontu jednoho roku až pěti let. V neposlední řadě to je také zaměření na kvalitu než kvantitu studentů. Na druhou stranu musím říct, že tady je stejný potenciál jako v zahraničí, který je příslibem do budoucna. Navíc spousta lidí se už v zahraničí vzdělávala a někteří se postupně vracejí zpět do Česka.
Na jakých výzkumech jste pracoval a jakého výsledku si nejvíce vážíte?
Pracoval jsem na spoustě projektů, ale nejvíce si vážím objevu a popisu celé řady regulačních procesů, které se podílejí na opravě poškozené DNA, a jejich potenciálního terapeutického využití. Některé z těchto výsledků byly publikovány v těch nejprestižnějších vědeckých časopisech. Teď mě nejvíce těší právě objev mechanismů, které se podílejí na potlačení vzniku nádorů prsu a vaječníků.
Proč jste si vybral za další působiště brněnské ICRC při nemocnici u svaté Anny, kde jste nyní nově zástupcem ředitele neboli vice chairem?
Pozici vice chaira na ICRC jsem přijal z toho důvodu, že v ICRC vidím vědecký potenciál, kde dokážou ocenit kvalitní týmy a případně utlumit ty méně produktivní.
ICRC bývá podceňované, i protože nemá takové finanční prostředky jako centra v zahraničí, aby si mohlo zaplatit špičkové vědce ze zahraničí. Co na to říkáte?
Podceňovaný může překvapit a to si myslím, že je náš případ. Finance nejsou všechno, neboť kvalitní vědci sem nepřijdou kvůli penězům, ale pouze tehdy, pokud pro ně vytvoříme kvalitní podmínky. Tím, že budeme transparentní, budeme vyhodnocovat svoji kvalitu a neustále hledat nové ambiciózní vědce, kterým se nebudeme bát dát příležitost. V brněnském centru chceme vytvořit platformu pro úspěšnou základní a klinicky orientovanou vědu.
Vědecká práce je náročná, kolik hodin denně pracujete a jak odpočíváte?
Ano, je to náročné, ale pokud děláte práci, která vás baví a je to spíše koníček, tak čas neřešíte. Nicméně pracuji denně dvanáct a více hodin. A když potřebujeme třeba dokončit žádost o grant, tak ani čtyřiadvacet hodin nestačí. Odpočívám nejvíce s rodinou, pořád ještě závodně hraji futsal, jezdím na kole, chodím plavat a s manželkou tančit.
