Základy včelaření pochytil už jako malý kluk od dědy. Stačilo tedy vybrat vhodné místo pro úly. A to Görig našel na střechách domů.
„Pro chov v centru města vybírám klidnější včelstva. Ta divočejší mám daleko od lidí, to si ve městě nemůžu dovolit,“ říká osmadvacetiletý včelař, který produkty brněnských včel prodává pod značkou Včelaříme!. Zároveň Brňany zasvěcuje do toho, aby se chovu včel začali věnovat i sami.
Centrum města a včelí úly. Jde tato kombinace skutečně k sobě?
I když to zní zvláštně, jde to k sobě. Včely si asi spíš představíme uprostřed lesa v přírodě, ale paradoxně ve městě se jim daří mnohem lépe. V okolí nejsou žádné monokultury zemědělských plodin, které by byly ošetřovány chemickými postřiky. Včely ve městě mají bohatší a pestřejší stravu díky velké druhové rozmanitosti. V parcích roste několik desítek druhů stromů, na zahradách si lidé pěstují rostliny, které si dovezli odjinud.
Takže včely chované ve městě netrpí nedostatkem potravy?
Rozhodně ne. To by muselo jít o skutečně obrovské město, ale včela má akční rádius přibližně pět kilometrů, takže i kdyby byl úl na střeše domu na náměstí Svobody, má to kousek do parku v Lužánkách nebo na Špilberk.
Má kromě zmíněné druhové rozmanitosti rostlin včelaření ve městě i další výhody?
Pro včely je ta rozmanitost určitě největší výhodou, pro včelaře pak asi to, že když bydlí ve městě, má to k úlu kousek, ale na to já popravdě moc nehraju. Další výhodou je, že zájemcům med nejen prodávám, ale můžu je vzít i na střechu přímo k úlům a ukážu jim, jak včely med vyrábějí. Ve městě je taková exkurze samozřejmě jednodušší, protože lidé za mnou nemusí jezdit nikam daleko za město.
Stává se často, že zákazníci chtějí nahlédnout do úlů?
Ano a většinou jsou to lidé, kterým není lhostejné, co jedí a jak se chováme ke světu kolem nás.
Kdy jste začal v Brně chovat včely?
Před pěti lety. Do Brna jsem se přestěhoval z beskydské vesnice Veřovice, když jsem začal studovat vysokou školu. Na vesnici jsme včelařili s dědou a otcem. Po třech letech v Brně jsem zjistil, že mi tady chybí aspoň kousek přírody. Řekl jsem si, že to zkusím ve městě. Včelaření totiž představuje určitou symbiózu s přírodou, navíc způsob, kterého se držím, je velmi přirozený.
Jak se svým přístupem lišíte od jiných včelařů?
Včelám v podstatě jen určím, v jakém prostoru se budou pohybovat, což je dané tím, kam umístím úl. Jinak všechno dělají samy a moje zásahy jsou minimální. Ostatně jsou tady o desítky milionů let déle než člověk, tak jim nebudeme diktovat, jak to mají dělat. Při intenzivním včelaření se včelám na konci sezony vezme všechen med a nahradí se rafinovaným cukrem. Tím se sice dosahuje velkých výnosů medu – třeba 60 kilogramů na jedno včelstvo, ale když včely zimují na cukru, nedostávají vitaminy a minerální látky, které jim budují imunitu. Já včelám med nechávám pro jejich potřebu a beru jen to, co vyrobí navíc. Sice tak vyprodukujeme asi 15 kilogramů medu na včelstvo, ale naše včely jsou zdravější a myslím si, že i šťastnější.
Kde v Brně úly máte?
Máme je na střeše bývalé masné burzy v Masné ulici, v Masarykově čtvrti, na Žlutém kopci, v Maloměřicích nebo na Lesné. Někde jsou úly na střechách, jinde v zahrádkářských koloniích. V Brně spolu s přítelkyní chováme přes dvacet včelstev, o další se staráme jedné brněnské firmě v Technologickém parku a další máme i v Beskydech a na Vysočině.
Oslovujete sám i další lidi, aby vám poskytli střechu?
Ze začátku jsem lidi oslovoval, ale teď už se ozývají sami, jestli bych nechtěl dát včely k nim na střechu. Nejdřív si s nimi promluvíme, zda mají i sami zájem o včelaření. Když chtějí jen med, snažíme se najít někoho jiného. Někteří potřebují první pošťouchnutí a pomoc, aby začali včelařit. Oni poskytnou prostor, já včely a společně včelaříme. Po nějaké době to třeba zvládnou i sami.
Neobáváte se toho, že velký zájem laiků o vlastní chov včel může odvětví spíše uškodit? Něco podobného se řeší i v souvislosti s narůstajícím zájmem o chov čmeláků.
U včel je to stejné. V případě chovu každého zvířete, když se člověk rozhodne ze dne na den a nic si o tom nezjistí, je to určitě špatně. Kdo si chov včel pořádně nepromyslí, neuvědomí si třeba ani rizika – pokud si je dá k sobě na zahradu, musí dopředu vědět, jestli není alergický, zda sousedům nebudou včely vadit. I my jsme z některých míst úly raději stáhli, protože vadily lidem v okolí a pro nás je důležité udržovat dobré sousedské vztahy. Právě tím, že se na nás mohou obrátit začínající včelaři, se snažíme těmto chybám předcházet. Mohou od nás získat základy, aby včely chovali správně a neubližovali jim.
Dají se mezi včelstvy vybrat ta méně agresivní, která se víc hodí do města?
Ano, podobně jako třeba u psů se i každé včelstvo chová jinak. Některá jsou klidnější a zaměřují se na to, aby měla co největší snůšku, jiná jsou divočejší. Taková se snažím chovat daleko od lidí, to si ve městě nemůžu dovolit. Pro centrum Brna vybíráme klidná včelstva. Když je včelstvo divoké, můžeme vzít královnu z klidného včelstva a dát ji do divokého. Nově vylíhnuté včely pak už budou klidné.
Je to pro vás koníček, nebo práce na plný úvazek?
Zatím jsou pro mě i mou přítelkyni včely koníček. Jsem vystudovaný elektrotechnik a v jedné malé brněnské firmě pracuji jako servisní technik záložních zdrojů, které jsou hlavně v nemocnicích a v průmyslových firmách. To mě živí, ale bylo by krásné, kdyby nás v budoucnu uživilo včelaření. Pak bychom se na něj zaměřili komplexněji a zabývali bychom se i apiterapií, což je léčba pomocí včelích produktů, a apituristikou, kterou v malé míře v podstatě už teď provádíme pro zájemce, kteří chtějí kromě koupě medu včely i vidět. Ale teď nechceme, aby nám včely přerostly přes hlavu.
Produkty z medu od vašich včel prodáváte pod značkou Včelaříme!. Co dalšího kromě takzvaného brněnského medu vyrábíte?
Nabízíme i ochucené medy – chilli med, med s vlašskými ořechy nebo praženými kakaovými boby. Testujeme med se solí, pepřem nebo celerem. Netradiční spojení chutí nás baví a chceme je nabídnout i dalším lidem. Zpracováváme i včelí vosk, z něhož děláme svíčky, pomády na rty, masti, voskované ubrousky na svačinu, z propolisu vyrábíme tinkturu pro dezinfekci.
Kde jsou k dostání?
Zatím v bezobalových obchodech a vybraných kavárnách. Na podzim bychom rádi spustili e-shop. Zatím většinu prodáváme způsobem přes osobní domluvu.
