Zatímco u čmeláků nebo vos přežívají zimu pouze oplozené samičky, které začátkem jara teprve množí svůj druh, u včel už jsou tou dobou aktivní tisíce létavek.
„Jediné dokážou přežít zimu jako společenstvo. Během léta se vylíhne zvláštní dlouhověká generace včel, která je právě k přežití tohoto období uzpůsobena, čímž společenstvo zachová. Jakmile se tak stane, zemře a je nahrazena krátkověkými včelami, které se v pravidelných generacích líhnou na jaře a v létě a žijí přibližně 50 dní,“ přibližuje Veverka.
Původní profesí je elektrotechnický inženýr, nakonec však navázal na otce i oba dědy a již 22 let se věnuje právě včelařství. Kromě toho, že v Rosicích vzdělává nové zájemce o obor, vede pobočku Výzkumného ústavu včelařského v Dole na Kývalce, kde se zaměřuje na chov včelích matek.
Často se mluví o důležitosti včel pro přírodu. Jak moc jsou ale důležití včelaři pro ně?
Jimi chovaná včelstva tvoří v současnosti hlavní zavčelení krajiny. Pokud tedy někde zahlédnete včelu, je velmi pravděpodobné, že pochází z člověkem spravovaného úlu. Včely samozřejmě žijí i nadivoko, kdy obvykle roj unikne včelaři a usadí se v nějaké dutině, ale není to tak běžné jako dříve. Je pro ně těžší přežít. Když nejsou ošetřované lidmi, hynou kvůli nedostatku zimních zásob nebo na nemoci.
