V rámci mírových dohod mocnosti na počátku roku 1919 vytyčovaly hranice nástupnických států někdejšího Rakouska-Uherska. Už tehdy si ujednaly, že zachovají jejich historickou podobu.
Československá vláda však ještě poté vystoupila s požadavkem úpravy moravsko-dolnorakouské hranice. A tady začala přetahovaná o Valtice a jejich dnešní místní část Úvaly.
Zatímco obce v blízkosti Valtic jako Poštorná, Charvátská Nová Ves nebo Hlohovec se už před válkou hlásily k českému národu a k nově vzniklému Československu se revolučně připojily bezprostředně po jeho vzniku v roce 1918, ve Valticích se představitelé obce snažili hrozícímu připojení k československému státu všemožně zabránit.
„Je třeba si uvědomit, že zatímco ostatní části bývalého soudního okresu Valticka měly převahu obyvatel české národnosti, tak Valtice měly převahu německého obyvatelstva a Úvaly byly čistě německé. Valtická obecní rada ani obyvatelstvo se nechtěly smířit s osudem a všemi možnými prostředky usilovaly o změnu rozhodnutí,“ vysvětluje Lada Rakovská z Muzejního spolku ve Valticích, který se podílí na přípravě letošních oslav sta let od připojení k Československu.
Představitelé Valtic byli za udržení města v Rakousku ochotni přislíbit leccos.
„Obecní rada vypracovala pamětní list pro udržení Valtic u Rakouska, ve kterém dokonce nabízela výstavbu nové železnice z Lednice do Sedlece a do Mikulova. Upozorňovala také na to, že Valtice se stanou hospodářskou ruinou, která ztratí své území a své trhy,“ popisuje Rakovská.
Rostly obavy z toho, že obec ztratí dvě nemocnice, školy a že se zhorší zásobování Vídně, kam Valtičtí dodávali své zemědělské produkty.
Příznivců republiky bylo méně
Německé obyvatelstvo Valtic a Úval založilo občanskou domobranu a došlo i na nepokoje, jež vyvrcholily 5. června 1919 masovým shromážděním na valtickém náměstí a podepsáním petice proti začlenění města k československému státu.
Podepsáním saintgermainské smlouvy 10. září 1919 bylo přesto Valticko připojeno k Československu.
Jenže ani tímto podpisem spory neskončily, i když rakouská státní správa pro jistotu přestěhovala četnictvo a berní úřad do Poysdorfu.
„Spory o vedení státních hranic Československa se vlekly. Sporné hraniční otázky se řešily ve Valticích ještě v březnu 1920,“ podotýká Rakovská.
V roce 1918 u nás nešlo o revoluci, ale výměnu elit, říká historik |
Oba tábory, československý i rakouský, měly své zastánce. A nutno dodat, že příznivci nové republiky byli tou slabší a méně početnou skupinou.
„Valtické české obyvatelstvo tenkrát tvořili převážně jen zaměstnanci lichtenštejnských dvorů a pár železničních dělníků. Bylo to obyvatelstvo především chudé, bez nějakého podstatného vlivu na probíhající události. Ale našlo si svého mluvčího ve vedení nemocnice Milosrdných bratří. Ta totiž zaslala na ministerstvo vnitra doklad o přání českých obyvatel města k připojení k Československé republice,“ popisuje Rakovská.
Požadavky československé i rakouské strany se znovu řešily na vládní úrovni. Československá delegace navrhla, že by se Valticka vzdala jedině výměnou za jiné území. Požadovala Reinthal, Bernhardsthal, Rabensburg a Hohenau, s čímž však rakouská delegace nesouhlasila. K dalšímu jednání již nedošlo, takže saintgermainská smlouva nabyla 16. července 1920 platnosti.
Za dva týdny 30. července se pak na radnici ve Valticích konala velká smuteční slavnost na rozloučenou. Potom již události dostaly rychlý spád.
„31. července 1920 se uskutečnilo převzetí města a Úval československou stranou. V osm hodin se na radnici shromáždilo městské zastupitelstvo, potom do města před radnici nastoupili četníci. Následně byla na radnici vztyčena československá vlajka,“ popsal historik Jaroslav Školl v knize Valtice vydané Muzejním spolkem v Brně.
Rovnoprávnost za věrnost
Ve městě se objevily letáky s provoláním k obyvatelstvu v češtině i němčině.
„Československý stát přináší Vám všem bez rozdílu národnosti a náboženství republikánskou svobodu a demokratickou rovnoprávnost s ostatními obyvateli státu. Z druhé strany žádá československý stát od Vás nezlomnou věrnost státu, svědomité šetření stávajících československých zákonů a nařízení a bezpodmínečné zachování klidu a pořádku,“ psalo se v textech.
Československá přejímací komise rozpustila dosavadní zastupitelstvo, na druhou stranu starosty Valtic i Úval jmenovali komisaři, kteří správu města nadále zastávali, ovšem podle československých zákonů.
Možná proto řízení města a jeho přechod z rakouské na českou stranu proběhly plynule a bezproblémově. Už o dvacet dní později bylo zahájeno vyučování v české dvojtřídní obecné škole.
Valticko přitom nebylo jediné, které bylo připojeno k Československu až po dvouletém vyjednávání o územních požadavcích a po nabytí platnosti saintgermainské mírové smlouvy. Stejný osud stihl třeba i Vitorazsko a Hlučínsko.
Připomeňte si osud Hlučínska v seriálu iDNES.tv Před 100 lety:
10. ledna 2020 |
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tv
Valtice na dnešní mapě Evropy
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
