Ředitelé Fakultní nemocnice Brno Jaroslav Štěrba (vpravo) a Fakultní nemocnice...

Ředitelé Fakultní nemocnice Brno Jaroslav Štěrba (vpravo) a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně Vlastimil Vajdák mají stejný cíl – přečkat co nejlépe ofenzivu covidu. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Kdo nevěří na koronavirus, ať se přijde podívat, vzkazují šéfové nemocnic

  • 54
V lítém boji o peníze každý hájí zájmy své nemocnice. Nyní však táhnou za jeden provaz. Podle ředitele Fakultní nemocnice Brno Jaroslava Štěrby a šéfa Fakultní nemocnice u svaté Anny Vlastimila Vajdáka totiž stojí za to se rvát o každý lidský život.

Jak moc je nyní situace v nemocnicích vážná? Opravdu může zdravotnictví zkolabovat?
Vajdák: Pokud se nárůst nakažených pacientů bude vyvíjet jako za poslední týden, tak se ve velmi krátké době můžeme na hranu kapacit dostat. Například ve středu u nás leželo 102 pacientů s covidem s tím, že během úterý jsme jich přijali dvě desítky. Tempo se zrychluje, a pokud bude tento stav trvat déle, tak na začátku listopadu může být vyčerpána veškerá kapacita lůžek s odborným personálem.
Štěrba: Situace skutečně není jednoduchá a musíme počítat i s tím, že v řádu dnů až dvou týdnů může být hůř. Ve FN Brno máme na lůžkách 140 covidových pacientů. Jsou to opravdu nemocní lidé, žádné sociální hospitalizace. Museli jsme utlumit běžný provoz. Přednost nyní mají více nemocní. Dlouhá léta jsme takovou krizi nemuseli řešit, vyprofiloval se tady systém obtěžující zdravotníky spoustou zbytečností. Bude záležet na tom, co si řekneme, že je kolaps zdravotnictví…

Co si myslíte třeba o názorech senátora a bývalého ředitele Masarykova onkologického ústavu Jana Žaloudíka, který současnou situaci stále bagatelizuje?
Vajdák: Nejsem lékař, takže se nebudu vyjadřovat k medicínským otázkám. Na druhou stranu jsem ředitelem nemocnice. Bylo by dobré, kdyby se pan profesor Žaloudík přišel k nám podívat, aby viděl, jaký typ pacientů u nás leží. Myslím, že by názor alespoň trochu poupravil.
Štěrba: Myslím, že je třeba poslouchat i tyto názory. Děsíme se toho, že dnes umřelo několik desítek lidí s koronavirem, přitom každý den v Česku zemře okolo tří set lidí a nevyvěšujeme seznamy s diagnózami. Většinou jde o kardiovaskulární onemocnění. Zatím naštěstí neprobíhá takzvaný exces úmrtností, tedy neumírá celkově více lidí než v minulých letech. Neznamená to však, že máme něco podceňovat.

Objevují si i názory, že zemřelých nakažených koronavirem je jen malý zlomek a možná by bylo lepší od všech opatření upustit, protože jde především o staré nemocné lidi, kterým stejně moc času nezbývá, a ekonomika by měla být na prvním místě. Mrazí vás z toho?
Štěrba: Mám rodiče ve zranitelné kategorii. Nechci přihlížet, jak někdo umírá zbytečně, ať je mu deset, nebo devadesát let. Každý život má svou obrovskou cenu.
Vajdák: Z pohodlí domova se dobře prohlašují takové názory, ale realita je úplně jiná. Opravdu bych takovým lidem přál, aby se stali dobrovolníky a viděli na vlastní oči realitu. Když jde o anonymního člověka, tak se takové věci říkají lehce, ale stačí, aby šlo o známého nebo příbuzného. Určitě nikdo nechce, aby jeho blízký zemřel, když by mohl ještě nějakou dobu žít. A jako ekonom bych rád dodal, že ekonomika a tržní hospodářství jsou založeny na růstu a poklesu. Logicky tedy po každém poklesu přijde nárůst. Ekonomika nemůže být nad zdravím obyvatel.

Dovedete si představit, jak by nyní vypadala situace v nemocnicích, kdyby na jaře nebyla přijata žádná opatření? Podle ministra zdravotnictví Romana Prymuly bychom se teď blížili 30 tisícům mrtvých...
Vajdák: V první vlně sehrálo roli několik faktorů. Společnost se bála, protože nikdo nevěděl, jak moc je virus nebezpečný a kolik může zemřít lidí. Takže všichni byli obezřetní a díky rychlým a razantním opatřením nedošlo k rozšíření. Teď je situace jiná, lidé se přestali bát. Někteří si myslí, že jde o virus, který se jich netýká, a nedodržují opatření. Určitě to není dobře.
Štěrba: Já osobně podobné úvahy nemám rád. Je to zbytečné drásání společnosti. Dívejme se dopředu.

Když vidíte člověka bez roušky, máte chuť ho pokárat?
Vajdák: Nedá mně to a upozorním ho. Většina lidí se omluví a roušku si nasadí. Zatím jsem nemusel v nemocnici řešit vyložený konflikt. Dovedu si však představit, že třeba v MHD může být situace horší. Přitom jde o to nejmenší, co můžeme udělat.
Štěrba: Na druhou stranu, život v roušce není úplně příjemný. Docela chápu, že někteří mají problém. Nikdy nevíte, jestli dotyčný nemá třeba astma a s rouškou se mu špatně dýchá. Říká se: Nekritizuj nikoho, pokud jsi nešel mnoho kilometrů v jeho botách. Takže já osobně nemám tendenci někoho vyloženě buzerovat.

Snažíte se zdravotníky motivovat? Chodíte mezi ně přímo na kliniky je povzbuzovat?
Štěrba: Nepřestal jsem dělat medicínskou práci. Se zdravotníky jsem denně v kontaktu, snažím se je povzbuzovat a jít osobním příkladem. Vajdák: I já se snažím být se zaměstnanci v kontaktu a pravidelně je informovat o aktuálním stavu. Chodit přímo za nimi není snadné, protože někteří zdravotníci musí dodržovat přísná opatření jako nosit ochranný oblek a pomůcky. Mám tendenci na kliniky chodit, ale kolegové lékaři mi to vymlouvají a snaží se mě v této době udržet od zdravotnických provozů dál. Já ale považuji za velmi důležité zdravotníky osobně podpořit, jsem s nimi přece na jedné lodi. Samozřejmě musím být obezřetný, ale snažím se je podpořit také hmotně. Dovážíme jim například obědy, a pokud dostaneme nějaké dary, tak jim je co nejrychleji pošleme. Důležité také je, aby na personál pozitivně působili přímí vedoucí.

Chtělo se vám někdy brečet z toho, co se děje? Nebo jste byli svědky situace, kdy se někdo zhroutil?
Štěrba:
O krizové situace nemáme nouze. Když na klinice infekčních chorob přijmou za víkend třicet nových pacientů, tak samozřejmě je personál vyčerpaný a unavený. Dávají to pak najevo svým nadřízeným i vedení nemocnice. Snažíme se posilovat personál, kde je třeba a kde to umíme.
Vajdák: Zatím je situace zvládnutelná a snažíme se, aby nebyl personál přetížený, ale je to čím dál těžší. Pokud bude přibývat nakažených, budeme muset personální situaci na jednotlivých odděleních přehodnotit. Zvýší se počet pacientů na jednu sestru nebo lékaře a to znamená, že zaměstnanci budou přetížení. Navíc být celý den v ochranném obleku je náročné i pro „běžného“ člověka. Teď si představte, že personál nemocnice v tom musí pracovat každou směnu a odvádět i fyzickou práci. Není to lehké.

Po internetu kolují fotky zdravotních sester, které mají obličej otlačený od respirátorů a vyrážku kolem úst. Je to opravdu nyní každodenní realita?
Vajdák: Je. Každý to samozřejmě snáší jinak. Někteří zaměstnanci mají i alergické reakce, protože musí celý den nosit respirátor. Nepodceňujeme to a dodáváme zaměstnancům různé podpůrné přípravky, snažíme se pomoci i prostřednictvím naší dermatovenerologické kliniky. Fotky na internetu se zdravotními sestrami, které mají téměř do krve otlačený obličej, jsou skutečně reálné.
Štěrba: Jde opravdu o každodenní realitu, se kterou musíme žít. A chápu, že člověk, který na respirátor nebo roušku není zvyklý, si je má tendenci sundávat. Není to nic příjemného. 

Na jaře během první vlny epidemie lidé zdravotníkům tleskali a neustále děkovali. Teď se nic podobného nekoná a říká se, že někteří pacienti jsou naopak vulgární. Máte podobnou zkušenost?
Vajdák: Samozřejmě máme pacienty, kteří nejsou příjemní. Asi je k tomu vedou problémy, které mají. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že to nejhorší nás asi teprve čeká. Může být ještě daleko hůř. A je pravda, že solidarita se zdravotníky a nemocnicemi byla na jaře mnohem větší.
Štěrba: Má to souvislost s tím, co se děje ve společnosti. Narůstá frustrace, kterou si lidé vybíjejí různými způsoby, jako v neděli v Praze na Staroměstském náměstí.

Co vás napadlo, když jste viděli záběry tisíců demonstrantů bez roušek natlačených na sebe?
Vajdák: Překvapilo mě, co řekl organizátor, že se údajně v nemocnicích nic neděje. Asi by se měl pořádně podívat kolem sebe. Není nemocnice v republice, kde by nebyl covidový pacient. A lidé bez roušek natlačení na sebe? To snad ani nemůžu slušně komentovat.
Štěrba: Nepřekvapilo mě to ani nešokovalo. Demonstrace jsou po celém světě. A jak jsem říkal, každý si frustraci vybíjí jinak.

Bojíte se, že se nakazíte? Nikdo dopředu neví, jak se organismus s nemocí vypořádá...
Štěrba: Nic takového si vůbec nepřipouštím. Nejhorší smrt je z vyděšení. Mám moc práce na to, abych se zabýval myšlenkami, co se mně osobně stane, nebo nestane.
Vajdák: Je pravda, že nikdo z nás nemůže říci, co s ním koronavirus udělá. Znám spoustu mladších lidí, kteří onemocněli a byli v těžkém stavu, ačkoli to vypadalo, že nemají jiné zdravotní komplikace. Snažím se proto chránit. Nosím respirátor a v maximální míře se také snažím dodržovat opatření, která jsou nutná. Nikdo vám ale samozřejmě nezaručí, že se nenakazíte. Virus je prostě mezi námi. Nebojím se, ale mám respekt.

Po první vlně epidemie poslal stát fakultním nemocnicím finanční injekci, která pomohla k oddlužení. Jak jste na tom po ekonomické stránce nyní?
Vajdák: Stále držíme trend, který jsme letos začali. Hospodaříme s vyrovnaným rozpočtem a na konci září jsme vykazovali kladný hospodářský výsledek. Těžko ale nyní můžeme vědět, jak dlouho současná situace potrvá. Důležité také bude, jak zareagují pojišťovny. Náklady na péči o covidové pacienty jsou enormní i z hlediska spotřeby ochranných pomůcek.
Štěrba: V tuto chvíli se snažíme starat o lidi, kteří naši pomoc potřebují. O ekonomice se budeme bavit, až pomine největší blázinec. V této chvíli máme peníze na léky, materiál a zaměstnance. Klíčová bude v budoucnu úhradová vyhláška. Ale tato jednání přijdou na řadu nejdříve na konci listopadu.

Co si myslíte o projektu polní nemocnice, kterou v případě nouze plánuje zřídit brněnský magistrát na výstavišti?
Vajdák: Pokud naše kapacity budou v polovině listopadu zahlceny, tak nám asi nezbude jiná varianta. Lepší nějaké lůžko než žádné. Pomoci může armáda, praktičtí lékaři či ambulantní specialisté.
Štěrba: Diskutovali jsme s krajem a městem, jestli není lepší vyprofilovat jednu městskou nemocnici na covidovou. Starala by se o pacienty na standardních lůžkách s možností kyslíku a fakultní zařízení o ty s těžkým průběhem. I v polní nemocnici totiž musíte zajistit personál.

Pořád slyšíme, jak počty nakažených a hospitalizovaných rostou. Vidíte nějaké světlo na konci tunelu?
Vajdák: Podle současných odhadů v polovině listopadu. Do té doby to musíme vydržet.
Štěrba: Chci věřit, že počty nakažených začnou klesat nejdříve v horizontu jednoho týdne. V příštím týdnu se snad začne situace trošku lámat. Velmi pravděpodobně ale přijde další vlna a nebude jedna. Jak se rozvolní opatření, zase musíme očekávat nárůst, ale nesmí být ve stejném tempu jako dnes, abychom zvládli péči. Klíčová je vakcína.

Řeší se, jak se zvedla vlna dobrovolnictví, že do nemocnic chodí pomáhat i lidé bez zdravotnického vzdělání klidně umývat podlahy a uklízet. Cítíte, že v tomhle jsou si někteří lidé blíž?
Vajdák: Přihlásilo se nám několik desítek dobrovolníků a hledáme pro ně uplatnění, například v oblasti technicko-hospodářské či v odběrových centrech. Musíme být totiž velmi opatrní v situacích, kdy přichází někdo „cizí“ do styku se zdravotnickou dokumentací. Proto dobrovolníky pouštíme především k takovým činnostem, abychom se nedostali do problémů z hlediska zákona. Poděkování patří každému, kdo se snaží pomáhat. Klidně i slovní podporou.
Štěrba: Také nám se hlásí lidé na různé práce a pozice. Mám ale pocit, že ochota pomáhat je poněkud menší než na jaře. Atmosféra ve společnosti je jiná, lidé se méně bojí. Trochu ztratili respekt z koronaviru a jsou otrávení, protože situace kolem pandemie už trvá dlouho.

Kdyby teď někoho ze čtenářů napadlo, že chce jít do nemocnice pomoci, může? A jak?
Štěrba: Samozřejmě může. Třeba s povlékáním a stlaním postelí. Potřebujeme i administrativní pracovníky, protože jsme museli posílit laboratorní provoz. Preferujeme dlouhodobější pomoc, ale klidně se může přihlásit i někdo, kdo chce pomoci týden třeba v době dovolené.
Vajdák: Každý se může ozvat prostřednictvím e-mailové adresy nemocnici a napsat, s čím by mohl pomoci. Ale hlavně nám držte palce, ať to zvládneme!

Druhý nejvyšší počet nakažených za den

Na jižní Moravě přibylo ve čtvrtek dopoledne 1 368 potvrzených případů nemoci covid-19 za posledních 24 hodin. Jde o druhý nejvyšší počet po pátku 16. 10., kdy bylo hlášeno přes 1 500 nových případů, přičemž druhý den po sobě číslo vyšplhalo přes 1 300. Počet úmrtí vzrostl o 10, průměrný věk zemřelých přesahoval 82 let. V jihomoravských nemocnicích se nyní léčí 537 lidí, 69 z nich je ve vážném stavu. Nejvíce potvrzených případů přibylo v Brně, kde jich bylo 522. Právě Brno je dlouhodobě nejvíce zasaženou oblastí v kraji, následují Brněnsko a Hodonínsko.