Ve středu 24. března uplynulo 115 let od narození architekta Bohuslava Fuchse, jehož funkcionalistická tvorba je celoživotně spojena s městem Brnem.
bohuslav fuchsNarodil se 24. března 1895 ve Všechovicích nedaleko Hostýna. |
Typickou pro brněnskou funkcionalistickou generaci, které byl vůdčím příslušníkem, byla už skutečnost, že nepocházel z bývalého zemského hlavního města, ale z venkova. Podobně jako další významní funkcionalisté Josef Polášek, Jan Víšek, Bedřich Rozehnal, Vilém Kuba, Otto Eisler či Ernst Wiesner.
Ve Všechovicích poblíž Hostýna vlastnil jeho otec obchod, dobovou řečí koloniál. Bohuslav Fuchs odchází roku 1910 do Brna, aby studoval na zdejším stavebním oddělení Státní průmyslové školy.
Moderní architektura
Odtud přešel roku 1916 přímo k "zakladateli české moderní architektury", jak bývá často nazýván Jan Kotěra, do Speciální školy na Akademii výtvarných umění v Praze. Dostal tak nejlepší odbornou i společenskou průpravu, jakou bylo možné tehdy v Zemích koruny české v disciplíně architektury získat.
Tu také dokázal zakrátko skvěle využít. Vedle architektury se Fuchs věnuje také urbanismu a roku 1923 se zúčastní i soutěže na regulaci Prostějova.
Na výstavě soutěžních návrhů se v Prostějově setkává s brněnským městským architektem Jindřichem Kumpoštem, který ho zve do Brna ke spolupráci na svém úřadu.
Bílou kostkou to začalo
Fuchs nabídku přijal a jeho život a tvorba tak zůstaly celoživotně spojeny s tímto městem. Roku 1925, po odchodu Jindřicha Kumpošta, se ve svých třiceti letech dokonce na čtyři roky stal hlavním městským architektem.
To se už ke stavbě připravoval jeho návrh Zemanovy kavárny v parku Okružní třídy. Jednoduchý bílý kubus s železobetonovou kostrou a velkými ocelovými výkladci hlavního kavárenského sálu, které lze v létě spustit pod zem, a cele jej tak otevřít městu, přináší do brněnského prostředí naprosto novou estetiku.
Svým vznikem roku 1925 také zahajuje éru dnes legendárního brněnského "bílého funkcionalismu". Jde však také o pilotní realizaci celé československé architektonické avantgardy. Svým originálním pojetím jí zajišťuje i významné, byť dosud stále nedoceněné, místo ve světových dějinách stavebního umění 20. století.
Zemanova kavárna byla ostatně roku 1964 příznačně zbořena. Dnes známe jen její repliku z poloviny 90. let. Při svém vzniku však zahájila řadu mezinárodně významných Fuchsových brněnských realizací druhé půle 20. let.
Na prvním místě je to zejména hotel Avion, místo schůzek brněnského Devětsilu a celé meziválečné avantgardy.
Dále pak Škola pro ženská povolání Vesna, navržená ve spolupráci s Josefem Poláškem. Následují domov Elišky Machové, pavilon města Brna na Výstavě soudobé kultury, trojdům v kolonii vzorového bydlení Nový dům, Masarykův domov mládeže, Moravská banka vyprojektovaná spolu s Ernstem Wiesnerem nebo městské lázně v Zábrdovicích.
Brno je v té době bohatým evropským městem, Československu dosud přeje štěstí a Fuchsovy návrhy tvoří špičku evropské avantgardní architektury. Roku 1929 mu také vychází první monografie ve švýcarské Basileji.
O tři roky později je zastoupen na slavné výstavě newyorského Muzea moderního umění The International Style, která uvedla funkcionalismus na americkou scénu.
Křivky a obliny...
Jeho stavby jsou také zařazeny do učebnice typologie absolventa Bauhausu Ernsta Neuferta Bauentwurfslehre, která se užívala po celá desetiletí na celém světě. V této době však Fuchs opouští prismatickou funkcionalistickou estetiku konce 20. let. Začíná pracovat s půdorysnými křivkami, oblými objemy a přírodními materiály, čímž se stává vedle Vladimíra Grégra a později bratrů Lubomíra a Čestmíra Šlapetových jedním z mála našich představitelů organické větve moderní architektury.
Jejími skvělými příklady ze druhé půle 30. let jsou zejména termální koupaliště Zelená Žába v Trenčianských Teplicích, vily v Mokré Hoře, Heřmanově Městci či brněnských Pisárkách, zdejší budova vojenského velitelství nebo tovární sídliště rodinných domů ve Skryjích u Tišnova.
Jeho stavebníkem byla firma Aka. Bohuslav Fuchs ji založil roku 1932 spolu se svým bratrem Augustinem a manželkou Drahomírou a se záměrem produkovat a prodávat moderní interiérová zařízení dle vlastních návrhů, a to od nábytku přes nápojové soupravy a vázy až po bytové textilie.
Roku 1938 Fuchsova firma Magazín Aka měla už prodejny v Brně, Praze, Olomouci a Ostravě.
Ve 30. letech se však Bohuslav Fuchs vedle svého architektonického díla dále neprofiloval pouze jako špičkový funkcionalistický designér, nýbrž také jako přední československý urbanista. Nejvýše byly oceněny jeho návrhy z velkých soutěží na urbanistický rozvoj města Brna z roku 1927 (společně s Josefem Peňázem a Františkem Sklenářem) a roku 1933 (s Jindřichem Kumpoštem a Františkem Sklenářem).
V té době byl Fuchs také aktivním členem redakční rady kulturně politického časopisu Index Bedřicha Václavka. Zasloužil se také o znovuobnovení československého členství ve vlivné mezinárodní organizaci prosazující moderní architekturu a urbanismus CIAM (francouzská zkratka pro Mezinárodní kongresy moderní architektury).
Ta byla založena roku 1928 ve Švýcarsku Le Corbusierem za podpory mecenášky Hélene de Mandrot. Na počátku 30. let však přerušila se svou československou odbočkou pracovní styk, a to kvůli jejím ultralevicovým politickým postojům reprezentovaným zejména Karlem Teigem.
Bohuslavu Fuchsovi se podařilo nejen zpřetrhané vazby se CIAMem navázat, ale jím založená nová brněnská skupina iniciovala i ustavení regionální sekce CIAM - OST sdružující Československo, Maďarsko a Polsko. V roce 1937 uspořádala i konferenci v Brně a Zlíně za účasti mecenášky Hélene de Mandrot.
Fuchs pedagog
Za dveřmi však už stála druhá světová válka. Ta přinesla zákaz veškeré stavební činnosti, takže i ztrátu realizačních příležitostí architektů. Fuchs se na jejím začátku uplatnil alespoň jako profesor na Škole umění ve Zlíně, kterou z jeho iniciativy založil Jan Baťa.
V pedagogické činnosti pokračoval i po válce, kdy byl jmenován profesorem Odboru pozemního stavitelství a architektury na Vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše v Brně.
Jenomže pak se doba začala rychle měnit pod náporem komunistů usilujících o co nejrychlejší převzetí moci ve státě prošpikovaném sovětskými agenty a jejich informátory. Národnostně holokaustem i vyhnáním Němců "pročištěnou" zemi připravila navíc heydrichiáda i odboj o část elit.
Zbytky navíc traumatizovala předválečná mnichovská zrada západních spojenců.
Znárodnění, vyhazov a soud
Plánování se ovšem stalo velkým tématem doby v celé poválečné Evropě, takže ještě na sedmém kongresu CIAMu v anglickém Bridgewateru sklidily velkou pozornost regionální plány moravských aglomerací, které pod vedením Bohuslava Fuchse a Jindřicha Kumpošta zpracoval Zemský studijní a plánovací ústav v Brně.
V Česku vyšly tyto plány ve zvláštním čísle brněnské kulturní revue Blok, na jejímž vydávání se po válce Bohuslav Fuchs podílel. Ale už roku 1948 byla zestátněna Fuchsova rodinná firma Aka včetně továrny ve Skryjích u Tišnova. A v roce 1950 byla zlikvidována i jeho soukromá projekční praxe.
Fuchs byl však dobrý diplomat. Jeho postavení v brněnské společnosti, které vyrůstalo z dosud uznávaných zásluh o architekturu i kulturní klima moravské metropole obecně, se zdálo být i po komunistickém puči zabezpečené. Ztratil sice možnost architektonické tvorby, ale spolu se svými funkcionalistickými souputníky, profesory Bedřichem Rozehnalem a Milošem Kopřivou, udržovali na brněnské architektonické škole atmosféru nepoznamenanou nastupujícím komunistickým terorem a jeho "výtvarným" projevem, socialistickým realismem.
České komunisty však vystrašilo maďarské povstání a možná liberalizace po Chruščovově kritice stalinismu. Takže se na počátku roku 1958 rozhodli zajistit si svoje mocenské pozice monstrózní celonárodní politickou čistkou. Rektor brněnské techniky, který dosud hájil svůj pedagogický sbor, byl odvolán a ve funkci ho vystřídal obávaný stalinista Vladimír Meduna.
Profesoři Kopřiva, Rozehnal i Fuchs byli okamžitě vyhozeni ze školy. S Bedřichem Rozehnalem i Bohuslavem Fuchsem byly navíc vedeny vykonstruované soudní procesy s cílem je uvěznit, což se v případě Bedřicha Rozehnala skutečně podařilo.
Trest bez zločinu
Mezinárodně známější Bohuslav Fuchs byl v létě 1961 odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky nepodmíněně. Proti tomuto rozsudku se odvolal okresní prokurátor, který trest shledal neúměrně nízkým. Proces se tedy táhl dál, až byl v roce 1963 na základě amnestie prezidenta republiky zastaven. Architekt Fuchs byl pak rehabilitován až roku 1968.
Tento vykonstruovaný proces postavil režim na obžalobě, že se oba profesoři nezákonně obohacovali, protože své práce honorovali jako architekturu, zatímco prý ve skutečnosti žádnou architektonickou kvalitu nemají.
Během soudního líčení v roce 1962 Fuchs paradoxně zvládl získat první cenu v prestižní soutěži na přístavbu k budově Národního divadla v Praze. Své vítězství obhájil i ve druhé soutěži vypsané o dva roky později. Oba jeho soutěžní návrhy přiblížily naši architekturu opět světovému dění.
Přinesl do ní mimo jiné motiv bezrámové skleněné závěsové fasády, kterou u nás poprvé provedl až o deset let později Karel Prager na budově parlamentu na Václavském náměstí.
Tání tuhých ledů československé diktatury proletariátu sice přineslo v roce 1966 Bohuslavu Fuchsovi titul umělce zasloužilého a v roce 1968 národního, jenomže s ruskými tanky se na svá místa vrátili i čeští stalinisté. Fuchsova naděje na realizaci dostavby Národního divadla počala slábnout.
V roce 1972 navíc jeho řidič na služební cestě ve věci tohoto projektu do Prahy těžce havaroval. Fuchsova vitalita začala ochabovat, takže Husákovým normalizátorům ulehčil situaci.
Když roku 1972 zemřel, stala se účast na jeho pohřbu věcí osobní odvahy. Tak skončil muž, který své zemi zajistil místo ve světových dějinách umění této epochy, ale ve své vlasti se stal nežádoucí osobou.
Už za Fuchsova života přijížděli od šedesátých let 20. století do Brna architekti i studenti oboru z celého světa, aby zhlédli jeho stavby doposud vzrušující svou moderností. Bohužel je po jejich konfiskaci či znárodnění nacházeli vesměs v žalostném stavu.
Jakoby i ony nesly trest svého autora, který v našem malém prostředí příliš vyčníval.
