- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
K vlaku přišli brněnští Židé brzy ráno. Do Minsku přijeli po pěti dnech, čekalo je tam jen utrpení. A téměř nikdo se nevrátil. | foto: Kurt Wafner Album, Berlin
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Z Arnošta Buchwalda mohl být úspěšný advokát a časem třeba soudce. Bydlel v Divadelní ulici v Brně a studoval na Masarykově univerzitě práva. Jenže když se koncem 30. let minulého století začala naplno projevovat nacistická ideologie a nadvláda, najednou záleželo na tom, že je Buchwald židovského vyznání.
Studia tak dokončit nemohl. Bylo mu teprve 28 let, když na podzim 1941 musel jako jeden z brněnských Židů nastoupit na vlak a odjel na východ. V běloruském Minsku ho čekala nelidská dřina a pak i smrt.
Heinrichu Himmlerovi se střílení zdálo pomalé a stresující pro vraždící jednotky. Doporučil proto popravovat „lidštějším“ způsobem. Vězni byli nahnáni do nákladních aut bez oken, kde byli udušeni výfukovými plyny.
Připojte se ještě dnes a získejte: