Jak jste se do světového finále dostal a co všechno tomu předcházelo?
Soutěž Red Bull Dance Your Style je unikátní v tom, že nemá porotu. Hraje se náhodná hudba a tanečník musí reagovat v daném okamžiku. O vítězi rozhoduje publikum pomocí světelných náramků, takže je to hodně o energii, emocích a spojení s lidmi.
V Česku jsem letos vyhrál národní finále, které proběhlo v září u Křižíkovy fontány v Praze. Byla to obrovská akce, přišlo asi osm tisíc lidí a atmosféra byla neuvěřitelná. Když jsem vyhrál, byl to pro mě silný moment – z jedné strany euforie, z druhé šok. Teprve tehdy mi došlo, že pojedu do Ameriky reprezentovat Česko na světové finále, které se konalo 11. října v nové hale Intuit Dome v Los Angeles.
Co pro vás ta výhra znamenala?
Bylo to potvrzení, že jdu správným směrem. Všichni ti tanečníci, kteří tam stáli, byli výborní. Každý měl vlastní styl, sílu, energii. Soutěžit s nimi a uspět pro mě bylo něco, co jsem si dlouho přál. A hlavně to bylo o podpoře lidí, když se celá fontána rozsvítila červeně pro mě, byl to neskutečný pocit.
Jaké to bylo stát na pódiu v Los Angeles a vědět, že zastupujete Česko?
Bylo to skvělé, už jen proto, že jsem tam mohl být a reprezentovat Česko. Zároveň to bylo docela stresující, ale hlavně obrovský zážitek. Nikdo mě tam neznal a nikdo ode mě nic nečekal, což mi dalo pocit svobody. Mohl jsem prostě tančit tak, jak to cítím.
Co vás na světovém finále nejvíc překvapilo, zaujalo?
Asi to, s jakým nastavením tam tanečníci z různých zemí přicházeli. Každý má úplně jiný styl, jinak reaguje na hudbu a jinak přemýšlí. Bylo zajímavé sledovat, jak rozdílně lidi tančí, a přitom všichni vyjadřují to samé – co mají v sobě.
Jan „Lil H“ Ničovský (18 let)Brněnský tanečník, vítěz českého finále Red Bull Dance Your Style 2025. Člen brněnské skupiny MoGG a tanečního studia TSB Bunny. V říjnu reprezentoval Českou republiku na světovém finále Red Bull Dance Your Style v Los Angeles. |
Kdo vás tam nejvíc inspiroval?
Rozhodně Wavee ze Slovenska. Nejen že je to můj kamarád, ale za poslední dobu se neuvěřitelně posunul. To, co předváděl, mě extrémně inspirovalo. A z ostatních asi Nonoy z Austrálie, jeho energie a přirozenost mě baví.
Jak jste se vyrovnal s tím, že se nepodařilo probojovat se do finále?
Nebudu lhát, bylo to těžké. Chtěl jsem tam být a dát do toho všechno. Když jsem vypadl, měl jsem chvíli pocit, že mě tanec přestal bavit. Ale to je normální, každý to má. Někdy prostě ztratíš motivaci, ale vím, že to zase přijde. Nejlepší je to neřešit, nechat plynout a pořád tančit. Nevzdat to.
Jak vypadá váš běžný trénink? A lišila se příprava na světové finále od toho, co děláte běžně?
Můj trénink vypadá tak, že si pustím hudbu a začnu tančit, vždycky naplno, na sto procent. Roztančím se a pak se zaměřím na to, co potřebuju zlepšit. Když vím, že mám slabší část třeba v práci na zemi, jdu na zem. Když mi chybí „skládačky“ nebo přechody, trénuju je. Každý den zkouším něco jiného, co mě posune dál. Příprava na světové finále se ale nijak zvlášť nelišila, prostě každý den trénovat a nevypustit to.
Jak jste se vlastně dostal k tanci a kdy jste zjistil, že vás opravdu baví a chcete se mu věnovat naplno?
K tanci jsem se dostal, když mi bylo asi šest. Tančil jsem doma před televizí na Michaela Jacksona, tak nás s bráchou rodiče přihlásili do kroužku. Hned mě to chytlo a už jsem u toho zůstal. Že se tomu chci věnovat naplno, mi došlo asi čtyři roky zpátky, kolem čtrnácti.
Olympijským vítězem v breakdance je kanadský "b-boy" Phil Wizard |
Kde v Brně trénujete a kdo vás nejvíc ovlivnil?
Nejčastěji trénuju doma v pokoji, tam můžu kdykoliv. Největší vliv na mě měl Viktor Bukový, který mě trénuje už několik let. Pocházím z brněnského tanečního studia TSB Bunny, kde Viktor začal učit asi před šesti lety. Od mých patnácti mě vede a díky němu jdu nahoru raketovou rychlostí.
Patříte k brněnské skupině MoGG. Co pro vás znamená?
Všechno. Bez nich bych nebyl tam, kde jsem. Jsou to lidi, se kterými sdílím energii, tréninky, inspiraci. Podporujeme se navzájem, motivujeme se. Díky nim jsem se posunul nejen jako tanečník, ale i jako člověk.
Jak byste popsal svůj taneční styl?
Je to chaos, ale můj. Někdy klid, jindy výbuch. Tančím podle momentu, podle toho, co cítím.
Vystoupení breakdancerky baví svět. Bláznivé, trapné, smějí se Australance |
Co pro vás znamená tanec – koníček, vášeň, životní postoj?
Vždycky to byl životní styl. Dělám jen to, co miluju, a právě to mi posouvá život a dělá ho hezčím.
Máte v Brně místo, kam chodíte zklidnit hlavu nebo se jen nadechnout?
Mám. Ve Šlapanicích je kopec s výhledem. Tam si občas sednu, pustím hudbu nebo jen koukám. Je tam klid a člověk si tam srovná hlavu.
A co dny, kdy netancujete? Existují vůbec?
Ano, ale jsou vzácné. V takové dny odpočívám, hraju hry, čtu, sleduju videa, inspiruju se. Ale i když netančím, mám to pořád v hlavě.
První olympijskou vítězkou v breakdance je japonská b-girl Ami |
Jaké máte teď plány?
Chci víc pracovat na sociálních sítích, ukazovat lidem, co všechno tanec obnáší – tréninky, improvizaci, proces. Baví mě bavit lidi a posouvat tanec dál.
Co byste vzkázal mladým tanečníkům z Brna, kteří vás berou jako inspiraci?
Dělejte to, protože to milujete. Nenechte se do ničeho tlačit. Když to budete dělat na sto procent, budete v tom nejlepší.
