Jednou z obcí, které tento nápad uvedly v život, je také Zaječí na Břeclavsku. Místní si tam mohli dojít pro dlaždice po opravě chodníku a odnést si jich dle libosti – ať už tři, nebo stovku, vždy při ceně šesti korun za kus. Nová vyjde klidně na sedminásobek.
„Je to oboustranně prospěšná nabídka. Po opravě chodníku nám zbyl vykopaný materiál v dobrém stavu, byla by škoda jej nevyužít. Když si to vezmou lidé, obec tím ušetří zejména na odvozu a uskladnění,“ vysvětluje krok starosta Zaječí Jan Grmela (nez.).
Těžba kamene? Zisk mají jiní, nám to jenom škodí, zlobí se „vyvolené“ obce |
Zájemci si dlaždice brali zpravidla po stovkách, většinou právě na úpravy vlastních pozemků. Poptávka byla obrovská, za týden vše zmizelo a vedení tak muselo vyhlásit stop stav. Ti, na něž se nedostalo, ale zoufat nemusejí. V říjnu totiž mohou očekávat další várku. Obec se chystá na rekonstrukci dalších chodníků a v případě zbytkového materiálu zvolí stejný postup.
Podobně na to jdou i jinde na jižní Moravě, nedávno třeba v Ratíškovicích na Hodonínsku. Dlaždice v horším stavu tam momentálně nabízejí zadarmo, ty hezčí mohli lidé ještě minulý měsíc pořídit za pětikorunu. I v tomto případě si starosta obchod vychvaluje.
„Pokud jsou ještě v použitelném stavu, můžou lidem ještě dobře posloužit. Nám to zároveň přinese něco málo do obecní kasy, v tomto případě šlo o patnáct tisíc korun,“ konstatuje Martin Šupálek (nez.).
Zámková dlažba v Ratíškovicích je na prodej.
Rekonstrukce silnice v Zaječí na Břeclavsku.
Nejedná se ale o výhodu pouze na vesnicích, stejně tak si starý materiál mohou lidé od města nakoupit v Kyjově, nebo dokonce Brně. Také v těchto případech je cena atraktivnější než v běžných obchodech. V Brně je dlouhodobě největší poptávka po žulových kostkách a betonové zámkové dlažbě. V prvním případě se za tunu platí 2 100 korun, za metr čtvereční šesticentimetrové dlažby 105 korun, za osmicentimetrovou o deset korun víc. V nabídce je i kamenný obrubník a formátová žulová dlažba.
Podle městské firmy Brněnské komunikace, která materiál nabízí, je zájem lidí trvalý. „Co se nabídky týče, vždy záleží, kolik se v uvedeném období dělá staveb a kolik použitelného materiálu zůstane. Musíme nicméně držet určité skladové zásoby, takže prodej není nepřetržitý. Do našeho skladu se často sahá v případě úprav v městské památkové rezervaci, typicky třeba v okolí hradu Špilberk, žulová dlažba byla použita třeba i při rekonstrukci Mendlova náměstí,“ poznamenává mluvčí společnosti Jaroslava Bílá.
Zbylou suť protřídí a nadrtí
Někde však při snaze o podobnou nabídku narazili na problémy. „Tato varianta se u nás ukázala jako organizačně i ekonomicky neefektivní. Nejsme vybaveni pro přímý prodej, nemáme například k dispozici skladníky pro přípravu materiálu ani technické zázemí pro bezpečný pohyb veřejnosti v areálu. Letos jsme navíc od radnice nedostali zakázku na výstavbu žádného chodníku, takže ani nebylo co nabízet,“ odůvodňuje Olga Pokorná, obchodní referentka Služeb města Veselí nad Moravou na Hodonínsku.
Pro zbytkový materiál z demontovaných chodníků či jiných staveb ovšem město využití má. Ten v dobrém stavu se použije u dalších projektů, v případě poškození či nenalezení vhodného využití se nadrtí, a může být posléze využíván jako podkladový materiál. „Je to maximálně hospodárné a účelné,“ dodává Pokorná.
13. ledna 2025 |
Ne vždy mají lidé o sutiny zájem s vidinou jejich dalšího praktického využití, někdy se jedná také o památku. Stalo se tak v případě demolice bývalého Prioru za vlakovým nádražím v Brně, lidé tehdy projevili zájem především o betonové panely sochaře Milana Buřivala, které zdobily zábradlí terasy.
„Poptávka mnohonásobně převyšovala nabídku, přišly stovky lidí,“ podotkl Vladimír Grendel, jenž měl za stavební firmu Gemo výprodej na starost. Za symbolickou částku mohli lidé koupit také části sanity, panely se zářivkami či reproduktory, ty ale „na dračku“ nešly.
Materiál využijí i developeři
Pro zbytek tamní suti má využití developer. Pro výstavbu šesti budov, jež na místě brutalistické ikony vyrostou do roku 2027, plánuje zpracovat devadesát procent materiálu z demolice.
„Už na Dornychu došlo k první hrubé selekci. Následně jsme vše odvezli do našeho recyklačního centra, kde se odpad dotřídí a nadrtí. Takový materiál se pak využívá do násypů, drenáže, stabilizace zemin, budování konstrukčních vrstev, betonových směsí i terénních úprav,“ vysvětluje Petr Ševčík z jihomoravské firmy Ševčík Group, která se recyklaci stavebního odpadu věnuje.
V Česku dochází štěrk, kámen a písek. Většina lomů má navíc zavřít |
Pro developery se v současnosti jedná o běžný postup – ať už ve snaze o udržitelnost, nebo i coby reakce na sníženou dostupnost kamene a jiných stavebních materiálů, která je způsobena hlavně nedostatkem lomů. „Prodejem materiálu se dá dosáhnout i stavu, kdy demolice je pro vlastníka zcela zadarmo, práce se zaplatí pouze z prodeje zbytkového materiálu,“ komentuje ředitel brněnské firmy All inclusive developement Ivor Ševčík.
V brněnských Zábrdovicích tak vznikla třeba rezidence Pekárenský dvůr. „Postavili jsme ji na brownfieldu, na místě bývalých nevyužívaných pekáren. Při výstavbě byly využity recyklované materiály právě z těchto starých budov,“ zmiňuje Barbora Tlustá, mluvčí developerské společnosti Fipox.
