„Počet neuspokojených žádostí o umístění je 3 353. Dokonce tedy převyšuje počet lůžek, která jsou v těchto zařízeních k dispozici – 3 207. Na tisíc jihomoravských obyvatel ve věku nad 65 let připadá 13,8 neuspokojených žádostí,“ reprodukuje nejnovější data Kateřina Klesnilová z brněnské pobočky Českého statistického úřadu. U standardních domovů pro seniory je to pro srovnání „pouze“ 11,9.
Přestože jeden člověk může podat více žádostí, čekací doba na pořadnících je pořád dlouhá, pro rodinu často až neúnosná. „V našem domově se místo uvolní pouze úmrtím, a proto nikdy dopředu nedokážeme říct, kolik nových klientů přijmeme. Loni se nám za celý rok v domově uvolnilo jen pět míst,“ poukazuje třeba vedoucí domova Naděje v Brně Martina Walczysko.
Počet lůžek vychází z možností kraje na jejich financování. Hejtmanství ujišťuje, že vnímá důležitost všech pilířů péče o seniory a lidi s demencí. Proto loni také otevřelo nový domov se zvláštním režimem v Hustopečích na Břeclavsku, dokončuje se i nová stavba v Sokolnicích na Brněnsku, kde dojde jak k humanizaci stávajícího zařízení, tak k navýšení lůžkové kapacity.
„Další projekty se rýsují a v následujících letech plánujeme rozvoj komunitních pobytových služeb v řádech vyšších desítek nových lůžek na více místech v kraji. Tak, aby lidé mohli dožít v důstojném prostředí co nejblíže tomu, na co jsou zvyklí, blízkým a komunitě,“ slibuje jihomoravská radní pro sociální oblast Jana Leitnerová (Piráti).
Poptávka poroste
Domov pro seniory může postavit i soukromník, stačí, když se registruje u ministerstva práce a sociálních věcí. V současné době však kraj žádnou konkrétní nabídku na spolupráci nemá, a v tomto ani příštím roce tak do základní sítě sociálních služeb nového „pobytového“ poskytovatele nezařadí. Navíc služby v soukromém domově jsou samozřejmě dražší a ne každý si je může dovolit.
Celá společnost v kraji se přitom musí na faktor stárnutí adaptovat. Jak vyplynulo z předloňského sčítání lidu, průměrný věk Jihomoravanů je 42 let, za poslední dekádu tedy zestárli o téměř dva roky. Od roku 1991 pak průměrný věk stoupl o sedm let. Je tak větší předpoklad, že lidí s demencí či jinou poruchou přibude a poptávka po pobytových sociálních službách poroste.
Pacientů s Alzheimerem přibude. Pomáhá čtení i sociální kontakty, říká neurolog |
Walczysko z domova Naděje vnímá jako určité řešení posílení denních stacionářů, které přijímají i klienty s diagnózou demence. V nich senior stráví den a odpoledne se vrací domů, kde se o něj stará rodina, případně s pomocí terénní pečovatelské služby.
„Tímto způsobem můžou péči zvládat poměrně dlouho doma, což je skvělé jak pro nemocného seniora, tak i pro celý systém, protože ‚nezabírá‘ místo v pobytové službě,“ vysvětluje Walczysko.
O seniory pečují senioři
Stejně tak jsou důležité i odlehčovací služby, které nabízí krátkodobé pobyty, když si chce pečující osoba něco zařídit či si odpočinout. „V minulosti se rodilo dříve, takže pečovaný i pečující jsou dnes často v seniorském věku. Síly postupně odcházejí, dlouhodobou zátěž nevydrží. Je třeba mít na paměti, že kdo se dělí o péči s profesionály, vydrží déle a je starostmi o blízkého méně unavený,“ podotýká ředitelka Remedia Plus v Břeclavi Jarmila Pěčková.
Kraj už několik let výrazně posiluje terénní služby, ať už jde o pečovatelskou službu, osobní asistenci, nebo terénní odlehčovací službu, a to i pro lidi s demencí. „Kromě toho, že každý rok navyšujeme úvazky pro poskytovatele, také vyzdvihujeme metodické vedení organizací, aby poskytované služby byly v souladu s tím, co lidé v území potřebují. Zároveň kraj podporuje organizace, které pomáhají neformálně pečujícím s péčí o své blízké, například formou vzdělávání či terapeutické pomoci,“ jmenuje radní Leitnerová.
Na jižní Moravě přibylo seniorů. Stáří je třeba si hýčkat, míní expertka |
Že je denních stacionářů málo a terénní služby mnohdy zahlcené, pořád platí. Smutným faktem přitom je, že pro mnoho lidí domov zůstává jedinou volbou. „Není obvyklé vícegenerační bydlení, mladá generace neuvažuje o soužití s prarodiči, nevidí, co stárnutí přináší, nevytváří se vztah, takže vám jako seniorovi při úbytku sil nezbývá než žádat o pobytovou službu. Stává se také, že samotní žadatelé chtějí do domova, protože mají pocit, že překážejí,“ pozoruje ředitelka Pěčková.
Obecně je však stárnutí radostné zjištění. „Je to pozitivní, protože neumíráme brzo. A to i přes facky, jako je covid, který má vliv na průměrná čísla naděje dožití,“ tvrdí Lucie Vidovičová, která se na Masarykově univerzitě zabývá sociologií stárnutí. Podle ní bychom si měli ve stáří najít radost. „Senioři budoucnosti jsme my, a ne dnešní babička na zastávce,“ uzavírá.
