Jak jste se dostal k roli Q ve Star Treku? Čekal jste, že se z něj stane tak ikonická postava?
Jak jsem se dostal k roli ve Star Treku? Spal jsem s Genem Roddenberrym. Pak, a to jsem nečekal, jsem jen dělal svoji práci. A děly se věci.
Kromě Star Treku se John de Lancie objevil v mnoha dalších filmech a seriálech, jako například Perníkový táta, Tak jde čas nebo Čarodějky. Jeho hlas se objevil ve videohrách jako Assassins’s Creed nebo v animovaném seriálu My Little Pony, kde daboval koně jménem Discord s podobnými rysy jako Q. Je známý svou vášní pro klasickou hudbu a účinkování v projektech spojených z rozhlasem nebo audioknihami. |
Postava Q často staví zrcadlo lidským chybám. Myslíte si, že jeho kritika rezonuje i v dnešním světě?
Vážně myslím, že ano. Zdá se, že se přesouváme do velmi chaotického světa. Že se posouváme do světa, kde lidé hledají jednoduchá řešení na velmi složité otázky. Ale velmi složité otázky vyžadují schopnost mít kritické myšlení. Také umět analyzovat a umět rozpoznat, že jedno ani druhé řešení není vždycky stoprocentní, ale je potřeba najít kompromis. S tím mají lidé čím dál tím větší potíže. A velmi mě znepokojuje, že autoritativní státní země, které obvykle řídí lidé, kteří uvažují spíše velmi jednoduchým a sobeckým způsobem, jsou stále populárnější.
Kdybyste si mohl zopakovat jakoukoliv dějovou linku ze Star Treku, co by to bylo a proč?
Víte, o takových věcech moc nepřemýšlím, protože vím, že to není možné. Ale dějová linie, která se mi libí a hodí se zvláště teď, je ta původní. Tedy proč si myslíme, že si zasloužíme být tady? Co nás dělá tak výjimečnými, že si myslíme, že si zasloužíme být v tomto širším systému věcí? Ano, bylo by zajímavé mluvit o tom znovu. Protože mám pocit, že kdyby se na nás (na lidstvo, pozn. red.), někdo díval ze shora, myslel by si, že jsme spíše děsiví. A že možná nemáme ani tolik co nabídnout a jsme dost nebezpeční.
Mnoho herců nalézá nové perspektivy svých postav poté, co se setkají s fanoušky. Sdíleli s vámi vaši fanoušci své pohledy na Q nebo i jiné role, načež jste je začal vnímat odlišně?
No, to je vlastně velmi dobrá otázka. Myslím, že to tak cítíme všichni, kteří jsme byli zapojeni do Star Treku. Jak roky plynuly, učili jsme se pořad ocenit. Ne kvůli práci, kterou jsme udělali, ale kvůli tomu, jak na ni reagovalo publikum. Nejčastější reakcí, kterou stále slyším, je že seriál dal příležitost některým lidem spojit se třeba s rodinou, s matkou, která byla fanynkou Star Treku. Nebo že se jako rodina sešli a koukali na show a pak si o tom povídali… A to jsou věci neobvyklé. Velmi neobvyklé. Dnes mi tady někdo řekl, že sledoval náš pořad ve velmi těžkém životním období, a že jsme mu pomohli si jím projít.
Zrovna vaše postava byla ironicky vtipná…
Ano, já jsem hrál svým způsobem blbce. Byl jsem zábavný, ale nemohli jste mi věřit. Ale i tak v něm dokázali fanoušci něco najít. Tak nevím, jestli dnes mluvili konkrétně o mně. Nicméně co se týče pořadu, zjistili, že jim pomohl. Vím, že myšlenkou Gene Roddenberryho bylo vytvořit show, která předpokládá lepší budoucnost. A myslím, že to je právě teď něco, co se hodí opravdu všem.
Trump je nejzábavnější prezident! Fuck Ukraine! Mezi příznivci na jeho mítinku |
Přinášel jste ke své roli i vlastní nápady?
Natočil jsem jen, myslím, devět dílů. Nikdo se mě neptal, Johne, chceme, abys natočil další Star Trek, co v něm chceš dělat? Jedna věc je ale o tom, co je napsáno, a pak druhá, která je pod tím, co je napsáno a odráží, co k postavě přidáte ze sebe. A právě do té jsem vložil hodně práce, přemýšlení a úsilí. To myslím, že k popularitě postavy pomáhá.
Našel jste v postavě podobnosti z vašeho vlastního života nebo osobnosti?
Ano. Chci říct, že nehraju úplně jinak, než kdo jsem. Takže ta role mi není nepodobná.
Jste součástí mnoha fanouškovských komunit prostřednictvím rolí ve Star Treku, My Little Pony, Perníkovém tátovi a tak dále. Jaký je to pocit mít dopad na tolik různorodých oblastí a lidí?
V duchu žiji v úplně jiném světě. Ve světě námořníků v 16. a 17. století. Tam je moje mysl většinu času. Takže v populárním světě opravdu netrávím skoro žádný čas. A přesto v něm mám určitý vliv.
Ano, to nepochybně máte...
Nikdy jsem neaspiroval k tomu mít na někoho vliv, je to pro mě nezvyklé, a proto o tom moc nepřemýšlím. Někdy mě lidé zastaví a říkají, že mě znají, třeba i z videoher. Což chápu, a samozřejmě si ten vliv uvědomuji, myslím intelektuálně. Ale není to něco, po čem jsem kdy toužil.
PŘEHLEDNĚ: Jak se volí americký prezident? Boj Harrisové a Trumpa v datech |
Když se ohlédnete za svou kariérou, jaká byla nejnáročnější role, kterou jste kdy ztvárnil?
Zmiňoval jsem videohry, které se týkají hlasového projevu, na kterém samozřejmě pracuji a snažím se dělat to dobře, ale dělám na něm den nebo dva. Nahrajete to za pár hodin a pak je tak nějak konec. Víte, lidé se mě dnes ptají na filmy nebo seriály, které jsem natočil. Byl jsem v nich? Nevzpomínám si. Obvykle je tedy nejnáročnější práce ta, která zabere nejdelší dobu. Pro herce je to většinou divadelní hra. Existuje jich řada a pro ostatní herce by tyto role možná náročné nebyly. Ale pro mě byly těžké. A tak jsem je překonal. Odvedl jsem dobrou práci a mám z toho dobrý pocit. Ale jsou to většinou asi věci, které jste neviděli.
Můžete uvést nějaký přiklad?
Před dvěma lety jsem hrál hru s názvem Vicuña, kde jsem vlastně hrál postavu podobnou Trumpovi. A jazyk v ní byl velmi, velmi obtížný. Podobně to cítím u her, které napsal Shaw a Shakespeare. Perníkový táta byl velmi náročnou show. Tam ale nebylo těžké to zahrát. Bylo těžké na to tak dlouho myslet. Na to, že vaše dítě je drogově závislé a nakonec zemře…
Píšete i vlastní divadelní hry a scénáře, o čem jsou?
Píšu věci, které jsou politické. Takže evangelíci, věřící lidé. Teď jsem napsal show o Doveru v Pensylvánii, kde v roce 2005 proběhl soud o inteligentním designu (nová varianta vědeckého kreacionismu’ která se vzdává spojení s náboženstvím a uznává existenci evoluce, pozn. red.). Náboženští evangelíci převzali školní radu přírodovědné školy a nahradili tak kreacionismus. Dříve jsem také hodně pracoval se symfonickými orchestry. Což mě hodně bavilo a někdy to bylo i dost náročné. Ostatní herci se mě ptali, jaké to je, spolupracovat s orchestrem. Řekl jsem, že je to trochu jako být na voru a sjíždět řeku Colorado, kde jsou peřeje. Hudba je voda. Pokud spadnete, není to, jako by se něco zastavilo. Prostě to jede dál. Takže opravdu potřebujete znát své místo a musíte vědět, co máte dělat.
Podívejte, obří exkrement. V horkém D.C. jsou volby cítit na každém kroku |
Jak si užíváte čas zde v Brně?
Se ženou jsme přijeli ve středu večer, takže ve čtvrtek a v pátek jsme si moc užívali procházek po městě. Bylo to skvělé, líbí se mi jen tak tady být. Byli jsme ve výborné restauraci, chodili jsme, seděli a pozorovali. Viděli jsme hodně lidí na jednokolkách, jak rozváží jídlo. Z Brna jedeme do Budapešti, pak do Londýna a pak zpátky domů. Doufejme, že do světa, který se nezměnil k horšímu.
Narážíte na volby? Jistě je bude sledovat celý svět…
Všichni se dívají. A nemyslím si, že nikdo z lidí, kterých si vážím, nechce, aby byl Trump zapojen. Vyvolal to nejhorší v nás, a to nejhorší také v ostatních lidech. Bylo by to opravdu, opravdu hrozné. Pro naši zemi i pro zbytek světa.
Nedá mi to nezeptat se. Jaká by byla první věc, kterou byste teď udělal, kdybyste skutečně měl sílu jako Q?
Zbavil bych se Trumpa. A druhá věc? Zbavil bych se Trumpa.
