Swing toho má s fotbalem hodně společného, říká režisér „Klapzubáků“

  15:47aktualizováno  15:47
Jako poslední premiéru letošního roku Městské divadlo Brno uvedlo známou fotbalovou pohádku Klapzubova jedenáctka. Hra je už devátým kusem z dílny autorského tria Stanislava Slováka, Jana Šotkovského a Petra Štěpána.

Režisér Stanislav Slovák spolu s Janem Šotkovským a Petrem Štěpánem napsal pro Městské divadlo Brno už devět her. Tou poslední je Klapzubova jedenáctka. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

„Nechceme se na Eduarda Basse vytahovat. Naopak z něho vycházíme a pokorně se snažíme přejímat jeho myšlenky. V mnohém jsou velmi aktuální,“ říká režisér Stanislav Slovák, který má sám k fotbalu hodně blízko.

Na vaší Klapzubově jedenáctce mě zaujala kombinace fotbalové tematiky a swingové hudby, kterou pro komedii složil Jiří Levíček. Ladí spolu fotbal a swing?
Hudba a sport k sobě patří. Sport je v jistém slova smyslu umění. Sportovci stejně jako herci baví diváky a swing toho podle mě má s fotbalem hodně společného v rytmu i tempu. Mám radost, že Klapzubovu jedenáctku můžeme ladit v rytmu swingu.

Váš bratr je fotbalový trenér. Jaký máte vy vztah k fotbalu?
Ačkoliv jsem dříve hrával spíše hokej, mám vztah k fotbalu velký a pořád hraju. Donedávna ještě za Městský fotbalový klub Modřice. Můj bratr Samuel byl slovenský fotbalový reprezentant, hrál španělskou a německou ligu, trénoval liberecký tým. K fotbalu máme opravdu blízko. Bratrovy děti hrají fotbal, můj syn chytá za Zbrojovku v mládežnické kategorii. Mnoho umělců má rádo sport kvůli divácké kulise i samotné hře, v níž se tvoří nové situace. Fotbal miloval třeba i Karel Čapek. Obecně můj vztah ke sportu je dán výchovou rodičů. Ačkoli jsem dítě herců, vždy nás ke sportu vedli.

Fotogalerie

Vy fotbal i trénujete?
Devátým rokem v Modřicích trénuji přípravku. Snažím se pomáhat malému fotbalovému klubu a dát dětem možnost nahlédnout do sportovního prostředí. Rád se s nimi potkávám a snažím se, aby je to bavilo a raději trávily čas venku na hřišti než doma u počítače.

Potřebovali herci z Klapzubovy jedenáctky fotbalový trénink?
Na to, aby mohli hrát náš jevištní fotbal, opravdový fotbalový trénink nepotřebovali.

Na jeviště přenášíte hodně známý příběh. Prozraďte, co jste oproti knize Eduarda Basse změnili?
Eduard Bass je jeden z nejlepších autorů své doby a je velmi čtivý. V žádném případě se na něj nechceme vytahovat, naopak z něho vycházíme a pokorně se snažíme přejímat jeho myšlenky. V mnohém jsou velmi aktuální. Nejedná se jen o fotbal, ale také o výchovu dětí, mezilidské vztahy, které Bass popisuje pomocí sportovní metafory. Něco jsme ale měnit museli. Jeviště vyžaduje dramatično a jistý druh konfliktu. Do hry jsme přidali sedm dívek, které provázejí dějem. V každé situaci budou někým jiným – lodními stevardkami, sudičkami, fotbalistkami nebo lidojedkami. Postavu chalupníka jsme rozdvojili na tatínka, kterého hraje Viktor Skála, a dědečka v podání Zdeňka Junáka. A větší prostor dostane maminka jedenácti synů – Alena Antalová. Právě ona vezme do svých rukou velké finále.

Co jste naopak zachovali, je jazyk.
Pěknou prvorepublikovou mluvu respektujeme a snažíme se vyhýbat hovorovým nešvarům. Čtenáři, kterým se líbí kniha, určitě nebudou zklamaní. Ale i pro mladší generaci bude hra určitě pochopitelná.

Respektujete prvorepublikovou dobu i v kostýmech a výpravě?
V kostýmech se velmi přísně držíme 20. let minulého století. Kluci mají historické fotbalové dresy s límečkem, holkám to nesmírně sluší, dědeček vchází na jeviště v sokolské uniformě. Výpravu vytvořil náš dvorní scénograf Jaroslav Milfajt a kostýmy jsou od Andrey a Adély Kučerových. Využíváme i moderní technologie a diváci se mohou těšit na projekce Petra Hlouška. Během příběhu se střídají různá prostředí. Autor scény Jaroslav Milfajt přišel s nápadem, že na ní vymezíme ves Dolní Bukvičky pomocí ohrady. Ta se dá otevřít a za ní se nachází svět fotbalových velkoklubů. Jsou to dva rozdělené světy, které se ale prolínají.

Patří podle vás v dnešní době projekce a moderní technologie už neoddělitelně k divadlu?
Když se v 50. letech začal spojovat film s divadlem, byli všichni unešeni. Jak jdou dopředu informační technologie i další technika, je podle mě zapojení projekcí v některých žánrech téměř nezbytné. Jsem zastáncem rozumného propojení moderních technologií s klasickým divadlem. Projekce je výtvarný prvek, který poskytuje divákovi jiný druh vjemu. Navíc kdybychom na jevišti měli postavit celou Barcelonu, potrvá to půl hodiny, my ji ale promítneme.

Klapzubova jedenáctka je už devátým kusem vašeho autorského tria. Jak dlouho s Janem Šotkovským a Petrem Štěpánem spolupracujete?
S Petrem se známe od studií na vysoké škole, což je už čtvrt století. Honza se k nám přidal asi před 11 lety. Od uvedení naší prvotiny Sněhurky a sedmi trpaslíků je to teď v prosinci shodou okolností deset let. Předtím jsme spolu pořádali naši divadelní anketu Křídla a pak nás pan ředitel Stanislav Moša vyzval, ať napíšeme Sněhurku.

Stanislav Slovák

  • Jednačtyřicetiletý herec a režisér pochází z Nitry. Je absolventem JAMU, oboru muzikálového herectví a zároveň činoherní režie.
  • Od roku 2000 je v angažmá Městského divadla Brno. Od roku 2010 vede ateliér muzikálového herectví na Divadelní fakultě JAMU.
  • Spolu s Janem Šotkovským a Petrem Štěpánem napsal pro Městské divadlo už devět her. Režíroval Osmyčky, Monty Python’s Spamalot, Bítls nebo Sněhurku a sedm trpaslíků.

Tak dlouholetá spolupráce mezi autory v divadle možná není příliš častá...
Sedli jsme si kamarádsky i lidsky. Naše spolupráce není jen o tom, že je potřeba něco napsat a odevzdat, rádi se potkáváme i mimo divadlo. Za těch 11 let jsme napsali devět her, které se uvádějí na hudební i činoherní scéně, a máme i další tituly, které nás lákají. Zatím je ale neprozradím. Asi není pravidlem, že se potkají tři lidi, kteří spolu napíšou tolik her. Samozřejmě jsou autorské dvojice – třeba textař Michael Kunze a skladatel Sylvester Levay. Naši trojici tvoří režisér, herec a dramaturg. Každý máme svoje nápady a z té společné trojpředstavy se snažíme vytvořit dílo, které se dá velmi dobře realizovat na jevišti.

Je tedy kombinace tří odlišných profesí ku prospěchu?
Ano, různé pohledy jsou velmi přínosné. Petr jako herec stojí na jevišti, já jako režisér za pultíkem řeším, jak celou hru uskutečnit, a dramaturg Honza je mozkem naší trojice, který je nabitý informacemi. Zásobuje nás množstvím informací k tématu i době, v níž se příběh odehrává.

Ve vaší předchozí hře Osmyčky hraje Petr Štěpán. Na jevišti tak režírujete spoluautora hry. Nehádáte se?
Mít Petra jako spoluautora na jevišti je naopak velmi výhodné. Je jedním z nejchytřejších herců své generace a jeho jevištní inteligence se projevuje i v textech, které píšeme. Na jevišti mu nemusím vysvětlovat vztahy a situace. Díky tomu, že už je do děje zasvěcený jako autor, můžu se věnovat technickým věcem a on pomáhá mladším kolegům.

Jaké máte na Osmyčky ohlasy?
Vesměs pozitivní. Osmyčky byly drobný prubířský kámen. Označujeme je za leporelo českých dějin, v němž se trefujeme do národa. Motto hry zní: Kdo národ miluje, nešetří ho. Ale stává se, že hra někomu nesedne a v průběhu odejde. To nemám nikomu za zlé. Jsem vychovaný v pluralitě názorů, takže divákovi se může hra líbit, může odejít a může dokonce říkat, že se mu to nelíbí (směje se). Můj kamarád o hře řekl: Koho tím potěšíte, toho potěšíte velmi. Koho raníte, toho raníte hluboce.

Nejčtenější

Hašek titul JUDr. neměl získat. Jeho práce by propadla i jako seminárka

MF DNES získala rigorózní práci Michala Haška

Rigorózní práci, díky které Michal Hašek získal titul JUDr. ve slovenském Sládkovičově, exhejtman 7 let tají. MF DNES...

Eda z Mostu! je moje role snů. Lidé mě zdraví „drž úhel“, říká Isteník

Michal Isteník hraje výčepního Edu, který v Mostě provozuje hospodu Severka....

Seriál Most! protkaný nekorektním humorem trhá divácké rekordy. Diváky baví i impotentní výčepní Eda, ztvárněný...

„Vlevo dole, vole.“ Timo připsal prezidentovi další citát pod mostem

Pod mostem v Bítešské ulici v Brně se objevil další nápis odkazující na kauzu...

V Brně se po čase znovu objevil nápis odkazující na kauzu prezidenta Miloše Zemana kolem jeho obvinění zesnulého...

Plekanec se rozloučil s Kometou. Gól nedal, ale v bránění byl vzorem

Zadumaný Tomáš Plekanec na brněnské střídačce.

V seznamu střelců hokejové Komety byste jeho jméno hledali marně, přesto si služeb hvězdného Tomáše Plekance v Brně...

Špinavé fotbalové pavučiny. Jak hluboký je problém, který řeší Znojmo?

Stadion fotbalového Znojma

Znělo to jako mimořádně lákavá nabídka. Tak lákavá, že je až s podivem, že nevzbudila podezření. Když tajemní...

Další z rubriky

Ztrácejí se bariéry mezi tím, co nosí muži a ženy, ukazuje veletrh v Brně

I brněnské módní veletrhy Styl a Kabo ukázaly, že se v dnešní době ztrácejí...

Hity pro plavkovou sezonu nebo novou kolekci spodního prádla mohli obdivovat účastníci sobotní módní přehlídky na...

Z garáže vyrostli v lídra trhu, podnikatelům roku pomohl i krizový rok

Manželé František Fabičovic a Radka Prokopová z břeclavské firmy Alca plast se...

Začínali v garáži, dnes mají obrat přes miliardu korun a zaměstnávají stovky lidí. Manželé František Fabičovic a Radka...

Kajínek půjde k soudu jako svědek. V případu nájemné vraždy podnikatele

Josef Kopriva je obviněný, že se pokusil zabít Františka Divokého tím, že jej...

Vylákal podle obžaloby manžela své milenky do lomu a strčil ho ze skály. Za to měl Josef Kopriva dostat 50 milionů...

Najdete na iDNES.cz