Muž už dokonce na hřbitově zřídil místo s kamennou deskou, místo pro urnu ale zůstává kvůli sourozeneckým sporům prázdné. V době Dušiček tak nemůže zajít se zapálenou svíčkou vzpomínat na hřbitov, jak by chtěl a jak v těchto dnech činí mnozí jiní.
Zákon o pohřebnictví podle kanceláře ombudsmana nezakazuje mít urnu s kremačním popelem doma. Zároveň ale platí, že člověk má právo před smrtí rozhodnout, jaký má mít pohřeb a kde mají být jeho ostatky uložené.
„Pokud někdo nerespektuje přání zemřelého, může tím porušovat jeho práva. Domáhat se přání člověka, který zemřel, se může kterákoliv z osob jemu blízkých. Pokud zesnulý výslovné přání o svém pohřbu nezanechá, rozhodují o něm jeho nejbližší v určeném pořadí – manžel, děti, rodiče, sourozenci a dále,“ uvedla kancelář.
Z hrobu zmizela urna s popelem. Za krádeží stojí spor rodin o zemřelou![]() |
Právo ale myslí také na pozůstalé. V případě muže, který se na ombudsmana obrátil, mohla být zasažena jeho práva. Hájit je může u civilního soudu. Tam se může domáhat uložení urny na veřejném pohřebišti za účelem zajištění práva přístupu k ostatkům jeho matky.
„Jedním z řešení sporu by také mohlo být rozdělení popela mezi sourozence,“ doplnila kancelář.



















