Jaká je podle vás nejvtipnější nebo nejzbytečnější postava z betlému a proč?
Tak nejvtipnější (a asi i nejzbytečnější) je samozřejmě Josef. Ten se často (nejspíš neúmyslně díky řezbářskému umění tvůrce betlému) tváří mírně nakvašeně, jako by se tam úplně necítil. Když už se usmívá, je to trochu křečovité a vždycky si říkám, na co asi myslí. No, nejspíš na to, jak v březnu nebyl moc doma. V některých betlémech se nedívá do kolíbky, ale na Marii, někdy si zase zkoumavě prohlíží ty tři frajery, kteří se nějak rychle přihrnuli mrknout na novorozence. Ale samozřejmě je to slušnej chlap a nechce dělat scény, zvlášť když jsou Vánoce a ještě je tam návštěva.
Co si pustíte radši? Koledu, nebo Highway to Hell?
Spíš koledu, patří to k Vánocům. Píseň Highway to Hell mám spojenou s jinými vzácnými pocity, v krásné úpravě pro smyčcové kvarteto mi totiž hrálo na svatbě, když jsem si bral svou ženu Zuzanu.
Ke štědrovečerní večeři raději kapra, nebo vepřový řízek?
Všichni víme, že skutečné maso přichází až s přípravou bramborového salátu. Takže s majonézou, nebo sucháč? S cibulí, nebo bez? Se salámem, nebo s tvarůžkem? To jsou ty skutečné hamletovské otázky pro Štědrý den, kdy se láme nejen chleba, ale často i příbuzenský vztah.
Popelka, nebo Pretty Woman?
Televizi na Štědrý den nezapínáme, protože ji nemáme, ale na Silvestra musí být Bohouš, takže navštívíme maminku a tam na to mrkneme.
Živý stromek, nebo umělý?
Určitě živý. Máme s ním totiž spojeny další tradice v následujícím roce. Jarní vynášení vánočního stromku na zahradu, letní neustálé zakopávání o vánoční stromek a podzimní vatry z vánočního stromku, kdy si opékáme špekáčky a vánoční ozdoby, které jsme zapomněli sundat.
Pavel Tomeš
|
Jaký je podle vás nejvhodnější dárek pod stromeček, a proč zrovna vaše kniha 13!, neboli Třináct příběhů s přílohami?
Kniha je prostě vánoční klasika. Sám naděluji celé své rodině každoročně spoustu knih, které si už dávno chci přečíst. A samozřejmě pokud chcete tip, tak moje novinka, sbírka povídek 13! je prostě ideální vánoční kniha. Když začnete číst na Štědrý den a přečtěte každý den jednu povídku, vydrží vám to až do Tří králů. A pokaždé zažijete s hlavním hrdinou či hrdinkou něco hodně jiného. Většinou se zasmějete, i když na Silvestra teda zrovna vychází taková smutná povídka.
Při focení titulní strany Speciálu Náš kraj jste poměrně necitlivě zabalil vánoční dárek. To je takto balíte vždycky?
Ano. Já upřímně Vánoce nijak zvlášť neprožívám, nemám rád všechny ty krásné věci, které se ode mě očekávají. Balení dárků byla vždy jedna z nich. Ale už jsem na to vyzrál a pokaždé balím dárky přesně pět minut. O svůj patent se rád podělím se čtenáři: hlavně žádné mazlení s papírem, žádné origami, prostě ten papír na ten dárek naňahňejte, aby nic nečouhalo ven, a pak už potřebujete jen hodně barevné izolepy. Tou to pořádně obmotejte dokola, dárky tak získají nezaměnitelný rukopis, já tomu říkám „přiznaný industriál“. Vaše dárky pod stromečkem tak každý zaručeně pozná. Další výhodou je, že není jednoduché je rozbalit, takže i dobře budují napětí.
S jakou knižní postavou byste rád strávil silvestrovskou noc?
Tak kdyby manželka nebyla doma, pozval bych všechna ta děvčata z party, na kterou omylem zabloudí hrdinové povídky Jak mluvit s holkami na mejdanech, kterou jsem četl v nedávno vyšlé Čítance Neila Gaimana. Nejsou to totiž úplně normální holky a silvestr s nimi by byl vskutku vesmírný zážitek.
Co vás čeká v roce 2024?
Mám dva syny, v sedmé a deváté třídě, takže mě čekají dvoje přijímačky. Zatím jsem spočítal víc příkladů než ti dva dohromady, tak nám všem třem držte palce, ať se oba dostanou. Pak se těším, jak konečně budu pokračovat v psaní své další knihy, což bude pro změnu román a bude to tedy úplně jiná kniha než ty předchozí. Těším se i na nové zajímavé spolupráce, které ještě nechci zakřiknout, a také na všechna svoje představení, ať už to bude Literární stand-up s knihou 13!, moje one man show Tomešou nebo vystoupení s kolegy ze show Na stojáka, která příští rok oslaví dvacet let!
