Náměstí funguje jako ústřední dopravní uzel, jezdí se tudy ve směru na Brno, Prahu i Vídeň, a tak je rudoarmějec mnohdy jedinou dominantou, která zůstává v paměti těch, co městem projíždějí.
Místostarosta Jakub Malačka (ČSSD) u příležitosti Dne vítězství, tedy konce druhé světové války, otevřel diskusi, jestli je to dobře.
„Loni se mnou dost lidí řešilo, že by sochu chtěli přemístit jinam a nahradit ji. Taky existuje fotomontáž přeměny náměstí na fontánu. Ctít historii a zachovat Ivana, nebo jej vyměnit za jinou sochu či fontánu?“ otevřel na Facebooku polemiku.
Většina lidí mu odpověděla ve stylu, že jsou za zachování historie, tedy i sochy. Například znojemský architekt Jan Hora je ale jednoznačně pro přemístění.
„Nejde tu o přepisování dějin, ale rozhodně by mu slušelo nějaké komornější zákoutí. Tolik pozornosti si ta socha nezaslouží. Tohle bude pravděpodobně věčný spor, navrhuji prozatím okolo něj vysadit stromy a Ivana překrýt,“ říká Hora.
Vodní prvek uprostřed je podle něj nesmysl, dokud nebude náměstí prostupné pro pěší.
„Mariánské náměstí je hnisavá pata Znojma. Velkolepý prostor, který momentálně slouží jen autům a nočním podnikům. Chodci se musí plazit okolo fasád a rychle pryč. Přitom krásu celého prostoru si člověk může užít až z prostředka, kam se teď nedostane,“ dodává.
Debata o minulosti je přínosná, míní historik
Podle historika a didaktika dějepisu z oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů Kamila Činátla dokážou pomníky, které mají jako ten ve Znojmě kontroverzní potenciál, vyvolat veřejnou debatu o minulosti, což považuje za přínosné.
„Existuje řada pomníků, o nichž se vůbec nemluví, lidé kolem nich chodí, aniž by si jich povšimli. Znojemský Rudoarmějec mezi ně nepatří - pomník má silný příběh, vzbuzuje emoce, generuje diskuze o minulosti. V tom spočívá jeho hodnota pro současnou společnost. Bylo by ovšem jistě přínosné, aby byl monument nějak doplněn a kontextualizován, aby obyvatelé i návštěvníci města viděli, že se o pomník vedou spory, aby se dostali k informacím, které podporují různé pohledy na pomník,“ sděluje Činátl.
„Rozhodně bych tedy nepodpořil přístup ve smyslu radikální očisty veřejného prostoru od pomníkových stop socialismu. K tomu docházelo na počátku 90. let, s ohledem na dobovou situaci je to srozumitelné, ale v současnosti nemusíme do veřejného prostoru intervenovat tak radikálně. Dokážeme si názor na minulost vytvářet pluralitně, v diskuzi, nemusíme se takových pozůstatků bývalého režimu bát,“ doplňuje Činátl.
Podobný názor má vedoucí Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Radka Nokkala Miltová. „V obecné rovině jsem toho názoru, že historie by se měla připomínat a podobné artefakty jsou důležitým svědectvím své doby, ať již jakkoli pohnuté,“ uvedla.
Slíbenou kapli komunisté nikdy nepostavili
Znojemští křesťanští demokraté zase prosazují, aby se na náměstí vrátila kaple Panny Marie Pomocné, která tu stávala původně a roku 1952 musela ustoupit právě soše rudoarmějce.
Komunisté kapli zbořili a slíbili, že ji znovu postaví o sto metrů dál, což se nikdy nestalo. Za její znovupostavení tak členové KDU-ČSL sbírají podpisy.
Rudoarmějce chtěli Znojemští odstranit už v roce 1968 v reakci na okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy, ale lidový pokus svrhnout sochu z pomníku byl neúspěšný.
Jak Malačka zdůraznil, předělání Mariánského náměstí nyní radnice v plánu nemá. Vodního prvku se ale lidé přece jen dočkají – na Horním náměstí. Více než padesátku návrhů odprezentuje město 18. června v Louckém klášteře.
