Na začátku března se po dvouleté přestávce otevře vila Tugendhat. Pro Brno to bude velká sláva, na slavnostní otočení klíčem přijede prezident Václav Klaus. Kdyby ale přijel vlakem a na cestu se vyptával Brňanů, na ulici Černopolní číslo 45 se ho nedočkají.
"Vila Tugendhat? Vůbec nevím, jak bych vás tam nasměrovala. Raději se zeptejte tady v tabáku," poradí před hlavním nádražím obrýlená slečna s dvěma černými culíky. Paní v tabáku kroutí hlavou. "Zkuste na nádraží."
Redakce MF DNES udělala test a v šedivém pátečním poledni se začala ptát Brňanů na ulici, kudy vede cesta k vile Tugendhat. Z dvaceti oslovených osmnáct neporadilo. "Tugendhatka?" zamyslí se vysoký mladík. "Vím, že je v Brně. Ale opravdu nemám tušení kde vlastně."
Nepomohou ukazatele, květinářka ani metař
Třeba pomohou uliční ukazatele před Padowtzem... Vaňkovka, Špilberk, Turistické informační centrum. Na vilu žádné z červených ramen neukazuje.
Hnědooká dívka před výkladní skříní na někoho čeká, má čas, snaží se pomoci. "Vila Tugendhat je tím směrem," mávne správně přes blok domů k Černým Polím. Ale jak se tam dostat? "Musíte dolů pod železniční most, kde zastavuje autobus číslo 67. Ten tam jede, ale bohužel nevím zastávku," krčí rameny.
Zastávka nejblíže k vile Tugendhat se jmenuje Schodová, ale autobus z centra jezdí po čtvrthodinách. To se zdá k památce, díky níž objeví někteří turisté na mapě Brno, málo. Navíc čekání pod viaduktem moc nepřitahuje.
"Hned na nádraží by měla být informace, že ve městě vila je a jak se tam dostat. Lidé třeba o ní slyšeli, ale nevybaví si hned adresu," míní expert na reklamu Eda Kauba.
Spíš instinktivně, než že by věděl kudy kam, zamíří turista s davem po Masarykově třídě k náměstí Svobody. Bude lepší zeptat se Brňanů, kteří ve městě pracují. "Vila Tugendhat?" zastaví se květinářka a zamyslí se. Vteřinu, dvě, tři, pět, deset... bloudí očima po okolí a hledá nápovědu. "Nevím, je mi líto," vydechne nakonec. Jde se dál. Cestu zatarasí dvě metařky.
Jak se praví v proslulé filmové hlášce "... i skladník může znát Vergilia v originále", i brněnská metařka může vědět, kde je vila. "Co říkáte? Tuken co? Nevím, to jsem nikdy neslyšela." Špatná volba.
Tak jinak. Dobře oblečený pětašedesátník, vzorně zastřižený šedý vous, v ruce taška s notebookem. "Tugendhat? Ano, to jsem věděl, počkejte," otáčí se doprava doleva kolem své osy. Rád by píchl prstem správným směrem, ale neví. Nakonec, sám zklamaný, radí zajít do turistického centra na Radnické.
Z centra není vila dobře značená, přiznává informační centrum
V Turistickém informačním centru radí sednout si k internetu. "Vila otevírá až 6. března a z ulice stejně nic neuvidíte. Musíte se zarezervovat na webu, abyste tam mohla," nevzrušeně odříkávají pracovnice.
Ani žádné letáčky nejsou na skladě. "Čekáme, až nám je dodají," říká ředitelka TIC Petra Kačírková. A přiznává, že z centra není vila dobře značená. "Je složité odtud turistu navést. Ale blíž vile, na Moravském náměstí a před vilou Tugendhat, jsou ukazatele a budou i informační panely," vysvětluje.
Náměstí Svobody už je vile blíž. Policistka ví, jak se tam dostat. "Ale nechcete jet raději šalinó?" ptá se. Turista musí na Českou, pak tramvají číslo pět směrem Černá Pole. Bingo! "Vystoupíte u Dětské nemocnice a dál se doptáte," poradí.
"Vila by měla mít ikonu, která ji symbolizuje a zároveň by byla všude na směrovnících, které by naváděly turisty k vile," vysvětluje expert na reklamu Eda Kauba.
Tak ještě jedna otázka při čekání na tramvaj na zastávce na České. "Vila Tugendhat? Ta je někde u porodnice na Obilňáku," máchne přesně na opačnou zastávku mladík.
