Takzvaná hobbyartistika je velmi populární. Pedagogický pracovník brněnského Centra volného času Lužánky a Legáto Konrad Heczko se jí věnuje už několik let. "Hobbyartistika nabízí nové možnosti pohybu. Navíc sportujete venku a potkáte se s lidmi stejného ducha," vyjmenovává Heczko výhody hobbyartistiky.
Parky jednoduše meze fantazii nekladou. Stačí si jen obout tenisky a vyrazit do zákrut městské zeleně.
S jednokolkou přes Himálaj
Stačí, aby malé dítě dosáhlo na jednokolce na šlapátka, a už může brázdit parky i ulice. Talent se naučí na jednoduchém stroji jezdit za několik hodin, jiní musí trénovat i několik týdnů. Jednokolku člověk pořídí i za necelé dva tisíce a pak už může zdolávat dokonce i skály a lesy. Někteří profesionálové se s ní dostali až na Himálaj.
Neobvyklé kolo si v posledních letech oblíbili hlavně mladí lidé, kolem kterých vznikla celá subkultura s webovými stránkami, videi, sponzoringem a festivaly. Kdo se chce naučit novým trikům a sportovat na čerstvém vzduchu, pro toho je jednokolka určena.
Žonglování je návykový sport
Lidé ve stresu by pro uvolnění zase měli sáhnout po vajíčkách, pomerančích nebo bramborách a začít žonglovat. Tento sport totiž trénuje propojení hemisfér, postřeh, prostorovou orientaci a hlavně slouží k relaxaci.
"Žonglování bych například doporučil studentům ve zkouškovém období," vysvětluje Heczko.
Jednoduché triky se třemi míčky zvládne skoro každý. Kdo by se chtěl žonglování věnovat intenzivněji, zjistí, že může trénovat nepřeberné množství triků a stylů. Podle profesionálů je žonglování silně návykové, možná i proto, že se dají dělat triky skoro s čímkoli, od talířů až po ohnivé kužely. Žonglování má v Brně dokonce i svůj den, který se každý rok slaví v Lužáneckém parku.
Na laně mezi stromy i mrakodrapy
Chůze po laně je starodávné umění, jehož kořeny bychom našli v Číně a Egyptě. Už tehdy lidé rozvíjeli svou rovnováhu, kterou má každý vrozenou, ale bez tréninku je zakrnělá. Díky koncentraci, sebekázni a zdravé sebekritice to však může zvládnout skoro každý.
Lano zvané slackline, které se prodává v horolezeckých potřebách, se natáhne mezi dva stromy nebo sloupy. Pokroky u chůze po laně jdou velmi rychle. Laikové začínají trénovat nízko nad zemí, ale experti ukazují své umění i mezi mrakodrapy. Chůze po laně však není čistým extrovertním sportem, doporučuje se hlavně meditačně a jogínsky zaměřeným lidem.
Pétanque, hra pro společenské povahy
Už staří Římané se bavili jednoduchou hrou, která má svůj původ ve francouzském středomoří. Pétanque je ve Francii oblíbený stále a postupně hra pro dva týmy zaujala i Čechy.
Pravidla pétanque nejsou složitá. Hráči se snaží umístit hodem kouli co nejblíže k cíli. Ten představuje dřevěná kulička. Správná technika ale vyžaduje určitý trénink. I tak však mezi hráče pétanque patří jak malé děti, tak senioři, nebo dokonce tělesně postižení lidé.
Společenský sport, při kterém si lidé nejen zasoutěží, ale také mohou konverzovat, se dá hrát prakticky kdekoli. Pod stíny stromů v parcích se mu tak věnuje čím dál více lidí.
Frisbee soutěžně i rekreačně
Odhodit plastový disk frisbee není tak jednoduché, jak se zdá. Hráči zdůrazňují, že je třeba zkoordinovat pohyb paže s prudkým švihem v zápěstí. Pokud člověk udá frisbee správnou rychlost, směr a rotaci kolem vlastní osy, letí disk klidně a přesně.
K nejhranějším sportům s frisbee patří ultimate. V něm proti sobě soutěží dvě družstva. Jedná se o bezkontaktní sport a zvítězí v něm to družstvo, které nasbírá nejvíce bodů. Podle pravidel bod družstvo získá, pokud hráč nahraje svému spoluhráči disk a ten jej chytí v koncové zóně, na kterou tým útočí. Kdo však netouží po týmovém soutěžení, může si s frisbee jen tak házet, jako to dělá většina lidí v parcích.
