„Nikdy jsem nerozlišoval mezi prací v jiných vinařstvích a na svém. Víno je pro mě koníček, kvůli němuž jsem se vzdal fotbalu nebo rybaření,“ říká Kadrnka v posledním díle seriálu Sem bych vás vzal, v němž osobnosti z jižní Moravy lákaly čtenáře na svá oblíbená místa.
Kadrnka je v rodinné hierarchii čtvrtou generací vinařů, ale první, která se oboru věnuje profesionálně. Rád si zajde projít se a vyčistit si hlavu do Dunajovických kopců, kde má i několik vinohradů. „Dunajovické kopce jsou nádherné, o nic méně zajímavé než trochu známější Pálava. Jsou víc klidné a schované, s krásnými výhledy a není tam tolik turistů,“ zasní se.
Spolek vinařů Dunajovské kopce právě tam chce letos otevřít Vlašákovou stezku, pojmenovanou po odrůdě, která je pro oblast nejtypičtější. „Stezka propojí Březí a Dolní Dunajovice, člověk si ji může projít pěšky nebo projet na kole a zároveň se dozví něco o místní lokalitě a vinicích, fauně i flóře,“ přibližuje Kadrnka, jenž cestování často spojuje s poznáváním jiných vinařských oblastí.
Rád si vyrazí rozšířit si obzory i do zahraničí. „Kdybych nevyjel do Rakouska, nepracoval tam a neviděl různé věci, tak víno dneska netvořím,“ přiznává. Inspirovat se však vydal i do Bordeaux ve Francii nebo Rheingau v Německu.
Kavárny, ubytování
i zámeček
Spousta hezkých míst, kde se dá spojit víno, gastronomie a pěkné výhledy, je podle něj i na jihu Moravy. „Třeba v Pavlově je krásná kavárna s ubytováním Sousedi Pavlov nebo Marináda viniční dům, kde dělají úžasné brunche,“ doporučuje své oblíbené podniky. V Mikulově zmiňuje spolkovou vinotéku Korek, kde jsou na jednom místě vína patnácti vinařů, a Vinařství Šílová, které podle něj má jednu z nejlepších restaurací v okolí. „V Hlohovci je zámeček Chateau Petit Hlohovec, kde mají různá pojetí kuchyně, od bistra až po několikachodovou zážitkovou večeři s vínem,“ přidává další tip Kadrnka a v místě doporučuje i procházku kolem rybníka a lesy směrem k Lednici nebo Valticím.
Na hranici s Rakouskem zmiňuje třeba Jáňův dvůr v Novém Přerově. „Navíc rakouské příhraniční vesničky se dají projet na kole, lidé jsou tam milí, otevření, po cestě je možné dát si někde skleničku,“ láká vinař, který sám v Rakousku pracoval a tamější přístup ho dost ovlivnil. „Jejich mentalita, familiárnost a přístup k vinici a k materiálům byl jiný než u nás. Tam si vážili každého rýče a motyky, vnímali hodnotu věcí,“ vzpomíná Kadrnka.
Doufá, že jeho děti budou ve vinařské tradici pokračovat. „Musí si to ale osvojovat přirozeně a všechno chápat, snažím se budit u nich ten vztah, ale nechci, aby to vnímaly příkazem,“ uzavírá.
24. dubna 2020 |
