Brněnský šaman z éry mamutů měl tmavou kůži a bolesti. Muzeum má jeho figurínu

  • 15
Šaman pohřbený v místech dnešní Francouzské ulice v Brně za života v době lovců mamutů trpěl silnými bolestmi. Podle antropologického výzkumu je to patrné ze zbytků kostí postižených dlouhodobým zánětem. Experti v Moravském zemském muzeu vytvořili jeho figurínu.

Šaman, který byl pohřben před 26 tisíci lety, byl urostlý, trpěl však chronickým onemocněním kostí, kdy se mu různě po těle tvořily velmi bolestivé záněty. Pravděpodobně se to projevilo i na jeho duševním stavu a stalo se příčinou jeho šamanské dráhy, plné tajuplných přírodních sil, duchů a duší, s nimiž bylo v zájmu společenství důležité vyjednávat.

Podle více než 130 let starého archeologického nálezu sochu muže zrekonstruovali antropoložka Eva Vaníčková a sochař Ondřej Bílek.

„Nejnovější genetické studie poukazují, že lidé v období gravettienu měli tmavou barvu kůže, vědecké poznatky tak mění zažité stereotypy o podobě našich dávných předků. A také je to pádným argumentem proti hlasatelům výlučnosti ‚bílé rasy‘“, zdůrazňuje Vaníčková důvod, proč zvolili tmavší barvu pleti.

Antropoložce se také podařila zjistit přibližná výška postavy. Zrekonstruovaný obličej, který se na lebce nedochoval, však zakryli provázky s navázanými kostmi. Ty jsou pro šamany totiž typické, zřejmě jim pomáhaly navodit stav transu, stejně jako bubnování, alkohol, houby či dým.

Díky genetickému rozboru by mohl tým dále zjistit například barvu očí nebo vlasů. „U takhle starého nálezu je však vysoká pravděpodobnost, že genom nebude úplný a nepodaří se nám zjistit vše, co bychom si přáli,“ podotýká Vaníčková.

Objev šamana z roku 1891 byl tehdy spíše náhodou. Na hrob narazili dělníci při opravě kanalizace. „O uložení kostry a hrobové výbavy víme poměrně málo, protože značná část inventáře byla vytažena dělníky z výkopu: kosti a zuby nosorožce, dlouhé mamutí kly a červeně zabarvené menší kosti, mezi nimiž spočívalo několik kostěných a kamenných destiček. Většina těchto předmětů našla dočasné přístřeší ve stavebním domku,“ vypráví Martin Oliva z muzea.

Obličej šamanovi rozšlápl dělník

Na stavbu byl tehdy přivolán profesor brněnské německé techniky Alexandr Makowský, který se mimo jiné zabýval výzkumem spraše. Nechal v místě nálezu vyhloubit jámu a narazil na mamutí lopatku a kel, vedle které ležela neporušená lidská lebka.

„Bohužel její obličejovou část rozšlápl jeden z dělníků a úlomky se vyhodily. Dnes je to strašlivá představa. V hrobě byly uloženy také zbytky dlouhých kostí, kotoučky z různých materiálů a také shluk kostí velkých zvířat, například celá lebka nosorožce, metrová žebra a kly, mnohé se však nejen přičiněním dělníků nedochovalo,“ posteskl si Oliva.

Všechny milodary v hrobě mají mystickou symboliku. Náprsní šperky i ohlazený kus sobího parohu, který pravděpodobně sloužil jako palička k nedochovanému bubnu. Nejdůležitější však byly úlomky mamutoviny, které se podařilo slepit do podoby mužského idolu v podobě loutky, ta je doposud jediná svého druhu a v nálezech z evropského paleolitu nemá obdoby.

„Figurky, jsou-li v držení šamana, mohou představovat duchy předků. Jindy do nich šamani chytají duchy nemocí nebo duše lidí i zvířat, takže se stávají rekvizitami různých ceremonií,“ vysvětluje Oliva.

Šaman bude od příštího týdne součástí připravované výstavy Nejstarší šperky a ozdoby těla. Unikátem výstavy budou právě originály nálezů ze šamanova hrobu, které bývají běžně k vidění jen ve zrekonstruované podobě. Vystaveny budou také dva nejvzácnější originály muzea - Věstonická venuše a zmiňovaná Šamanova loutka, a to nejméně po tři následující měsíce.