Nepřišel mezi cizí – většinu hráčů zná už roky jako soupeře i kamarády. Třiatřicetiletý Kanaďan navíc získal české občanství a místo dresu rodné Kanady dnes obléká ten s nápisem Czechia. Před jeho odjezdem na Honkbal Week v nizozemském Haarlemu jsme si povídali o tom, jak se z hráče na zkoušku stal Čech tělem i duší.
„Našel jsem druhý domov, partnerku, skvělé přátele a dostal příležitost reprezentovat zemi, kterou jsem si zamiloval,“ vysvětluje.
Ze všech zemí světa jste si vybral Česko. Proč?
O Česku jsem toho moc nevěděl. Hrál jsem tehdy v Německu a tam jsem měl možnost potkat se s českým týmem. Bylo vidět, že tady se hraje kvalitní baseball, že liga má potenciál. Když pak přišla nabídka, dávalo to smysl. Co jsem nečekal, bylo, jak moc se moje představa lišila od reality. Měl jsem v hlavě obraz z filmů o východní Evropě. Po pár týdnech jsem zjistil, že jsem v moderní zemi se skvělými lidmi a silnou sportovní kulturou. A v Třebíči jsme měli mladý a hladový tým, cítil jsem, že tady se dá vybudovat něco smysluplného. V tu chvíli mi došlo, že už nejde o jednu sezonu.
Moje rodina byla v šoku, že se tu jí kapr. U nás se fotí a pouští zpátky, ne smaží. Když jsem ho ochutnal poprvé, bylo mi po něm zle, asi jsem trefil špatný kus.
