„Po mnoho let patřila tato vada mezi jedny z největších strašáků v těhotenství, nyní se však její vnímání mezi lidmi změnilo. Stojí za tím zejména posun v lékařství, díky kterému je mnoho dětí narozených s rozštěpem nyní takřka k nepoznání – ať už vzhledem či schopnostmi – od těch zdravých,“ popisuje lékařka Jitka Vokurková z Fakultní nemocnice Brně, kde se léčbě rozštěpu věnují již dvě dekády.
Před šesti lety navíc Vokurková, zaměřující se na plastickou chirurgii, iniciovala vznik specializovaného centra, které využívají rodiny z celé Moravy, Slezska a částečně i z Čech. V současné době má v ambulantní péči více než tisícovku dětí, přičemž ročně tamní lékaři odoperují asi stovku z nich.
Děti se jí posmívaly, po reanimaci se holčička může smát jako druzí |
Mezi zdejší pacienty patří i sourozenci Růžičkovi. Starší, nyní již patnáctiletý Pavel, se narodil s celkovým levostranným rozštěpem rtu i patra, dvanáctiletý Martin s rozštěpem rtu a částečně tvrdého patra.
Oba chlapci prošli sérií zákroků, při které jim lékaři ústa spravili. Až na malé jizvy nelze prakticky nic poznat. „Jsou úplně normální, běžné děti, které ta vada v ničem neomezuje. Možná jsme jen o něco opatrnější. Když například Pavel chtěl začít hrát fotbal, nakonec jsme se dohodli, že spíše ne. Od kamaráda trenéra totiž víme, že není zápas, v němž by někdo nedostal míčem ránu do obličeje,“ líčí otec rodiny Břetislav Růžička.
Za péči ve fakultní nemocnici je vděčný, bez ní by podle jeho slov mohlo být vše jinak. „Po zjištění diagnózy při ultrazvuku jsme se ihned spojili s paní Vokurkovou. Ta nám vše vysvětlila a popsala naše možnosti. Zároveň se v tu dobu konalo setkání s rodiči dětí, které rozštěp mají, a mohli jsme přímo od nich zjistit, jak to přibližně probíhá. Bylo to velké uklidnění a téměř na vše jsme díky tomu byli připraveni,“ oceňuje Růžička.
„Do konce života, ale dá se s tím žít“
Právě komunikaci a přístup rodiny považují odborníci za zásadní. Léčba rozštěpu je totiž dlouhodobá záležitost, která vyžaduje více operačních zákroků a mnohdy i péči specialistů napříč obory – patří mezi ně logopedie, pediatrie, genetika, stomatologie, ortodoncie nebo třeba psychologie.
„Jedná se v podstatě o doživotní problém, ačkoliv se s tím dá bez větších potíží žít. Není to tak, že se zašije pusinka a patro, a už se v životě nemusí nic dělat. Někdy jsou zákroky třeba i v dospělosti. I z tohoto důvodu jsme se rozhodli založit centrum, v rámci kterého s těmito specialisty spolupracujeme a rodinám to k nim zajistí jednodušší přístup,“ vysvětluje Vokurková.
V Brně testují buňky hojící rány na křehké kůži, pro děti mají speciální pokoj |
Zdůrazňuje však, že každý rozštěp je jiný a postup či nutnost jednotlivých odborníků je na základě individuálních potřeb. To dokazuje i případ sourozenců Růžičkových.
„Zatímco Pavel nemohl být kojený, protože si ani po zákroku ještě nebyl schopen vytvořit podtlak, u Martina už to bylo možné. To zapracovalo i na psychice maminky, která si díky tomu mohla projít růstem dítěte stejně jako ostatní maminky,“ podotýká Růžička.
Z porodnice už se sešitým rtem
V Česku se lékaři věnují léčbě rozštěpu několik desítek let, sama Vokurková už více než čtyři dekády. Za tu dobu poukazuje na výrazné zkvalitnění péče i lepší výsledky. Tomu napomohlo nejenom zaměření na multioborovou péči, ale z velké části také vývoj dětské anestezie.
„V průběhu let se postupně snižoval věk první operace této vývojové vady. Nejdříve se operovalo až v roce věku dítěte, později v době, kdy mělo půl roku. Nyní operujeme většinu našich pacientů s rozštěpem rtu v prvních týdnech po narození a s rozštěpem patra po půl roce věku,“ přibližuje Vokurková.
Když si lékaři neví s diagnózou rady. Precizní léčba v Brně pomáhá i „beznadějným“ |
Pozitivní dopad tohoto vývoje potvrzují také Růžičkovi. U obou chlapců lékaři rozštěp operovali asi deset dní po narození.
„Opravdu hodně pro nás znamenalo už to, že jsme si oba syny dovezli domů už po operacích rtíku jen s malinkou jizvičkou, která navíc pod dudlíkem nebyla vůbec vidět. To je z mé strany velké pozitivum pro rodiče, protože už díky tomuto je hned doslova od narození vidět první a nejviditelnější změna. Ta hodně znamená hlavně pro maminky, když můžou vidět celý úsměv, který dětem paní doktorka vrátila,“ vyzdvihuje otec.
