Sobota 3. června 2023, svátek má Tamara
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 3. června 2023 Tamara

Z hasiče úspěšný výtvarník. Víc času jsem stejně kreslil, než hasil, říká

  11:04
Ilustrátor, autor komiksů a knížek, malíř. A duší indián. Brňan Pavel Čech je držitelem prestižní Magnesie Litery za knížku Velké dobrodružství Pepíka Střechy, každoročně jsou jeho publikace mezi těmi nejoceňovanějšími, přitom nikdy nechodil na žádnou výtvarnou školu.

Pavel Čech je držitelem prestižní Magnesie Litery za knížku Velké dobrodružství Pepíka Střechy, každoročně jsou jeho publikace mezi těmi nejoceňovanějšími, přitom nikdy nechodil na žádnou výtvarnou školu. | foto: Jiří Salik Sláma, MAFRA

Za své umění prý Čech, který se jako jeden z mála malířů uživí na volné noze, vděčí nejvíc královopolským hasičům.

Jak se z hasiče stane výtvarník?
Původně vlastně nejsem ani ten hasič, vyučil jsem se strojním zámečníkem a pracoval jsem v Královopolské strojírně. Po několika letech jsem tam potkal kamaráda, který dělal u místního profesionálního hasičského sboru. Zlákal mě tam, absolvoval jsem měsíční požárnický kurz a dalších patnáct let jsem u nich dělal hasiče. Když zrovna nehořelo a nebyla jiná práce, ostatní si jen tak povídali nebo třeba posilovali, já jsem se zašil a maloval jsem. To jsem miloval odmala. Víc času jsem asi kreslil, než hasil požáry. Byly to pro mě nejdůležitější roky.

V čem?
Přišel jsem si na to, jak se dělají různé techniky, zjistil jsem to, co bych se za normálních okolností naučil na výtvarné škole, kdybych na nějakou chodil.

Chybí vám odborná škola?
Často jsem nad tím přemýšlel, jaká by byla moje cesta, kdybych měl regulérní výtvarné vzdělání. V něčem by to bylo jednodušší. A v něčem naopak těžší, třeba by mě nutili do něčeho, co mi není vlastní. A ovlivňovali by mě jiným směrem.

Pavel Čech

  • Narodil se v roce 1968 v Brně.
  • Je laureátem tří komiksových cen Muriel – v roce 2010 za nejlepší původní český komiks za knihu Tajemství ostrova za prkennou ohradou, v roce 2011 v kategorii Nejlepší kresba za knihu Dědečkové a o rok později za Velké dobrodružství Pepíka Střechy. Tento grafický román byl oceněn i cenou Magnesia Litera.
  • Napsal a nakreslil mnoho autorských knih, první z roku 2001 nazvaná O čertovi se odehrává na brněnských střechách.

Kdo vás ovlivňoval tím správným směrem?
Asi autoři zakázaných knížek, když jsem byl malý kluk. O foglarovkách jsme nevěděli, kolik jich je a kde je vlastně sehnat, chodili jsme po antikvariátech a hledali pod písmenem ef a nedocházelo nám, že tam toho Foglara nenajdeme. Měl jsem kamaráda, který mi Foglara půjčoval, jeho rodiče ho měli. Miloval jsem Vernea a obrázky Zdeňka Buriana.

Sbíral jsem Saudka, vystřihoval ze Sedmičky pionýrů Asterixe a obkresloval Nepraktovy postavičky. Až zpětně mně potom došlo, že kdybych žil v záplavě komiksů, jako žijí dnešní děti, necítil bych asi potřebu si těch pár, které jsem měl, obkreslovat a vymýšlet si k tomu svoje vlastní. Takže bych se asi stal něčím a někým jiným. A zcela zásadní pro mě byli Dva divoši Ernesta Thompsona Setona. Hráli jsme si na ně s mým spolužákem Petrem Růžičkou velmi intenzivně.

Ale vyrůstal jste v Brně, ve městě, to se na indiány nehraje nejlíp.
Vyrostl jsem v Komíně u lesa, takže tam se dalo běhat a hrát si na indiány náramně, i když žijete v paneláku. A Stínadla jsem si pak spíš představoval, Brno bylo šedivé a oprýskané, tak to nebyl takový problém. Bratranec bydlel na Veveří ve starém domě a tam mě fascinovalo úplně všechno – půda, chodby, sklep. Ale Meyrinkova Praha to nebyla, takže dodnes to mám tak, že když chci uniknout, začnu si malovat vlastní město, vlastní svět s křivolakými uličkami.

Dokáže Foglar nebo Verne ještě oslovit dnešní děti?
Řešil jsem to mnohokrát v případě mých synů. Je jim devět a třináct let. A mají počítač. Když jsem vyrůstal, žádné počítače nebyly. Ale dnes nemůžete po dětech chtít, aby se zavřely před světem kolem a sedly si do kouta s verneovkou, ve které jsou popisy přírodních krás na šest stran. Naopak Foglar je podle mě poměrně přenosný do dnešní doby, chlapecké duši rozuměl jako málokdo. I ve světě počítačů potřebujete nejlepšího kamaráda. A stejně intenzivně potřebujete být někomu nejlepším kamarádem.

Bez ohledu na internet a další lákadla se kluci stejně vztahují ke svým hrdinům, to je pořád stejné. Parta, tajemství, touha být odvážný, dobrý, čestný, odhalovat záhady. Jen asi dnešním klukům přijde divné, proč se všichni ti Foglarovi hrdinové vždycky tak složitě domlouvají na času a místě srazu, proč si jednoduše nezavolají – tyhle děti vlastně netuší, jak fungoval svět bez mobilních telefonů. A že to mělo své kouzlo, když člověk přišel včas a na správné místo a viděl pak s úlevou kamaráda nebo později třeba slečnu opravdu přicházet.

První ateliér Petra Čecha inspiroval k příběhu o čertovi a kominické dívce.

Vaše první kniha O čertovi se odehrává na brněnských střechách. Jak jste se k nim dostal?
Hledal jsem před mnoha lety ateliér, kde bych mohl být sám a soustředěně malovat. Chodil jsem po Brně a v centru města pátral po půdách a sušárnách. Tehdy se domy ještě tolik nezamykaly jako dnes. Přímo naproti Staré radnici v Radnické ulici mi jedna stará paní pronajala právě takovou půdní sušárnu se střešním balkonem, dalo se z něj vylézt na kominické lávky. Tam jsem sedával a maloval a viděl ty mravence lidi pod sebou, hodiny na věži jsem měl přímo před očima. Bylo to krásné. Právě tam vznikl příběh o lásce mezi čertem a kominickou dívkou.

Co je v tom ateliéru teď?
Nedávno jsem se tam chtěl jít podívat, ale nahoru mě nepustili. Ta místnost je zapečetěná kvůli policejnímu vyšetřování, v mém bývalém úžasném střešním ateliéru si totiž kdosi zřídil varnu pervitinu.

U každé knížky víte, kde a kdy začala vznikat?
Asi ano. Moje postavy si tak trochu žijí po svém. Pavouček Čenda si řekl o pokračování, Indián Rychlá Veverka taky. I když u toho pavoučka si spíš řekli čtenáři, psali mi, dokonce v obchodě mě zastavila jedna paní a říkala: „Nejste vy ten pan Čech? My doma řešíme, jak to bude pokračovat.“ Já jsem totiž, aniž bych měl nějaký plán na pokračování, ukončil prvního Čendu tak trochu otevřeně a se třemi tečkami v závěru… Nakonec se mi i ten druhý díl trochu rozrostl. Domluvili jsme se proto s mým nakladatelem, že Čendové budou tři, ten třetí vyjde už v lednu.

Vaším nakladatelem je Petr Novotný z Petrkova. Jak se to stalo, že vydáváte u něj, mimo velká nakladatelství?
Vydával jsem prvně všude možně. Někdy před deseti lety jel Petr Novotný do Francie a kdesi v nějakém městečku tam kráčel po náměstí kolem výkladu knihkupectví. Uviděl za ním knížku, která se mu zalíbila, tak vešel dovnitř a začal si ji prohlížet. Byla to moje knížka O zahradě, která byla tehdy shodou okolností přeložena do francouzštiny. Samozřejmě ho překvapilo, že stovky kilometrů od domova našel knihu Pavla Čecha. Když se vrátil, napsal mi, jestli nemám něco nového, že by to rád vydal. No a za těch deset let jsem u něj udělal už dvanáct autorských knih.

Jejich hrdiny jsou samí kluci, holek je v nich málo.
To je jako s Foglarem. Ale když zapátráte, nějaké ženské najdete. Někdy dokonce zásadně mění hrdinům životy. Ale žiju v klučičím světě, to se nedá nic dělat. Pořád si hraju na indiány. Máme partu, se kterou jezdíme tábořit, bez mobilů, bez spacáků, bez vymožeností. Máme jen to, co si sami vyrobíme nebo ušijeme. Oheň děláme třením dřívek, žádné zapalovače nebo sirky.

Jako jeden z mála současných výtvarníků se uživíte kombinací volné tvorby a ilustrováním knížek. Jak se to dá zvládnout?
Já nevím. Jsem chaotik, nikdy jsem vlastně nekalkuloval s tím, že někde na trhu je díra a já ji zaplním a zbohatnu tak. Dělám si to, co mě naplňuje a co mě baví. Aby se člověk malováním uživil, nestačí být jen dobrý výtvarník. Někdo maluje výborně a nedokáže to prodat. A někdo udělá čtyři čáry, ale umí kolem nich udělat vlny a prodá je za velké peníze. Současné umění je na mě někdy příliš velký humbuk, v němž nejde ani tak o to umění, ale o taškařici, která se kolem něj sehraje.

Pavel Čech nerad bilancuje, ale minulý rok pro něj byl prý pěkný.

Jaký rok máte za sebou?
Vydal jsem Velkou knižní záhadu, druhého Pavoučka Čendu, druhý díl Indiána Veverky. I to přispělo k tomu, že to byl pěkný rok. Ale staly se i smutné věci. I když – mám zdravé děti a práci, kterou jsem vždycky chtěl dělat. Nebilancuju, nedávám si žádná předsevzetí. Ale uvědomuju si, že každá chvíle je dar. A každá knížka, kterou někdo čte.

Co chystáte do nového roku?
Už dlouho pracuju na malé knížce, která bude mít deset, možná dvanáct stran. Jmenuje se Knížka pro dva. Ideálně ji bude číst jeden člověk z jedné strany a druhý člověk z druhé strany – a uprostřed se potkají.

  • Nejčtenější

Ostudný sešup z ligy. Naštvaní fanoušci Brna naháněli majitele klubu

Fotbalová Zbrojovka klíčový zápas o záchranu nezvládla, fanoušci namířili hněv proti majiteli. Jen co rozhodčí...

Žena od Znojma provokuje vlajkou Wagnerovců na zahradě, zajímá se o ni policie

Na facebookovém profilu ženy z Moravy se ve středu objevily snímky vlajky Wagnerovy skupiny, kterou si údajně vyvěsila...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Opilá řidička najela na úzké cestě u hradu Templštejn do skupiny dětí

V sobotu v podvečer najela opilá řidička do skupiny čtyř dětí. Podle předběžných informací záchranné služby jim však...

Panoramatický vlak nabídne ojedinělé výhledy, poprvé i na české železnici

České železnice čeká během druhého víkendu v červnu premiérový průjezd vlaku s panoramatickým vozem. Souprava s...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Baráž o fotbalovou ligu: vzepřou se druholigové týmy? Nemají ani jednu výhru

Bez postupu, dokonce bez jediného dílčího vítězství. Baráž o účast ve fotbalové lize druholigovým klubům dosud...

Matka na pervitinu a italská domácnost. Jak to bylo s vraždou dítěte v Mostě

Premium Vyostřené konflikty, dvojí život matky, neúspěšné podněty sociálce, problémová čtvrť a drogy. Z pozadí sporu o tříleté...

Jsme na prahu epidemie srdečního selhání, vyléčit se nedá, říká kardiolog

Premium Zatímco infarkt zná každý, povědomí o srdečním selhání je malé. Často se mylně zaměňuje právě za infarkt či zástavu...

Kam zmizel lupič století. František Procházka podle svědků žije v Karibiku

Premium Policie si chvíli myslela, že je František Procházka, který ukradl 540 milionů korun, po smrti. Jenže někteří Češi ho...

Medomet i oplodňáčky. Nenápadný včelařský ráj přitahuje návštěvy z celé země

Na jižním okraji Rosic na Brněnsku je v nenápadném prostředí ukrytý ráj milovníků včel. Jde o včelařské muzeum, které...

Nové komediální představení vzpomene brněnskou návštěvu jedenáctiletého Mozarta

Brněnská kultura se stěhuje pod širé nebe. Diváci se dočkají oblíbených letních scén na Biskupském dvoře, Špilberku,...

Otevřít výstaviště veřejnosti? Na festivaly určitě ano, říká obchodní šéf

I když se čas od času objeví myšlenky na otevření brněnského výstaviště, veletržní byznys kompletní odstranění plotů...

Žena před zraky strážníků vyskočila z auta, řídil ho muž pod vlivem drog

Brněnští strážníci se nestačili divit, když se najednou u auta, které kolem nich projíždělo, otevřely dveře...

Znáte pochoutku balkánské kuchyně ajvar?
Znáte pochoutku balkánské kuchyně ajvar?

Na Balkáně je ajvar nedílnou součástí prostřeného stolu. Zeleninová pochoutka Ajvar od Podravky doprovází grilovaná masa, ryby, zeleninu, sýry i...

Triatlonistka se chlubí fotkou ze závodu, na plavkách měla menstruační krev

„Takhle vypadá ženský sport. Čím více bariér se nám podaří zbourat, tím lépe,“ napsala Emma Pallant-Browne na...

Vláda téměř vyčerpala rozpočet. Stanjura se chystá zasáhnout co nejdřív

V květnu skončil státní rozpočet ve schodku 271,4 miliard korun, v dubnu to bylo dvě stě. Schválený rozpočet přitom za...

Kráska opustila armádu, aby se stala nejpřitažlivější řidičkou kamionu

Osmadvacetiletá Nicolle z Velké Británie si říká Trucker Baddie a je řidičkou kamionu. Dříve pracovala pro armádu, ale...

Jsme na prahu epidemie srdečního selhání, vyléčit se nedá, říká kardiolog

Premium Zatímco infarkt zná každý, povědomí o srdečním selhání je malé. Často se mylně zaměňuje právě za infarkt či zástavu...

Podávám na Taťánu Kuchařovou žalobu za pomluvu, oznámil Brzobohatý

Ondřej Gregor Brzobohatý (40) oznámil, že se rozhodl podat žalobu za pomluvu na svou exmanželku Taťánu Kuchařovou (35)....