Pravidelnost, vůle a disciplína jsou podle propagátora nordic walkingu...

Pravidelnost, vůle a disciplína jsou podle propagátora nordic walkingu Miroslava Miry klíčem k tomu, aby měl tento sport ideální přínos pro lidské zdraví. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Severská chůze je nástroj, jak přežít věk pod střechou, říká letitý instruktor

  • 4
Nedaleko Brněnské přehrady v Podkomorských lesích vzniká unikátní síť stezek pro severskou chůzi s hůlkami. Lesy České republiky se rozhodly projekt vyzkoušet na Brňanech a pak ho poslat dál do Česka. Jižní Morava je totiž „hnízdem“ této aktivity. Přivezl ji sem před 15 lety z Finska Brňan Miroslav Mira.

Nová síť v Podkomorských lesích se právě v těchto dnech dokončuje. Co na ní lidé najdou?
Areál zahrnuje deset asi tříkilometrových značených tras v členitém terénu, které se vzájemně prolínají. Po cestě najdou cedule se základními informacemi o severské chůzi a mapy. Jižní část směrem od Rakovce k myslivně U Huberta je příjemnější pro lidi, kteří začínají. Na severu směrem na Chvalovku je to trochu drsnější. Na trasy se lidé dostanou ze čtyř nástupních míst – u hájenky Rakovec, u studánky Betelná, po přístupové cestě od Žebětína a od Chvalovky.

Když jsem se dozvěděla, že vzniká unikátní stezka pro nordic walking, napadlo mě, co na ní může být zvláštního? Prostě vezmu hole a jdu.
Jde o síť stezek s nezpevněnými povrchy. To je zásadní rozdíl oproti klasickým turistickým stezkám. Lidé jsou zvyklí, že kudy vede značka, tam jdou, takže třeba po asfaltu či po štěrku. U severské chůze je kouzlo v tom, že hůlku zapíchnete do země a odrazíte se. Měkký terén dá bezpečí odrazu a dynamiku. Navíc jdete lesem, takže si vyčistíte hlavu, odpočinete si a nabijete se. Nordic walking je docela makačka, protože zapínáte všechny části těla. A terén, který je členitý, je vaším partnerem. Stačí okruh dva či tři kilometry a poskytne vám fantastický trénink. Už to není jen obyčejná procházka přírodou. Zvýší se tepová frekvence, víc dýcháte a tělo se překlápí do stavu mírné zátěže a stresu.

Takže nic pro netrénované a starší lidi?
Ale klidně. Začít můžete v každém věku a libovolné kondici. Jen byste si měla ze začátku najít instruktora. Ten vám nejen ukáže, jak se máte hýbat a pracovat s hůlkami, ale také vám otevře okno s motivací, abyste si zasadila pohyb trvale do svého života. Jít sem tam na procházku je dobré, ale pokud se bavíme o přínosech, jež má severská chůze mít, je klíčem pravidelnost, vůle a disciplína. A dobrý instruktor by vás k tomu měl přivést. Nejlepší forma je jednodenní kurz. Tam dostanete informace, pochopíte, o co jde, můžete si to vyzkoušet a ještě si odnesete systém cviků, jak se narovnat a rozhýbat. A naučíte se vybírat si hůlku.

Hůlka, co tu máte, má jakousi speciální rukavičku bez prstů, k čemu to je?
Aby šla hůlka za vámi, neměla byste ji po odrazu někde lovit. A tento druh pohybu je o odrazu, ne o opoře, jako například hůl turistická. Další rozdíl mezi severskou chůzí a turistikou je třeba v tom, že turista jde za nějakým cílem. U severské chůze jdete k sobě. A záleží na tom, co kdo si do toho dá. Pro někoho je to kondiční chůze, jejímž cílem je zapojit horní polovinu těla do práce. A co se zapojí, to se posílí. Celkově se narovnám a zpevním se, což je důležité pro to, aby člověk přežil kancelářský věk.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Ale spousta věcí se dá nastudovat na internetu. Tak nač platit instruktora?
Můžete si to nastudovat, ale pak zjistíte, že vás to nebaví, nebudete mít motivaci, takže přestanete. Dobrý instruktor ukáže rychlou cestu k úspěchu a dá zpětnou vazbu, co děláte špatně, a to vám žádná knížka ani video nedá. Navíc posoudí i váš pohybový stereotyp a naučí vás cviky na uvolnění a protažení těla.

A co výběr holí? Dají se dnes koupit téměř všude a za pár korun.
Zájem o ně roste, ale ne každý výrobce chce platit za licence, a tak je jasné, že se na trhu objevily i hodně špatné napodobeniny. Pár jich také mám ve své galerii jako odstrašující příklady. Laik, když nemá srovnání a neví, jak má pohyb vypadat, nemá šanci to poznat. Takže je nejlepší se poradit.

Jak to vypadá s jižní Moravou?
Je jedno z hnízd nordic walkingu. Kurzy pořádám od roku 2009 a zájem stále roste. Přestože je dělám v komorním měřítku, když přičtu nejrůznější akce, budou to řádově tisíce lidí, kteří jimi prošli. Navíc školím instruktory, takže ti severskou chůzi šíří dál. Už se prorazila mlha, že to je aktivita jen pro nemocné a slabé, kteří se musejí opírat o hole. Lidé pochopili, že jde o sport a způsob, jak přežít věk pod střechou. Když se ráno před snídaní zvednou a jdou na půl hodiny ven, okysličí si mozek, nastartují se. A kafe si dají až později, nebo třeba vůbec.

Kdo se hlásí na kurzy?
Zájem mají lidé všeho věku a z různých vrstev – od maminek na mateřské přes prodavačky, jež vysedávají v pokladně, až k manažerům, kteří se hrbí u počítače. Hlavně jde o lidi, kteří pracují vevnitř v budovách. Během kurzů vidíme, jak se lidé proměňují. Někdy je to úplný zázrak.

Vzpomínáte si na konkrétní příklad?
Na manžele z Vejprt z Krušných hor, kteří přijeli přes celou republiku na jednodenní kurz. Přišli s příběhem, že už nějakou dobu chodí a že se to chtějí pořádně naučit. On byl udělaný chlap, řezník, který byl zvyklý nosit kýty na zádech, což ho shrbilo, a také nabral kila. Ona byla jeho stínem a téměř se neprojevovala. Když se pak k nám vrátili na celospolečenské setkání, nemohl jsem je poznat. On shodil třicet kilo, narovnal se, změnil práci a stal se z něj úplně jiný člověk. A ona se rozsvítila a byla z ní sebevědomá žena s vlastním názorem a schopností sebeprezentace. Vyprávěla nám, že se vsadili s příbuznými z Moravy o basu vína, že dojdou z Vejprt pěšky až k nám. A opravdu to dali.