Tragédie znovu rozvířila debaty o působení myslivců, připouští Radovan Mančík, který vede Okresní myslivecký spolek Hodonín. Jen v jeho okrese je lovců v zeleném na třináct set.
Co se stalo v leseDva kamarádi se v sobotu vypravili spát pod širákem do údolí poblíž Račic na Vyškovsku. Jak se přesně odehrála následná tragédie, pořád vyšetřuje policie. Jisté je jen to, že jednoho z táborníků zasáhla nad ránem střela z pušky myslivce lovícího v lese. Devětadvacetiletý Oto Spáčil na místě zemřel. Lovec se podle policistů hájí tím, že pálil po srnci. Podle předpisů přitom myslivec smí střílet, jen pokud si je naprosto jistý, že má v hledáčku zvěř. Ukáže-li se například, že mířil pouze na stín, hrozí mu až tři roky vězení za zabití z nedbalosti. |
Jak tragédii sám hodnotíte?
Dokud policie přesně nevyšetří, jak se to stalo, můžu jen zvažovat jednotlivé scénáře. Zodpovědný myslivec nikdy nevystřelí na nic, co stoprocentně nedokáže identifikovat. Praví to i zákon. Musí nejdříve použít dalekohled a zjistit, že tam opravdu stojí zvěř. Kdo to neudělá, zaslouží si, aby ho zavřeli. Ale pokud by člověk shodou okolností spal deset metrů za zvířetem, na které myslivec vědomě střílí, a nešťastnou náhodou táborníka zastřelí, nezaslouží si postih.
Vše se stalo za tmy. Dá se však bez nočního vidění získat ona jistota, že opravdu pálíte na zvíře?
Noční vidění si nemůže dovolit každý. Kvalitní stojí i 200 tisíc. Samozřejmě, že když je tma a nesvítí měsíc, v lese bez nočního vidění nejde dělat vůbec nic. To ani myslivci neloví. Za svitu měsíce je ale v lese vidět pomalu jako ve dne. Ale samozřejmě nejsme jasnovidci, abychom věděli, že někde v houštinách jsou lidé.
Takže podle vás nemají lidé za tmy v lese co dělat?
Myslivci jsou za tmy na čekané. Zemědělci na nás tlačí, abychom lovili přemnožená divoká prasata. My tam musíme být. A ať vystřelíte kamkoliv, je to vždy nebezpečné. Kulka má velikou razanci, dokáže uletět až pět kilometrů. Můžu vystřelit na zvěř, střela jí proletí, škrtne o kámen a změní směr. Nehody budou vždy. Tomu nejde zabránit.
To zní skoro tak, že by člověk kvůli vlastní bezpečnosti do lesa neměl vstupovat vůbec, protože v něm loví myslivci...
Myslivců je v Česku 120 tisíc a taková tragédie je ročně třeba jedna. Já nechci, aby lidé nechodili do lesa. Mně tam vůbec nevadí. Pokud se chovají, jak mají. Jestliže chce myslivec lovit v honitbě, musí platit nájem. Péči o les máme jako koníček. Každý jiný člověk si jde kamkoliv do lesa třeba na houby zadarmo. Nechci říct, že je to špatně. Ale jsou mezi námi velké rozdíly. Myslivci chodí po cestách, psy mají na vodítku, neprodírají se houštinami, aby nevyplašili zvěř. Pokud budeme pravidla dodržovat všichni, není důvod, abychom si v přírodě vadili.
Ale leckdo argumentuje třeba zbytečně zastřelenými psy. Opravdu dodržují regule i všichni myslivci?
Devadesát devět procent myslivců je poctivých. Třeba u nás na Hodonínsku jsme takový případ léta neměli. Teď nedávno ale jeden pitomec postřelil jezevčíka a vše pokazil. Já už mysliveckým adeptům, které učím, říkám, aby psy a kočky nestříleli. Mám doma také psa. Kdyby mi ho někdo zastřelil, budu řádit jak tajfun. Lidé by nás měli poznat. Kdyby se mnou někdo strávil týden, bude myslivost hned vidět jinak. Všichni si myslí, že myslivec je člověk, který může přijít do lesa a odpravit, co chce, ale tak to rozhodně není.
