„Staráme se o místní podnikatele a podporujeme vznik nových firem založených na znalostech. A je jasně vidět, že to má smysl,“ říká Petr Chládek, jenž JIC vede poslední čtyři roky.
Co tedy za dobu fungování centra vnímáte jako největší úspěchy?
Já osobně skutečnost, že se vnímání podnikatelů a jejich role obrovsky posunulo. Devadesátá léta jsou pryč a s nimi naštěstí i podnikatelé s pochybnými praktikami. Teď už snad lidé věří, že podnikání je skvělá věc a může opravdu měnit svět k lepšímu. To ostatně dokládají úspěchy mnoha místních firem, které ukázaly, že i z Brna jde vybudovat globální společnost. Ať už je to Kiwi.com, Y Soft, Webnode, či Flowmon, které spolu s dalšími byly loni prodány v součtu za několik miliard korun.
Vrací se pak tyto peníze zpět do regionu?
Ano, protože jejich zakladatelé jsou mladí lidé, kteří mají jmění, podporují zase další začínající podnikatele a ti investují do nových firem, aby dosáhli podobných úspěchů jako oni. To je úplně jiná situace než před dvaceti lety, kdy slovo startup nikdo neznal. Dnes je pro mladé lidi založení startupu nebo práce v něm běžnou kariérní volbou. V tomto ohledu v Brně a na jižní Moravě oproti zbytku republiky vynikáme, jsme mnohem dál.
Kde naopak vidíte rezervy?
Oproti Holanďanům, Belgičanům, Němcům či Američanům máme my Češi handicap v tom, že nám chybí světový přehled. Tím pádem nedokážeme správně najít tržní příležitosti. Když chcete rozjet zajímavé podnikání, musíte mít globální ambici a perfektně vnímat aktuální trendy. Zejména ve školství mi rozvoj těchto kompetencí pořád chybí. Pro vládu musí být vzdělání opravdovou prioritou. Pokud to s Českou republikou myslíme dobře, je potřeba mít skvěle zaplacené učitele a učitelské povolání musí být jedno z nejatraktivnějších. V tom vidím největší výzvu.
Co dalšího je nutné zlepšit, aby pozitivní trend neustrnul?
Ve srovnání s univerzitními městy po světě a Evropě máme nepochybně rezervy v kvalitě a počtu firem vzniklých v akademickém prostředí, takzvaných spin-off firem (podnik založený za účelem využití a rozvoje duševního vlastnictví univerzity do produktu nebo služby uplatnitelné na trhu, pozn. red.). Těch úspěšných je u nás málo. Dobrým příkladem je už zmíněná firma Flowmon zabývající se počítačovou bezpečností. Masarykova univerzita a Vysoké učení technické v ní měly svůj podíl. Takže když se loni na podzim prodala za ohromnou částku, univerzity z toho měly jak peníze, tak prestiž. Takových potřebujeme víc.
Co se týká podpory inovací, jaká jsou v regionu stěžejní témata?
Opravdu globální úspěchy máme v elektronové mikroskopii, kromě firem Tescan a Thermo Fisher Scientific v Brně vznikají i nové, jako třeba NenoVision, což je náš klient, startup, jenž vznikl na VUT. Dále je to umělá inteligence, kosmický průmysl a kyberbezpečnost. Skrytý potenciál je v oblasti živých věd – biotechnologií či farmacie. V Brně jsou špičkové výzkumné týmy, z nichž můžou vznikat zajímavé firmy. To je další velká výzva.
Jenže Brno není Praha, v Česku jsme prostě druhé město. Je to nevýhoda? A s kým se srovnávat?
Nevýhoda to určitě není, ale musíme si uvědomit, že v hlavních městech působí jiné faktory – sídlí tam vládní instituce, banky, které druhá města nemohou nikdy dohnat. Brno by se mělo srovnávat s druhými městy napříč Evropou, jako jsou Drážďany, Linec, Krakov, Grenoble či finské Tampere. Tam bychom měli hledat inspiraci.
A jak si na evropské scéně stojí vaše JIC?
Nepochybně jsme jednou z největších inovačních agentur svého druhu na kontinentu. Máme silné postavení v síti evropských inovačních center, například prezidentem Sítě evropských inovačních center je kolega z JIC David Uhlíř. Podílíme se na tom, jak má vypadat evropská politika na podporu inovací. V České republice sdílíme naše know-how s ostatními kraji a máme vůdčí postavení. Jsme průkopníci.
Když se na agenturu podíváme z pohledu obyvatel jižní Moravy, co regionu přináší?
Jen loni jsme podpořili přes dvě stě společností. Firmy rostou, vytvářejí tady další vysoce kvalifikovaná pracovní místa s nadprůměrnými mzdami a odvádějí vysoké daně. Aby se lidé měli dobře, zpravidla potřebují dobrou práci a možnost seberealizace. Ze západní Evropy víme, že když v 80. a 90. letech začala podpora mladých, inovačních firem s přidanou hodnotou, regiony, v nichž sídlí, se staly atraktivními, lidé z nich neodcházeli, naopak se přistěhovali.
Takže jeden z vašich hlavních úkolů je vytvářet co nejvíc pracovních míst s vysokou přidanou hodnotou?
Přesně tak. Jsme agentura podporující inovační podnikání. Staráme se o místní podnikatele a podporujeme vznik nových firem založených na znalostech. Před osmnácti lety muselo vedení města, kraje a brněnských univerzit řešit místní skomírající ekonomiku, která byla do jisté míry závislá na zprivatizovaných a mnohdy krachujících firmách a zahraničních investorech. Ti sem nejen přicházeli, ale někteří i rychle odešli. Jedním z prvních byla firma Flextronics, jež přišla na Černovickou terasu, ale po pár měsících zjistila, že náklady na pracovní sílu jsou vyšší, než si mysleli, tak odešli. To byl pro místní politickou reprezentaci obrovský šok. Neměli recept na vysokou nezaměstnanost, která tehdy oproti Praze s 1,5 procentem byla okolo 12 procent. Takže to byl pro jižní Moravu velký transformační neúspěch. Receptem na něj měla být právě inovační agentura. Proto před osmnácti lety JIC vzniklo.
Kam se za skoro dvě dekády posunulo?
Začínalo se ve dvou lidech a s malým rozpočtem, dnes je nás sedm desítek, máme dvě dceřiné společnosti a rozpočet přes sto milionů korun. Pracujeme nejen se začínajícími podnikateli, ale i se středoškoláky a vysokoškoláky, s lidmi, kteří teprve o podnikání uvažují, s technologickými startupy, s malými a středními podniky z celého kraje, nejsme orientování jen na Brno. Do dění vtahujeme i korporace, využíváme jejich kontakty a znalosti o trhu a provazujeme je s místními podnikateli. A do firem i investujeme.
Které zajímavé projekty jste v poslední době spustili?
Otevřeli jsme kreativní hub Kumst v Údolní ulici v Brně, který slouží lidem podnikajícím v módě, architektuře, filmu nebo třeba ve vývoji počítačových her. Dnes už tam sídlí patnáct podnikatelských projektů. Také jsme spustili program podporující výrobu prototypu. Když máte nápad, potřebujete ověřit, zda bude fungovat, a vyrobit prototyp produktu. Na ten však začínající firmy často nemají peníze. Takže s pomocí peněz od Brna financujeme ty nejnadějnější nápady. Podpořili jsme devět firem – mezi nimi Sport Balance a její vylepšený způsob operací ramenního kloubu, náramkové hodinky, jež v případě pádu vyšlou SOS zprávu, či skládací inline brusle.
Co rozhodne, jestli konkrétní nápad podpoříte?
Závisí to na tom, jestli je nápad podle našich expertů životaschopný a má tržní potenciál. A taky jestli zakladatel „na to z našeho pohledu má“. Musí být dostatečně silnou osobností a musíte z něj cítit, že je lídr a je schopný dělat velké věci. To rychle poznáte, je to samozřejmě i otázka psychologie.
Prozraďte, jaké máte vize do budoucna?
Přál bych si, aby si každý mladý člověk při úvaze o své budoucnosti položil otázku, zda nezkusit založit firmu. Měl by k tomu mít fantastické podmínky a okolo sebe lidi schopné pomoct a financovat nápad. A abychom měli ambice měnit svět k lepšímu. Věřím, že skrze podnikání se dají udělat velké věci a řešit velké problémy a výzvy lidstva, jako jsou změna klimatu, bezpečnost a boj s nemocemi. I proto tuto práci dělám.
Petr Chládek (40)
|
