Instituce, jejímž ředitelem se stal už v dubnu, ale teprve od pátku se jí začíná věnovat na plný úvazek, má v příštích letech měnit tvář města.
„Brno se v posledních letech hodně mění a je tu spousta pozitivní energie a tlaku jak od veřejnosti, tak politiků. Chtěl jsem být v týmu, který ovlivní město na léta dopředu,“ říká Sedláček (o jeho jmenování jsme psali zde).
Kvůli nové funkci opustil vedení pobočky páté největší architektonické kanceláře na světě, kde se podílel na velkolepých mezinárodních projektech, a vrátil se z Los Angeles do Brna.
Proč jste se rozhodl k návratu?
Kvůli rodině. Naše děti sice mluví česky, ale vždy jsme chtěli, aby poznaly Evropu nejen přes jazyk a návštěvy, ale aby z nich byli Evropané. Americký způsob života je dobrý pro mladé, zdravé a vzdělané aktivní lidi. Takže jsem si říkal, že už toho bylo dost, i když jsem v USA byl úspěšný a líbilo se mi tam.
Co jste udělal jako první věc, když jste do KAM přišel?
Sestavil jsem si seznam lidí, kteří by tady mohli pracovat. Kancelář bude mít čtyři oddělení: územní plán, veřejný prostor, administrativu a public relations. Tři jejich vedoucí už mám, měli by nastupovat v půlce července. Všechna jména ještě neřeknu, ale bude mezi nimi architekt Jiří Klokočka – jeden z mých konkurentů ve výběrovém řízení.
Nejste při výběru spolupracovníků limitovaný penězi? Zájemcům nemůžete jako příspěvková organizace města nabídnout tolik, co by měli jinde.
Každého žene něco jiného. Motivací zvlášť pro lidi přicházející ze soukromého sektoru je, že teď můžou ovlivnit Brno na příštích 50 let. Jde o úplně novou organizaci, takže předpokládám, že nás to bude bavit. Máte pravdu, že penězi nemůžeme soutěžit. Ale lidé, kterým záleží jen na nich, tady pracovat nebudou. Mladým architektům říkám, že pokud chtějí vydělat hodně peněz, měli by jít do jiné profese. Ale zase architektura je jako profese velmi zajímavá. Každý projekt je jiný, a čím jste starší, tím máte většinou zajímavější práci.
Michal Sedláček
|
Vrátil jste se po víc než 25 letech. Město ale znáte, studoval jste tu, můžete jej vidět i z nadhledu člověka, který žil dlouho jinde. Co na dnešní Brno říkáte?
To je těžká otázka. Bydlel jsem na Starém Brně, v Komíně a Žabovřeskách, často jsem se sem vracel, poslední čtyři roky každé dva měsíce. Žil jsem v Americe a v Moskvě, se středoevropskými městy se to nedá srovnat. Hromadná doprava tam neexistuje, lidé nechodí po ulicích. Brno se v posledních letech dost změnilo. Dřív jsem si říkal, kde asi lidé tráví volný čas, protože tu venku nebyl vidět život. Teď když jdete odpoledne nebo večer po městě, je to úplně něco jiného.
Proč myslíte, že se Brno mění?
Děje se to po celém světě, že se centra měst znovu oživují. Když jsem se přestěhoval do Los Angeles, tak tam „downtown“ neexistoval, večer tam bylo prázdno. V době, kdy jsme stavěli halu Disneyho a šli jste tam večer na koncert, tak se pak dalo jen odjet. Nebyly otevřené ani žádné restaurace. Poté se tam ale postavily nové domy, nastěhovali se studenti a město žije. Myslím, že jde o všeobecný trend. Lidé zjistili, že život v okrajových částech nebo mimo město zase tak skvělý není.
Znamená to, že Brno je příjemným prostorem pro lidi, kteří v něm žijí?
Má optimální velikost, všichni se tady známe, ale zase to není maloměsto. Takže třeba když tady chodíte na fakultu architektury, tak znáte všechny architekty. A podobné to bude i v jiných profesích. Je tu krásné prostředí, do přírody se dá dojet tramvají skoro odevšad. Brno je různorodé město – na severu kopce, na jihu rovina. Má pěkné historické centrum, není tady tolik turistů. Z hlediska člověka, který nechce bydlet ve velkém hlavním městě, je Brno ideální.
Co v tuto chvíli nejvíc potřebuje?
Nový územní plán, to je náš velký úkol a hodně práce na dlouhou dobu. Zastaralý územní plán Brno strašně brzdí, což je vidět i na tom, že když se podíváte okolo, nejsou tu žádné jeřáby. To znamená, že se tady nestaví. Podle jeřábů poznáte v normálním městě, jestli je recese, nebo ne. Z každodenního hlediska je zásadní úkol veřejný prostor. Budeme pokračovat v jeho zkvalitňování. Dobře už to začalo, třeba opravou Zelného trhu. Pořád je tu ale spousta míst, která nefungují, některá jsou hrozná, třeba Mendlovo nebo Moravské náměstí. Ale nejde jen o centrum. Třeba lidé z okrajových částí nemusí jezdit do centra, ale bylo by dobré, kdyby se veřejný prostor zlepšil také tam.
Pokud se bavíme o územním plánu, tak bychom měli zmínit i to, co Brno může lidem nabídnout.
Má 380 tisíc obyvatel a 100 tisíc dalších sem dojíždí. Bylo by výborné, kdyby aspoň část těch dojíždějících v Brně bydlela. To znamená město zatraktivnit, aby v něm chtěli žít. Samozřejmě někdo bude vždy chtít rodinný domek se zahradou, ale spousta lidí by raději bydlela v centru, kdyby tam byl park a občanské vybavení. Město na to prostory má. Takže chceme vytvořit podmínky, aby Brno vyrostlo, ale také využít potenciál zdejších lidí i studentů, aby tady zůstali.
S tím souvisí i plán mobility.
Určitě. Mladší generace už nechce dojíždět, to je tak všude. Extrémním příkladem jsou mikrobyty. Mladý člověk, který ještě nemá rodinu, nepotřebuje velký byt. V nejbližším okruhu chce mít všechno – práci, zábavu, školu, zdravotnictví, obchod – vše nejlépe v docházkové vzdálenosti, aby nemusel dojíždět autem. To je dnes komplikované. Jsou to nervy se do centra dostat, kde zaparkovat. Jde o to, aby vzdálenosti ve městě byly co nejkratší a daly se vyřešit co nejjednodušeji.
Kde by v Brně mělo stát nádraží?
Na to neodpovím z několika důvodů. Situace je velmi složitá, roli hraje mnoho faktorů, přičemž nejde jen o cenu. Opravdu objektivně posoudit to bude možné, až Správa železniční a dopravní cesty dokončí studii proveditelnosti obou variant – jak pod Petrovem, tak u řeky.
Dráhy ale říkají, že obě varianty jsou z jejich pohledu možné a že výsledek možná bude takový, že neurčí jasné řešení. V tom případě půjde o politické rozhodnutí.
Brno, jeho obyvatelé, odborníci a politici se v otázce polohy nádraží rozdělují na dvě poloviny. Myslím, že by mělo politické vedení města na sebe vzít ten risk a říct, že se už něco musí udělat. Nejde jen o peníze z Evropy, ale taky o to, že nevyřešená poloha nádraží Brno strašně brzdí. Už 70 let. Takže politici by měli rozhodnout, že už to tak nemůže pokračovat dalších 30 let, že uděláme nádraží tady, či jinde. Už to začněme dělat. Nevýhodou je, že referendum bude dřív než studie proveditelnosti, takže už v září musí být informační kampaň. My se do toho zapojíme tak, že se budeme snažit představit objektivní náhled. Ne ve smyslu která varianta je lepší, ale představíme klady a zápory obou.
Vy jste se dokonce účastnil urbanistické soutěže na polohu nádraží pod Petrovem, v týmu s architektem Ivanem Rullerem. Dá se z toho vyvozovat, že preferujete tuto variantu?
Ne. Účastnil jsem se proto, abych pochopil, o co tam jde.
To je docela originální přístup.
Jinak se tak komplikovaná situace pochopit nedala než tak, že se pokusím území uchopit, projít si ho, promyslet, prostudovat dopravní řešení. Teprve když jsem začal kreslit, poznal jsem, jakou roli tam mají obě řeky. Výhodou bylo, že v týmu byli zkušení architekti a inženýři.
Je poznat, že Brno dlouho nemělo hlavního architekta?
Je vidět, že bylo dost dlouho držené zpátky. A to byl asi i hlavní důvod, proč kancelář vznikla. Aby se otevřely dveře a dalo se to do pohybu. Možná jsou očekávání moc velká, protože spousta lidí mi říkala, že když byl nějaký problém, tak se řeklo: To nebudeme řešit, počkáme, až bude KAM. Já jsem si ale vědom, že věci se mění postupně.
Po jmenování jste několikrát zopakoval, že Brno má velký potenciál. V čem jej vidíte?
Hlavně v tom, že může růst, ale zevnitř. Že se nemusí rozpínat do okolí, protože v centru je spousta volných pozemků nebo brownfieldů, které se dají rozvinout. To spousta měst nemá. Brno se může zvětšit a přitom zůstat takové, jaké je.
Už jste za těch pár týdnů ve funkci přišel o nějaké iluze?
Zatím ne. Pracoval jsem v Rusku a na Blízkém východě (smích). Mám takový ten praktický optimismus. Je ale pravda, že spousta lidí mě odrazovala. Myslím, že největším limitem bude byrokracie. Jsou lhůty a procesy, s nimiž se nedá nic dělat. Takže nový územní plán bude hotový třeba až v roce 2025, což je strašně dlouhá doba.
Nemáte obavu, že bude kancelář závislá na současném vedení Brna, a až přijde někdo jiný, může se vaše pozice změnit?
Má role je komunikace, takže chci komunikovat se všemi, i s opozicí. Také doufám, že si časem KAM vytvoří takovou autoritu, že bude mít dobrou pověst a lidé budou vědět, co dělá. Pak nebude pro politiky tak jednoduché říct, že ji zruší. Současná koalice chtěla nastavit podmínky tak, aby kancelář mohla existovat dlouhodobě, tedy dokázala překlenout volební období. Naším úkolem bude hlavně poskytovat odbornou podporu pro politická rozhodnutí a zaštiťovat komunikaci s odbornou, aktivní i dotčenou veřejností nebo s developery.
Co by vás případně přimělo k odchodu z funkce?
Pokud by KAM neměla žádný vliv, pokud by to byla jen taková formální nefunkční organizace. Spousta lidí mě varovala, abych tu funkci nebral. Jiní mi ale říkali, že teď je správná chvíle, že ve městě je nyní tlak na změnu a pozitivní energie z různých směrů. Od obyvatel, politiků, možná i od stavitelů, že se to schází ze všech stran a všichni vidí, že by se to tu mělo změnit. Budeme se snažit všechno propojit. Právě tato role mě hodně baví.
