Kdo u Židlochovic zdolá kopec Výhon a vyšplhá i na rozhlednu jménem Akátová věž, uvidí z ní také malebnou vesničku Nosislav. S ní je vinařství spojeno už od roku 1406, hroznům se tu na svazích po okolí dařilo už od nepaměti a dodnes mnohé sklepy nabízejí příchozím vína s unikátní chutí.
Když se jeden mladý vystudovaný zahradník a jeho žena do vsi na začátku 90. let minulého století stěhovali, oba si lásku k révě nesli hluboko v srdci. Karel Válka s manželkou Miladou tehdy ještě pracovali v JZD v nedalekých Boleradicích.
Dnes za sebou mají tři dekády poctivé práce ve vinohradech a v bio režimu pod jejich rukama vzniká s využitím starých postupů i moderních zařízení 50 tisíc litrů výtečných vín ročně.
Jejich zkušenosti se navíc snoubí s mladistvým elánem syna Vojtěcha a jeho manželky, sommeliérky Natálie. Za společnou píli nedávno Vinařství Válka získalo titul Farma roku 2023.
Za víc dřiny a peněz menší úroda. Přesto eko a biovína zažívají rozmach |
I vinařské začátky v socialismu prý šlo zvládnout. „Pokud jste tedy byli šikovní,“ směje se Karel. „Tehdy jsme si pořídili svůj první vlastní vinohrad a pracovali na něm. Podnikání v současném slova smyslu to nebylo, navíc existovala velká omezení držby půdy. Pokud však byl člověk zručný a věděl, co s ní, šlo to hladce,“ povídá.
„Ale dřina to byla,“ přidává jeho žena. „Pracovali jsme a snažili jsme se vždy kupovat pozemky, jak nám to možnosti dovolily,“ podotýká Milada s tím, že z jejich prvních třiceti arů vinic byla půlka pronajatá. Dnes hospodaří na vlastních deseti hektarech.
Hospodařit na cizím, to není pro Válkovy cesta. „Někteří vinaři nemají svoji půdu dodnes, přesto vybudovali obří podniky. My jsme zvolili možná kostrbatější postup, ale naše vinice jsou teď rodinným dědictvím,“ libuje si Karel.
„Věříme hlavně sami sobě“
Po revoluci si mysleli, že podnikání s vinařstvím bude jednodušší než před devadesátkami. „Měli jsme dojem, že vše půjde snadno a rychle. Šlo to všelijak, jen ne snadno a rychle,“ usmívá se vinař. Jejich srdcovka sice každoročně nesla výsledky, ale ne takové, aby je uživila.
To se změnilo začátkem nového milénia. Karel odešel ze svého zaměstnání v roce 2002, Milada skončila v bance o dva roky později. A svému vinařství se začali věnovat naplno. Manželé si práci rozdělili. Karlovou doménou byly a pořád jsou vinohrady. Milada se starala o administrativu a hlavně byla enoložkou, tedy odbornicí na víno.
Když se podniku začalo dařit, organizovali Válkovi i různé degustace, a lehce tak začali byznys nabalovat. „Snažili jsme se už v devadesátkách, když na to byl čas, ale od gastronomie jsme dlouho spíše upouštěli,“ vzpomíná Karel.
Mladší generace postupně, ale zcela spontánně rodinný podnik přebírá.
Vinařství se však každým rokem rozrůstalo a vždy základní povinnosti zůstaly v rodině. U mnoha podobných podniků je přitom zvykem, že se příliš příbuzných do chodu nezapojuje. Válkovi se však řídí heslem: Co si udělám sám, to udělám pořádně. „Věříme sami sobě. Řekl bych, že jsme prototypem rodinného vinařství,“ hlásí Karel.
Dnes je do Vinařství Válka zapojených celkem sedm členů. Kromě zakladatelů se o prosperitu starají již zmiňovaní nejmladší, syn Vojtěch s manželkou Natálií. Vojta měl k vinicím vztah už od útlého dětství, Natálka je zase nejlepší ženou someliérkou v Česku. Mladý pár řeší hlavně marketingovou část, propagaci a prodej.
V podniku pracují další tři zaměstnanci, kteří jsou zruční jak ve vinohradu, tak ve sklepě a patří jakoby k širší rodině. Během sezony jako mnozí jiní najímají brigádníky.
Dunajovické kopce jsou nádherné, navíc klidnější než Pálava, zjistil vinař |
Mladší pár Válkových podržel vinařství svým „drajvem“ i v krizových letech pandemie. Organizovali například online degustace a celkově více propojili gastronomii s vínem, čímž dokončili to, co Karel s Miladou zlehka odstartovali už před třemi dekádami.
„To, co děláme, dokážou mladí mnohem více prodat i na internetu. Za covidu byla výhoda, že jsme měli funkční e-shop, to se tehdy moc hodilo,“ chválí Milada.
Zatímco manželé vzpomínají na krizi právě optikou virtuálního světa, který je zachránil, někteří vinaři si byli jistí, že to zvládnou i bez novinek. „V téhle době ale jen stěží,“ odtuší Karel.
Dnes pořádá rodina Válků různé akce a mladá generace aktivně přispívá k propagaci na sociálních sítích. „Plánujeme předat naše vinařství do rukou Vojty a Natálky. Všechno je zatím v procesu,“ povídá Milada. Mladší generace tak postupně, ale zcela spontánně rodinný podnik přebírá.
Patnáctka odrůd i biomošty
Válkovi se zaměřují na biovína, při jejichž výrobě musí splnit řadu přísných podmínek při pěstování. Základem je nepoužívat systémové prostředky, tedy různé chemické postřiky, herbicidy proti plevelům a umělá hnojiva. Práce je tak mnohem složitější a náročnější, jen tak je o půdu a vinice dobře postaráno.
Dnes kromě deseti hektarů vinic vlastní další dva s ovocnými sady. Ročně vyprodukují do padesáti tisíc litrů vína a zpracovávají patnáct odrůd. Mezi zákazníky patří k nejžádanějším Ryzlink vlašský, Chardonnay a Pálava. K tomu doplnili svou produkci o biomošty, hroznové želé, chutney nebo pražená dýňová jádra. Za dlouhou historii poctivého rodinného podnikání získali Válkovi začátkem prosince uvedené ocenění Farma roku 2023.
Přestože jsou primárně vinařstvím, kritéria soutěže byla například vzhled farmy, organizace práce, ekonomické výsledky či zapojení rodiny do chodu. „Velice příjemně nás výhra překvapila, navíc jsme to zjistili až při vyhlašování na místě, což byl ještě větší šok. Sotva jsme dýchali,“ usmívá se Milada.
„Když se řekne farma, představíte si rybník, údolí a mokřady. Mysleli jsme, že šanci mají spíše ti se spoustou půdy. Hodně nás triumf potěšil, protože jsme se domnívali, že tam budeme spíš na okrasu,“ přiznává Karel.
Válkovi plánují v budoucnu rozšířit svůj byznys o větší halu, která by zásadně ulehčila produkci vína. Firma totiž nemá výrobní prostory a skladovací sklepy na jednom „fleku“, a proto chystají výstavbu na místě staré stodoly ve vinařském dvoře. Rodinný podnik se tak ještě může rozrůstat.
„Být farmou roku je úspěch, ale také i závazek. Závazek k tomu, abychom prosperovali a byli v našem řemeslu pořád lepší,“ poznamenává Karel a dívá se přitom na svou manželku, která se usmívá. Přesně v tomto obrazu je vidět třicet let dřiny a práce, které manželé Válkovi dokázali společně odtáhnout. A výsledek dozrál právě jako jejich víno.
5. ledna 2016 |
