Štamgasti nenašli popelníky, urazili se a odešli jinam Bezpopelníkový svátek se ale prodloužil na dobu neurčitou. "Když štamgasti přišli druhý den, tak jsem jim řekla, že když už to vydrželi jeden den, tak už to vydrží pořád. A basta," říká rázně hospodská.
Štamgasti se urazili a vyhrožovali, že už nepřijdou. V malé vesnici se sedmi sty obyvateli je ještě jedna hospoda, takže měli kam jít.
"Konkurence to nevydržela ani dva měsíce a rozdělila podnik na kuřáckou a nekuřáckou část, protože nekuřáci se od nich přelili k nám," směje se Oratorová. Na tak malé vesnici je to rarita.
Hospodská musela odolávat nejen tlaku ze strany kuřáků, ale i rodiny, která ji od tak radikálního kroku zrazovala. "Báli se, že zákazníci odejdou a že podnik pohřbím," dodává žena.
Ale restaurace po dvou letech nekuřáckého provozu prosperuje. "Klientela se trochu obměnila. Ubylo těch, co prosedí celý večer u piva a cigarety s kamarády, ale zase přibylo těch, co jí, takže se to srovná. Je to pro nás velký přínos. Jsem hloupá, že jsem to neudělala dřív," říká Oratorová.
Pochvaluje si, že podnik je teď zdravější. "Vždycky jsem chtěla nekuřácký podnik se zdravým jídlem. A nekuřácká hospoda je výhodnější i z energetického hlediska. Méně protopíme, když nemusíme v zimě větrat," dodává.
Dříve měla aspoň nekuřácký personál. Kuřáky nezaměstnávala ráda, protože často porušovali pravidlo, že se na pracovišti nekouří. "Navíc udělají méně práce než nekuřáci," míní žena.
Z těch stálých zákazníků se prý někteří kuřáci přizpůsobili a na nový režim už si zvykli. "Naučili se dělat kuřácké pauzy na venkovní zahrádce, kde se kouřit může. Někteří si to dokonce i chválí, že vykouří méně cigaret a ušetří," popisuje Oratorová.
Jeden ze štamgastů měl ale kvůli nečekané novince doma problém. "Když jsme to zavedli, tak jeden pán dostal doma za uši. Manželka mu nechtěla věřit, že byl v hospodě, když nesmrdí," říká se smíchem hospodská.
