Brňan Lukáš Homola vyrábí věrné repliky kokpitů stíhaček.

Brňan Lukáš Homola vyrábí věrné repliky kokpitů stíhaček. | foto: František Vlček, MAFRA

Od Mafie ke stíhačkám. Letecký nadšenec staví repliky kokpitů

  • 2
Brňan Lukáš Homola staví pro letecké nadšence věrné repliky kokpitů stíhaček. Díky jeho nevšednímu koníčku tak lidé můžou zažít pocity pilotů.

Říká se mu Kokpiťák. Osmatřicetiletý Brňan Lukáš Homola má totiž ojedinělou zálibu. Staví repliky kokpitů stíhacích letounů, v nichž je možné si vyzkoušet nejen počítačové hry, ale také simulaci reálného leteckého provozu.

„Je to levnější cesta. Hráči nebo letečtí nadšenci si nemusí kupovat drahý simulátor za statisíce korun, ale mohou si pořídit výrazně levnější variantu a hrát doma,“ říká Homola, jemuž trvalo vyvinout funkční repliku kokpitu stíhačky čtyři měsíce. I tak se mu ale podařilo až neuvěřitelně věrně napodobit pocity a situaci pilota stíhačky. Stačí si pouze nasadit helmu a chytit do ruky joystick.

Unikátní makety z kartonu a umělé hmoty – kokpit stíhačky F18 Hornet, která startuje z letadlové lodi, a kopuli Hexadome – přivezl poprvé představit širší veřejnosti na výstavu Game On v Pražské tržnici. Lidé si je tam mohou přijít prohlédnout až do 11. listopadu, společně s dalšími typy videoher, které se na trhu objevily v posledních 20 letech.

„Pilotem jsem chtěl být už jako dítě. To se mi nakonec splnilo, mám průkaz na malé letadlo. Občas si rekreačně zalétám s cessnou (lehký vrtulový letoun – pozn. red.). Chtěl jsem ale trénovat, vyzkoušet technickou rutinu, proto jsem začal stavět kokpity. Nejdřív pro sebe a pak i pro další zájemce,“ vykládá Homola, když předvádí, co všechno jeho simulátor umí. A dodává, že ze začátku šlo také o snahu uniknout k něčemu trochu jinému, než čím se živí.

Jednu repliku staví pět hodin

Původním povoláním je grafik a animátor počítačových her. Podílel se třeba na produkci brněnského týmu, který vyvíjí světově úspěšnou Mafii nebo Vietcong. Poslední léta se ale věnuje takzvaným medical animacím, tedy animovanému zobrazování různých nemocí či anatomie lidského těla.

Se stavěním kokpitů podle reálných nákresů začal před třemi lety a mezi leteckými nadšenci slaví úspěch. Simulátory fascinují hlavně dospělé. „Je to celkem velká komunita, doma si staví kokpity pro hry nebo letecké simulace. Od reálného letadla se liší tím, že není možné naprogramovat vnější vlivy. Ale dá se naučit rozdělení pozornosti, rozpočet na přistání a vzlet, jak fungují displeje, obecně technické věci, ale i odhad na přistání nebo komunikaci rádiem, protože ta třeba ze začátku pozornost strašně vyčerpává,“ povídá Homola. 

„Existují i skupiny nadšenců, k nimž se člověk může připojit a zažít skoro reálný letecký provoz, včetně domluvy s věží. Dá se na tom naučit rutina. Třeba když jsem šel na pilotní zkoušky, dělal jsem si v simulátoru okruhy v cessně, abych si to oživil,“ doplňuje. 

Postavit repliku stíhačky mu trvá pět hodin. Kopuli Hexadome, v níž je možné rozložit obraz přes jeden projektor do trojrozměrné polokoule, pak stejnou dobu. Nemusí se přitom šroubovat vruty, na spojení kartonových dílů stačí obyčejné kancelářské skřipce, které se dají sehnat v každém papírnictví nebo domácích potřebách. Při vývoji modelů zúročil i svoje zkušenosti z dětství, kdy si vystřihoval a slepoval papírová letadla z časopisů.

Jeho modely si objednávají i v zahraničí

Jeden jeho kokpit stíhačky vyjde na 13 tisíc korun, kopule Hexadome, kterou lze použít i třeba jako planetárium, je o tisícovku dražší. A vyrábí je také v dětské verzi.

Modely staví na objednávku, desítky stavebnic už rozeslal také do zahraničí. „Pokud člověk nechce utrácet za poštovné, protože třeba zásilka metrové krabice do Austrálie stojí skoro jako celý kokpit, může si za 50 dolarů stáhnout nákresy a nechat vytisknout na místě,“ popisuje Homola.

A co na jeho neobvyklý koníček říká rodina? Dvě malé děti se touží stát také piloty. „A manželka je umělkyně, má galerii v Kunštátě. Tyhle věci jdou mimo ni, ale podporuje mě,“ uzavírá se smíchem.