Osamoceně stojí červená socha prezidenta Masaryka v pavilonu G1 na brněnském výstavišti. Lidé kolem ní často jen projdou a pokračují v prohlídce. Měla přitom žít a bavit – hlavně děti.
Její autor, umělec Maxim Velčovský, ostatně v popisné tabulce uvádí, že lidé mohou Masarykovi šeptat do ouška, pokud tak vysoko vyšplhají. Na podstavci ale místo toho svítí nápis „Vstup zakázán“ a dozorci výstavy Re:publika případné „lezce“ od díla odhánějí.
Instalace z červených trubek spletených dohromady měří na výšku asi čtyři metry. Její autor se na ní dokonce nechal vyfotit, jak visí hlavou dolů. „Socha je dělaná pro normální lidi, kteří dokážou odhadnout své síly,“ vysvětluje Velčovský pro MF DNES.
Organizátoři ale hravé využití nezvyklého díla zatrhli.
„Je to kvůli bezpečnosti návštěvníků. Venku se prolézačka ukotví do země, ale na výstavišti je jen jako exponát a položená na podstavci. Masaryk má být prolézatelný a také bude, ale ne tady,“ reaguje Adéla Nováková z turistického informačního centra, které se na organizaci festivalu Re:publika podílí.
Přehnaná opatrnost pořadatelů, míní Velčovský
Přímo na místě se návštěvníci zákazu podivují. „Je to škoda, socha by měla opravdu sloužit jako prolézačka,“ má jasno Lenka Gřonková. I přes její přání ale Masaryk mezi ostatními instalacemi na výstavě Avant Garde jako typická průlezka či přístupný prvek nepůsobí.
A to přesto, že organizátoři na začátku festivalu slibovali interaktivní objekty a možnost všechno si osahat, vyzkoušet a všude vlézt.
Program Re:publikyNa to nejzajímavější láká festival v závěrečných třech dnech: Pátek:
Sobota:
Neděle:
|
„Lidé si nestěžují, ale bývají překvapení, když je jdeme upozornit, že se na sochu lézt nesmí. Občas se stane, že k někomu takovému musíme jít,“ říká David Horák, který pavilon G1 a výstavu v něm hlídá.
„Nápis se tam ocitl až chvíli po otevření, protože na prolézačku se věšelo i několik lidí zároveň. Vyfotit se u sochy nebo i v ní můžou, ale nahoru je lézt nenecháme,“ doplňuje kolegu jeho spolupracovnice, která nechtěla zveřejnit své jméno.
Lidem tak nezbývá nic jiného, než sochu považovat za pouhý exponát. „Vzali jsme na vědomí, že je to prototyp,“ podotýká další návštěvnice Petra Brabcová.
Přesně to ale autor sochy nechtěl. „Byl bych rád, kdyby si instalaci lidé mohli užít, bavit se přímo na ní, aby Masaryk žil. Myslím, že jde o přehnanou opatrnost pořadatelů. V Anglii by tam dali cedulku ‚Na vlastní nebezpečí‘, tady se hned všechno zakazuje,“ podotýká smutně Velčovský.
A dodává, že ustupovat bezpečnostním normám v díle nechtěl. „Vycházel jsem ze svého dětství. Když jsme lezli po venkovních prolízačkách ve tvaru zeměkoule, občas si prostě někdo vyrazil zuby. Ale kdybych měl řešit jen bezpečnost, stala by se z toho zasíťovaná zrůdnost. Konstrukce v pohodě unese i osm dospělých,“ ujišťuje umělec.
Masaryk v Brně zůstane
Lidé se na sochu na výstaviště mohou přijít podívat už jen tři dny. Festival Re:publika míří do finále. Obří akce na brněnském výstavišti definitivně zavře své brány v neděli v devět hodin večer.
Socha pak ale s největší pravděpodobností v Brně zůstane. Primátor Petr Vokřál (ANO) si přeje, aby město dílo od autora odkoupilo. Vidí v něm totiž artefakt, který je úzce spojený s Brnem a probíhajícími oslavami.
„Zdálo se mi škoda, aby tato podle mého názoru velmi povedená socha po výstavě opustila Brno,“ vysvětlil Vokřál s tím, že nápad navrhne ostatním radním.
„Chtěli bychom s lidmi prodiskutovat, kam by ji bylo nejlepší umístit,“ poznamenal primátor. Zájem by podle něj mohla mít například Masarykova univerzita. „Na magistrát dorazil i e-mail od skupiny obyvatel Masarykovy čtvrti s dotazem, zda by dílo nebylo možné instalovat někde tam,“ dodal Vokřál.
