Není totiž přesvědčena o tom, že by přímá volba hlavy státu zvýšila kvalitu demokracie. Stranou při on-line rozhovoru nezůstaly ani otázky na roli Anny Šabatové v takzvané Kuřimské kauze.
. VŠECHNY ODPOVĚDI ANNY ŠABATOVÉ NAJDETE ZDE |
"V případu jsem neměla oznamovací povinnost, naopak jsem pro pozdější objasnění věci musela požádat předsedu poslanecké sněmovny, aby mě zbavil mlčenlivosti," odmítla Šabatová výtku, že na pokus o legalizaci "dítěte bez identity" neupozornila policii, přestože o něm věděla.
Poté, co případ Kuřim vyšel najevo, Šabatová přiznala, že byla v kontaktu s rodinou Mauerových a radila, jak postupovat, aby se Aničku, neznámé dítě bez jakýchkoli dokladů, podařilo rodině získat.
Dodnes také kritizuje fakt, že týraní Ondřej a Jakub putovali do Klokánku, a ne k příbuzným. Přiznala ale, že sestrám Mauerovým a jejich historce o nalezeném dítěti naletěla. To jí dodnes mnoho lidí nemůže zapomenout.
"Já sestry Mauerovy vedla k tomu, aby situaci "nalezeného dítěte" řešily v souladu s právem. Nic víc, nic míň. Šlo především o to, aby dítě mohlo začít chodit do školy a mohlo třeba legálně k lékaři. Měla jsem také obavu, aby sociální pracovnice nedala ve zkratu návrh na nějaké předběžné opatření, necitlivé k dítěti," napsala k tomu čtenářům iDNES.cz bývalá zástupkyně ombudsmana.
Nikdy nebylo líp. Ale spokojení být nemůžeme
Čtenář Petr V. se kandidátky do Senátu zase ptal, zda souhlasí s tím, že se Češi nikdy neměli líp. "Společnost je svobodná v zásadě demokratická, stát je suverénní. Tyto hodnoty nelze pominout," souhlasila se čtenářem Šabatová.
Plně spokojená však se stavem české společnosti není. "Ve veřejném životě je tolik oblastí, kde je třeba kultivovat prostředí! Chce to více občanské i politické angažovanosti," vyzvala Šabatová.
Dcera mluvčího Charty 77 Jaroslava Šabaty se veřejně angažuje celá desetiletí. Už v průběhu studia na vysoké škole si za to vysloužila tři roky vězení. Za organizování letákové akce k volbám a podíl na šíření samizdatu byla odsouzena na tři roky. Později založila Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných.
Jako jediná Východoevropanka dostala Cenu OSN pro lidská práva. Medailí Za zásluhy ji vyznamenal také prezident republiky.
V devadesátých letech působila jako poradkyně ministra práce a sociálních věcí pro styk s nevládními organizacemi. V roce 2001 se na sedm let stala zástupkyní ombudsmana Otakara Motejla.
Intenzivně se věnovala zejména případům, kdy úřady zbytečně odebíraly děti od rodičů, případu sterilizace romských žen, kdy vedla a nakonec předložila zprávu o oprávněnosti stížností poškozených žen, nebo boji proti diskriminaci romských dětí.
Po skončení svého funkčního období začala učit sociální politiku a práci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V současné době je předsedkyní Českého helsinského výboru a členkou Evropského výboru pro zabránění mučení Rady Evropy.
