„Všichni vinaři z celé republiky váží si Malíka v nejvyšší míře jako svého dobrého vůdce, mají jej opravdu pro jeho milou povahu rádi a jsou mu za jeho velkou práci pro vinařství vděčni,“ psal o Malíkovi v roce 1935 ve Vinařském obzoru Karel Votruba.
Poválečný režim to muži, který byl za první republiky také politikem, spočítal. Už v červnu 1945 byl Malík nespravedlivě osočen jako „nacistický přisluhovač“, zatčen a internován ve svatobořickém lágru.
O rok později, v červenci 1946, bylo sice řízení proti Malíkovi zastaveno, ale následky si zasloužilý vinař i poslanec nesl až do konce života.
„Bližší okolnosti případu se Malík nikdy nedozvěděl, nikdy se mu nikdo neomluvil... A i když byl nad ledacos povznesený, tento silně traumatizující zážitek ho poznamenal na celý zbytek života,“ dosvědčuje z osobní zkušenosti pamětník Ladislav Valihrach, který se v Žarošicích s Rudolfem Malíkem často setkával.
Totalitní doba pak poznamenala i Malíkův rodinný život. Jeho syn Jaromír emigroval už v roce 1949 do Anglie, kde pracoval jako zahradník a zemřel předčasně v půlce 70. let. Ke stáru žil Rudolf Malík poměrně osaměle, zemřel jako čtyřiadevadesátiletý 10. prosince 1969.
„Jeho dům i rodinný hrob Malíkových v Žarošicích bohužel zmizely,“ povzdychne si dnes Ladislav Valihrach. „A tak bych prosil třeba o pamětní desku, čestné občanství in memoriam nebo docela malý kousek v žarošickém muzeu,“ přeje si pamětník.
