Pavel se v budově Ústavního soudu (ÚS) v Joštově ulici setkal s končícím předsedou Pavlem Rychetským, jeho nástupcem Josefem Baxou, ale i s dalšími soudci.
Baxu minulý týden v pátek prezident jmenoval předsedou s platností od úterý tohoto týdne, plynule tedy ve funkci naváže na Rychetského. Pavel postupně jmenoval také dva místopředsedy soudu, a to dosluhujícího soudce Vojtěcha Šimíčka a nově příchozí Kateřinu Ronovskou.
Po své návštěvě soudu naopak prohlásil, že zatím nejmenuje Roberta Fremra, přestože k tomu získal souhlas Senátu. Pavel chce prověřit jeho rozhodování před listopadem 1989. Fremr totiž soudil kauzu, v níž se na obžalobě podílela komunistická tajná policie.
Pavel podle svých slov reagoval na některé nově zveřejněné údaje a emotivní vyjádření a nechce situaci „lámat přes koleno“. Délku prozatímního odkladu nechtěl specifikovat. „V okamžiku, kdy nebudou žádné další nové informace, přijmu rozhodnutí,“ řekl.
Fremr rozhodnutí prezidenta plně respektuje, uvedla mluvčí Vrchního soudu v Praze Kateřina Kolářová, kde Fremr momentálně působí jako místopředseda.
Prezident zdůraznil, že personální obměnu ÚS vnímá jako jeden ze svých hlavních úkolů a že důvěryhodnost soudů a institucí patří k pilířům právního státu.
Odpůrcům vadí odsuzování emigrantů
Média v posledních dnech rozebírala zejména rozhodování Fremra v takzvané kauze Olšanské hřbitovy z roku 1988. Obžalobu tehdy zmanipulovala komunistická tajná policie (StB). Trojici mladíků vinila obžaloba z více než stovky trestných činů, z nichž nejzávažnější bylo záškodnictví. Skupince vyčítala vedle poškození pomníků sovětských vojáků na Olšanech také shození kanálového poklopu z Nuselského mostu a položení betonového pražce na železniční trať.
Případ projednával v létě 1988 Fremrův soudní senát. Fremr připustil, že StB kauzu zmanipulovala, uvedl však, že se to z jejích svazků dozvěděl teprve nedávno. Zároveň odmítl tvrzení, že byl za komunistické éry prorežimním soudcem. Pavel minulý týden uváděl, že zatím nedostal žádná fakta, která by prokázala, že Fremr jako soudce nebo jako člověk v souvislosti s případem Olšanských hřbitovů selhal.
Fremr podle něj získal nominace od nejvyššího počtu právních institucí, na které se prezident při výběru ústavních soudců obrátil. Respekt si v minulosti získal jako soudce českého Nejvyššího soudu, člen Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu a soudce i místopředseda Mezinárodního trestního soudu.
Senátor Marek Hilšer z klubu Starostů v neděli na sociální síti X, dříve Twitteru, napsal, že Fremr mezi lety 1983 a 1985 také odsoudil přes 100 lidí za emigraci, přičemž mnozí přišli o majetek a jejich rodiny byly postiženy perzekucí. V osobním dopise pak Hilšer s další senátorkou Hanou Kordovou Marvanovou napsali Pavlovi, že přítomnost Fremra na ÚS je nevhodná. Pavel chce nyní jednat s nespokojenými senátory i předsedou Senátu Milošem Vystrčilem (ODS), konzultovat situaci bude i s historiky.
Jako trestní soudce působil před listopadem 1989 také Baxa. Dnes připustil, že i on možná řešil jednu emigrantskou kauzu. „Já už si na to dnes nevzpomínám, možná jsem soudil jeden případ. Ale nemám tak dobrou paměť, abych si z těch mnoha tisíců případů, které jsem rozhodl, pamatoval na všechny,“ prohlásil Baxa. Případy opuštění republiky podle něj rozhodovali spíše soudní funkcionáři než řadoví soudci.
Jde o bouři ve sklenici vody, míní Wagnerová
Rychetský poznamenal, že případy emigrantů si za minulého režimu často brali předsedové soudů, protože šlo o snadné kauzy a bylo tak možné „nahnat čísla“ rozsudků.
„Tyto (emigrantské) kauzy často soudil osobně předseda soudu, protože to byly nejlehčí kauzy a rostly mu díky tomu počty rozsudků. V těch kauzách šlo o symbolické rozhodnutí, kde trest nebyl nikdy vykonán. Nevedlo se žádné dokazování, stačilo hlášení, že dotyčný překročil státní hranici a už se nevrátil, nebo že třeba poslal pohlednici,“ popsal tehdejší praxi Rychetský.
Upozornil, že sám jako soudce před rokem 1989 nepůsobil, pracoval jako podnikový právník. Uvedl také, že pokud byla soudci k rozhodování nějaká kauza přidělena, bylo téměř nemožné se jí zbavit. „Jediným způsobem bylo vyloučit se pro podjatost a v takovém případě musel soudce prokázat, že je s obviněným v nějakém vztahu,“ dodal Rychetský.
Bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová považuje nynější diskusi o činnosti soudce Fremra za normalizace za „bouři ve sklenici vody“. Každý, kdo byl v té době trestním soudcem, se kauzám typu opouštění republiky nemohl vyhnout, byly podle ní na denním pořádku.
„Byla to skutková podstata trestního zákona a kdo měl tuto agendu, tak musel odsuzovat tyto případy... Kdo dělal trestní agendu, tak zkrátka soudil podle zákona, který byl špatný. Ti, kteří k tomu měli výhrady, tak se většinou nestávali trestními soudci,“ uvedla na ČT24 Wagnerová, která sama byla odsouzena na opuštění republiky.
Pokud to někdo chtěl Fremrovi vytýkat, tak to měl učinit hned po revoluci, ne nyní, míní. Wagnerová si myslí, že ho tato věc nediskvalifikuje pro výkon ústavního soudce.
Fremrovo působení přezkoumá ÚSTR
Také Pavel míní, že by se v posuzování celé věci měl brát v potaz tehdejší právní systém.
„K jednotlivým případům se vyjadřovat nechci, jelikož nejsem s jejich detaily obeznámen. Na druhou stranu je potřeba vidět, že v době, o které se bavíme, tady byl nějaký právní řád a podle tohoto právního řádu bylo opuštění republiky trestný čin. Ten byl posuzován shodně všemi soudci, kteří tehdy soudili trestní právo. Myslím si, že bychom to měli vidět v tomto kontextu,“ sdělil Pavel.
Působení Fremra v komunistické justici mezi lety 1982 a 1989 přezkoumá tým badatelů z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
„Justiční systém byl mezi lety 1948-89, stejně jako Státní bezpečnost, nedílnou součástí komunistického totalitního režimu a jako takový se v bezpočtu případů přímo podílel na perzekuci jednotlivců, kteří se režimu tak či onak znelíbili. Je nutné mít na vědomí, že za komunismu neexistovala nezávislost soudní, výkonné a zákonodárné moci. Vše sloužilo potřebám moci, vládě jedné strany,“ komentoval zřízení badatelského týmu ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna
Pavel má při nominaci soudců šťastnou ruku, řekl Rychetský
Pavel zároveň ocenil dvacetiletou práci Rychetského, díky němuž je ÚS institucí s vysokým kreditem. Rychetský uvedl, že Pavel má zatím při nominacích ústavních soudců šťastnou ruku a vybírá je s vědomím odpovědnosti.
„Soudce musí nejen chránit ústavu, ale také občany před veřejnou mocí, která má občas tendence do jejich práv a svobod zasahovat,“ poznamenal Rychetský. Jako příklad zmínil období pandemie koronaviru. Baxa doufá, že soud pod jeho vedením obstojí i před budoucími výzvami, pro které ještě neexistuje judikatura z dřívějška.
Po poledni se Pavel přesunul na Moravské náměstí k Nejvyššímu správnímu soudu, kde diskutoval s předsedou Karlem Šimkou, vedením a zaměstnanci.
Soudní trojboj poté zakončil v Burešově ulici na Nejvyšším soudě, kde si promluvil s jeho předsedou Petrem Angyalossym. „Z dnešního jednání si odnáším celou řadu podnětů, kterými se budu dále zabývat a budou předměty mých jednání s ministrem spravedlnosti, předsedou vlády a dalšími ministry, kterých se uvedená legislativa týká,“ shrnul prezident.
Na své třetí zastávce diskutoval kromě problémů, které nastaly při zvládání covidové pandemie, také o tom, do jaké míry se zlepšilo vyšetřování a projednávání případů, kterými se soudy zabývají nebo například jaké jsou problémy v rodinném právu.
Poprvé na jih Moravy zamířil Pavel jako prezident v červnu, kdy na festivalu Meeting Brno před zraky přibližně 1 500 lidí debatoval se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou.
4. srpna 2023 |
