Na Kyjovsku zuří prachové bouře jako v poušti, na polích vznikají duny

  • 283
Silný vítr zvedá oblaka prachu a písku a metá jimi desítky metrů daleko. Na vyprahlé zemi se tvoří malé duny. Není to ale obrázek z africké Sahary, nýbrž z polí na Kyjovsku na jižní Moravě.

Písečné bouře podobné těm pouštním se tady opakují stále častěji, zeminu z polí po nich uklízí až v okolních obcích.

Kvůli každoročním vysokým teplotám a nedostatku deště je půda vyprahlá. Pak stačí silnější vítr a další prachová bouře je na světě. A odnáší nejvzácnější vrchní vrstvu zeminy, kterou hospodáři obdělávají.

Starostové, zemědělci i stát vymýšlí, jak této situaci čelit. Některé jihomoravské obce už mají hotové plány opatření, kterými chtějí zlepšit zavlažování. Nesmí otálet, jinak se bude situace ještě zhoršovat.

„Když vyjedou stroje na podzim na pole, zvedají se oblaka prachu. Děsivý pohled. Vrchní centimetry ornice, která se vytváří dlouhá léta, jsou pryč. Jde přitom o nejvzácnější část půdy. Pokud nezasáhneme, bude se zhoršovat i samotná úroda,“ myslí si starostka Kostelce na Kyjovsku Vlasta Lochmanová (ODS).

Co nejrychleji proto plánuje spustit sérii opatření, mezi která patří výsadba větrolamů či budování poldrů. „Jako obec na to můžeme čerpat dotace až v řádech milionů korun,“ poznamenala starostka.

Na podporu mohou dosáhnout i samotní zemědělci. Musejí však prokázat, že se o půdu pečlivě starají. Podle mluvčího ministerstva zemědělství Vojtěcha Bílého současně existuje komplexní plán pozemkových úprav, který řeší úpravy krajiny. Tím se mohou obce inspirovat.

„Jižní Morava společně s Polabím skutečně patří k bouřemi nejohroženějším místům, protože jsou zde zejména lehké písčité půdy. Existuje dlouhodobější snaha zmírnit tuto situaci různými technickými opatřeními, jako třeba již zmíněnou výsadbou větrolamů,“ nastínil Bílý.

V ohrožení je až třetina půdy

Ministerstvo zemědělství zároveň hospodářům doporučuje, aby na polích minimalizovali práci strojů, které ještě více udusávají hlínu. Voda se pak hůře vsakuje do půdy a dochází tak k erozi.

Podle poslední Zprávy o stavu životního prostředí z roku 2016 bylo zhutněním ohroženo přes 33 procent zemědělské půdy. Z toho sedmdesát procent ohrožují právě pojezdy traktorů a kombajnů, zbylých třicet procent je dáno přirozenými vlastnostmi půdy.

Když však starostové chtějí jednat o tom, jak situaci zlepšit, narazí často na odpor ze strany majitelů půdy. Opatřením totiž předchází takzvaná pozemková úprava, při které se vyrovnávají hranice pozemků a zajišťuje se jejich přístupnost. Někteří majitelé ovšem na podobné změny nechtějí přistoupit. Obávají se, aby nepřišli o část pole.

„U nás jsou bouře způsobené větrnou erozí už pravidelnou záležitostí. Opakují se několikrát do roka, dokonce jsou zdokumentované. Prach máme až v obci. Zpracovali jsme studii obsahující různá opatření s větrolamy a remízky,“ sdělila starostka Vacenovic Jana Bačíková (ODS).

„Potřebujeme ale podporu minimálně poloviny majitelů pozemků, abychom mohli náš plán převést do praxe. To nás brzdí. Lidé vnímají problémy z pozice diváků, ale jakmile dojde na jejich pozemek, obávají se. Přitom by úpravy pomohly ke zkvalitnění půdy a jejímu zhodnocení,“ nastínila Bačíková.

Někteří zemědělci nechtějí ustoupit

Podle předsedy Asociace soukromého zemědělství regionu Hodonín Miloše Crhounka rozumní majitelé nakonec ustoupí. Sám na Kyjovsku také hospodaří.

„Mnohdy záleží i na samotném vedení obce, jak a s kým plány projednává. Většinou svolají zemědělce, kteří půdu sice obdělávají, ale nejsou majitelé. Bez vlastníka však nemohou nic rozhodnout,“ upozornil Crhounek.

Existují však případy, kdy majitel prostě neustoupí. Mnohdy boj o hranice pole vyvolává spory i mezi sousedy.

„Majitel vedlejšího pozemku se rozzlobil, že jsme si na kraj jeho pole postavili bedny s hrozny, ačkoliv tam byla tráva a normálně tudy chodil. Na oplátku traktorem zatarasil cestu do vinohradu. Pozemky mu totiž vrátili po revoluci. Nesnesl jakýkoliv zásah do jeho majetku. Museli jsme respektovat vytyčené hranice a o opatřeních proti suchu nechtěl ani slyšet,“ popsala žena z Hodonínska, která si nepřála kvůli možným potížím zveřejnit jméno.

Majitelů půdy se zastává Petra Dufková z hodonínské organizace Zemědělského svazu.

„Ono se vždycky řekne, že něco vybudujeme, ale co dál? Například nedávno jsem řešila požadavek na vysazení lípy na našich pozemcích. Jenže z ní bude padat listí, rozroste se. A kdo se pak o ni postará?“ přiblížila Dufková příčinu, proč nejsou zemědělci novinkám vždy naklonění.