"Oheň rychle zachvátil celý dům. (3. května 2022) | foto: HZS Moravskoslezského kraje"

Zdroj: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/pozar-vrazda-rajhrad.A221126_090737_brno-zpravy_bse

"V zakouřeném objektu nalezly mrtvou ženu a vážně zraněného muže"

Netušila jsem, že už máme i výjezdové jednotky složené ze samých žen...

No pokud by to byly jednotky co nalezly, jak píšete, tak by to bylo v poradku :) v článku je vsak hasiči nalezly, no maji tam asi šotka..

Blbá smrt...

Rajhradu? Vazne? Boze, ktery hotentot to psal.

S tím vzorem "hrad" to není žádná prča:

Část mužských neživotných podstatných jmen, která se skloňují podle tvrdého vzoru „hrad“ (podvzoru „les“), má v 6. p. j. č. koncovku ‑u, část má původní koncovku ‑ě(e), u některých pak lze užít koncovky obě, tj. ‑u/‑ě(e). SSJČ sice u řady slov v 6. p. obě koncovky uvádí, ale u mnoha z nich se dnes podoba s ‑ě(e) neužívá (např. na jasanu, o jasmínu, o infinitivu).

Distribuce koncovek ‑u a ‑ě(e) není pevně vymezena (na rozdíl od koncovek 2. p., viz Skloňování mužských jmen vzoru „hrad“ –⁠ 2. p. j. č.). Projevují se pouze některé tendence.

Distribuce koncovek ‑u/‑ě(e) je často závislá na syntaktické funkci, kterou slovo ve větě zastává. U podstatných jmen ve funkci příslovečného určení místa (méně často i času nebo způsobu) bývá koncovka ‑ě(e). Ve funkci předmětu mívají táž podstatná jména koncovku ‑u, např. na hradě –⁠ o hradu, v chrámě –⁠ o chrámu, v originále –⁠ o originálu, na plotě –⁠ o plotu, v potoce –⁠ o potoku, na účtě –⁠ o účtu, v zákoně –⁠ o zákonu. Nejedná se však o striktní pravidlo; to ostatně potvrzuje i ČNK, ve kterém bylo častěji zachyceno např. spojení na účtu proti na účtě.

Koncovkami se mohou diferencovat různé významy, např. význam místa od významu času (v průjezdě (domu) × při průjezdu kolony městem, na západě × po západu slunce, na východě × po východu slunce), ale též konkréta od abstrakt (ve výkladě × při výkladu) atd.

Koncovky ‑ě(e) se užívá ve větší míře u jmen, která mají ve 2. p. j. č. koncovku ‑a (popř. dubletní ‑a/‑u), např. o Benešově, v Kojetíně, ve dvoře, v chlévě, o klášteře, v kostele, v lese, na obědě, na ostrově, ve světě, na venkově, o životě (viz bod 2.1, bod 2.2).

Při rozhodování, kterou z koncovek užijeme (zda ‑u, či ‑ě), hraje důležitou roli též zázemí regionální mluvy. Podoby s ‑ě(e) jsou častější na Moravě než v Čechách. Zdro