Na konci května roku 2012 tady přitom hasiči zažívali podobné peklo jako v posledních dnech v národním parku České Švýcarsko.
Požár Moravské Sahary mezi Bzencem, Strážnicí a Ratíškovicemi patří k nejrozsáhlejším v Česku. Plameny na 165 hektarech likvidovalo 1 600 hasičů a dostat ho pod kontrolu trvalo pět dní, další týden pak dohlíželi na požářiště. „Dnes je už celá plocha spáleniště zalesněná. Stromy dosahují výšky dvou až čtyř metrů a les by měl dál bez omezení růst,“ popisuje revírník Petr Korvas z lesní správy Buchlovice Lesů ČR.
Zkušenost z Hodonínska zní nadějně i pro budoucnost Českého Švýcarska. „V národním parku ale nejspíš počítají hlavně s přirozenou obnovou lesa, my jsme tímto způsobem obnovili asi dvacet hektarů z celé plochy. Na většině jsme vysadili opět borovice, protože ta je pro písčitý a suchý terén nejvhodnější,“ porovnává Korvas, který má požár i po deseti letech v paměti.
Když viděl záběry z Českého Švýcarska, vybavil si, jak i v lesích u Bzence hasiči bojovali s náročným terénem. „Všude jsou nezpevněné písčité cesty, takže měli občas problém se někam dostat. Foukal silný vítr a oheň se rychle šířil. Komplikovaná byla i orientace, protože les je na rovině a všude jsou borovice, takže to vypadá všude hodně podobně,“ vzpomíná revírník.
Škoda tehdy dosáhla 27 milionů korun a vytěžit se muselo 24 tisíc krychlových metrů dřeva. Příčinou jeho vzniku byla zřejmě odhozená cigareta nebo jiná manipulace s ohněm, konkrétního pachatele však policisté nevypátrali.
Po požáru zaútočili chrousti
Lesníci po požáru na Moravské Sahaře vysadili přes milion a čtvrt sazenic a začali hned na jaře dalšího roku. Krátce poté však začaly sazenice ve velkém hynout kvůli larvám chrousta, které ničily jejich kořeny.
„Navzdory vysokým teplotám dosaženým v porostech při požáru se početnost ponrav (larev, pozn. red.) v půdě nesnížila. Největší množství ponrav se nacházelo v mladých porostech a ztráty na sazenicích způsobené ponravou zde přesahovaly 90 procent,“ uvedla mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.
Úhyn sazenic na podzim roku 2013 tak dosahoval v průměru 73 procent. Ještě v témže roce vysázely Lesy ČR skoro 400 tisíc sazenic na ploše 45 hektarů. Zalesnění celé plochy požářiště pokračovalo až do roku 2016, ponravy chroustů opakovaně na nových výsadbách škodily, už ale ne tak masivně.
„Od roku 2016 se plocha požářiště vylepšuje, především kvůli opakovaným škodám ponravou. Letos na podzim bude potřeba vylepšit porosty na ploše tří hektarů,“ doplnila Jouklová. Lesníci vysadili opět především borovici lesní, na některá místa však zvolili i listnaté dřeviny jako dub zimní, lípu malolistou a buk lesní, které mají v budoucnu plnit funkci protipožárních pásů.
„Rizika nebereme vážně“
Většina lesních požárů byla v Česku dosud jen malé či střední velikosti, tedy s vyhořelou plochou v řádu arů či maximálně několika hektarů. Výjimkou byl právě požár na Hodonínsku před deseti lety. Experti na lesnictví upozorňují, že lesní požáry se mohou stát významným problémem české krajiny. Se změnou klimatu jich totiž přibývá a dále bude přibývat.
„Většina požárů v českém prostředí je nedbalostního rázu. Míra, s jakou se u nás nedodržují platné zákazy a jak celkově nebereme vážně rizika spojená s aktivitami v lese, je u nás opravdu vysoká,“ míní Petr Čermák z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Podle něj rozsáhlý požár v Českém Švýcarsku jasně ukazuje, jak je česká krajina v posledních letech k podobným rizikovým situacím náchylná. Vzhledem ke klimatické změně a s ní spojenými horkými a suchými obdobími se zvyšuje jak riziko vzniku lesního požáru, tak pravděpodobnost, že se rozhoří na větší ploše.
„Zatímco pro včasné odhalení požáru a jeho následné účinné hašení je naše vysoká hustota osídlení výhodou, v případě rozhoření na větší ploše to znamená výrazný nárůst rizika vážných dopadů – zničení majetku i ohrožení zdraví a životů obyvatel,“ dodává Čermák.
