„Elgart Sokol, vyrvaný z našeho středu brutální ranou osudu o prázdninách roku 1929, byl vynikajícím představitelem literárního i kulturního života na Moravě,“ napsal na úvod knížečky na Elgartovu počest jeho souputník z Moravského kola spisovatelů Josef Staněk.
Ve své době uspěl až pozdějšími poválečnými dramaty Námluvy a Moloch, která se zabývala tématy moci peněz a dravého kořistnictví.


















