Den před úterním otevřením brněnské restaurace přijímám nabídku provozovatele a svůj sendvič si zkusím vyrobit. Pro mě ikonický bude, naposledy jsem se na výrobě jídla v kuchyni restaurace podílel před více než třiceti lety. Bude i chutný? Uvidíme za pár desítek minut.
Už vstup do kuchyně Popeyes se dá zahájit chybně – nedodržením postupu při umytí rukou. Z roztržitosti si je po umytí neosuším a už na ně nanáším dezinfekci. Nevtírá se. Pak si beru menší velikost gumových rukavic a poznávám, že taková „brnkačka“ to dnes na brigádě nebude.
 |
Na první pohled se kuchyně neliší od těch, které vídáme průhledem přes pokladny v jiných fast foodech. Všechno se leskne, nad pulty jsou rozdělené suroviny v průhledných šuplících.
První překvapení, odhlédnu-li od použití umyvadla? Pulty pro práci s jídlem jsou vyhřívané, aby jídlo při přípravě nevychladlo. Maso už máme nachystané, je dvanáct hodin marinované a v zásobě je ho právě tak akorát, aby se stihlo spotřebovat a nemuselo se vyhazovat, což by čtyři hodiny od rozbalení muselo nastat.
Máte rádi občerstvení od Popeyes?
Tato informace je již součástí výkladu, poskytovaného personálem. Zaměstnanci, kteří v této kuchyni od úterý kmitají, procházeli školením od ledna, já potřebuji to hlavní obsáhnout za dopoledne. A tak dávám pozor.
Jako vrtání v jemném písku
Po pravé ruce nad pultem s masem je tabule pro lepení nálepek s údaji o čerstvosti marinovaných kuřecích plátků. Před sebou mám káď s moukou, do které plátek vhodím a začnu obalovat.
Ani tohle není jen tak. Plátek se napřed promne v prstech, což masu lehce roztáhne vlákna a později mu zajistí důkladné prosmažení. A už letí do mouky. V ní je potřeba ho třikrát zatlačit a pak oběma rukama dvacetkrát prohodit; připomíná to vrtání v jemném písku na mořské pláži.
Nadšenec čekající na otevření Popeyes v Brně trhne rekord, další má u sebe i petardy |
Postup je daný, jak jsem pro jistotu ubezpečen. Po napočítání do dvaceti jde maso do vedlejší „lódny“ s těstíčkem a zpět do mouky. Zase dvacetkrát šup šup, to už ovládám. Pak už můžu maso velkým sítem z kádě vybrat, otřepat od žmolků a nachystat na smažení.
Fritéza je zapnutá na 171 stupňů, i tady má plátek masa přesný manuál na vhození. Za šest minut je hotovo.
Uf!
První část mám za sebou. Stanovišť jako bylo tohle na obalování masa je v kuchyni několik a personál mezi nimi nekorzuje. Já kvůli zkoušce výjimečně ano, proto si musím sundat použité rukavice, vyhodit je, přejít o pár metrů dál, znovu si umýt ruce podle návodu a nasadit nový pár rukavic.
List salátu do úst? Zaručená výpověď
Jdeme chystat sendvič.
I tady je pultík vyhřívaný, podobně se teplota udržuje v dózách s nasmaženým masem. Pod každou z nich je tlačítko s šipkou a časovačem, který se po vložení nachystaného masa do dózy zapne. Až čas doběhne z pětačtyřiceti minut k nule, musí se nespotřebované jídlo znehodnotit.
Úterní otevřeníPřestože je brněnská pobočka Popeyes už sedmou v Česku, její otevření v úterý 29. dubna přilákalo v 10 hodin dopoledne na roh Panské a Masarykovy ulice přibližně stovku nedočkavců. Právě pro tolik návštěvníků byl připraven sendvič zdarma. První tři si navíc odnesli poukaz na sendvič zdarma na celý rok. Slovák Filip, který byl ve frontě první, čekal před restaurací padesát hodin. „Za tu dobu jsem zažil vše, co v Brně zažít jde. Doporučuji každému strávit jednu noc na brněnské ulici, je to nepopsatelný zážitek,“ svěřil se. (kš) |
Dnes se to nestane, sendvičů vyrábím tak akorát. Pod pultem je pečivo, přede mnou mašinka na způsob toustovače, jímž pečivo projede, a můžeme se pustit do finální výroby. Klasický sendvič Popeyes obnáší majonézu, dva plátky okurky, kleštěmi položený osmažený plátek masa a pečivo nahoru jako dekl. Já mu přidám plátek sýra, dva plátky rajčete a list salátu. Omylem naberu dva listy, jeden si dám automaticky do úst.
Být zaměstnancem, byl by to poslední úkon před vysvlečením zástěry a odchodem na personální oddělení pro výpověď. Dnes mám štěstí, dozor nade mnou je benevolentní. Mohu sendvič dokončit, zabalit si ho a označit fixem, abych ho mezi ostatními poznal.
Vyrábím tři: jeden pro sebe, jeden do redakce a jeden navíc. Někomu se jistě bude hodit.
Ikonický můj sendvič asi není. Ale až se v Popeyes jako zákazník nechám obsloužit, ze zvědavosti se podívám, zda mám dva plátky okurky patřičně od sebe. Dvacetkrát prohozený moukou bude jistě. Tak se podává všude po světě. A teď už i v Brně.
