Deset různých sanitek vyráží ze lvovské nemocnice směrem k polské hranici. V posádkách jsou Češi, Poláci, Američané i Němci. Každý z vozů v tomto netradičním konvoji veze jednoho pacienta z válkou zmítané Ukrajiny, který nutně potřebuje léčbu nebo pomoc zdravotníků.
Za volantem jedné ze sanitek sedí i Aleš Mach, majitel břeclavské zdravotní přepravy. Vedle něj Miroslav Prchal, místostarosta z Němčiček a šéf hustopečského Girasole, které poskytuje služby domácího hospice.
Už od neděle pomáhají převážet za hranice ty nejslabší – onkologicky nemocné děti a zdravotně postižené, pro které by byl jinak útěk ze země v podstatě nemožný.
„Dnešek byl hodně těžký a hodně silný. Vezli jsme devítiletého Igorka, který utíká se svou maminkou z válkou těžce postiženého východu Ukrajiny. Utíká v průběhu onkologické léčby pro karcinom mozku. Utíká s edémem mozku, s parézou dolních končetin a s váhou 32 kilogramů. Utíká, protože mu někdo střílí na nemocnici, ve které se mohl léčit,“ popisuje Miroslav Prchal čtvrtý den jejich mise na Ukrajině.
„Asi každý záchranář vám řekne, že výjezd k malému dítěti je jeden z těch nejhorších, které můžou být. A tohle byl jeden z nich,“ poznamenal s pohnutím v hlase. Malého Igora se povedlo přes hranice převézt. Hned za nimi si ho převzala polská letecká záchranná služba, které jej dopravila do bezpečí polské nemocnice.
„Českým internetem běží lidská hloupost“
„Když jsem držel toho devítiletého kluka, který byl lehký jako pírko, toho neskutečného bojovníka o svůj život, byl to jeden z okamžiků, na který v životě nezapomenu,“ popisuje Aleš Mach.
Dramatické obrázky ale při cestách ze Lvova k polským hranicím a zpět vidí téměř na každém kroku. „Extrémně mě zasáhlo, když jsem u hranic viděl mladou rodinu s dvouletým dítětem a všichni brečeli, protože se s nimi táta musel rozloučit. Přecházeli hranice a nemají jistotu, jestli se ještě uvidí,“ vypravuje Mach.
Nejen proto je posádka břeclavské sanitky extrémně citlivá na fámy kolující po sociálních sítích. „Je spousta věcí, co se dá tolerovat. Ale určitě se nedá tolerovat lidská hloupost, která běží českým internetem. Těm lidem, kteří utíkají, někdo rozbil domy, nemocnice, rozbil jim všechno, co měli, rozbil jim budoucnost,“ zlobí se Aleš Mach na facebookové sdíleče závistivých a zlostných komentářů.
Mach a Prchal odjížděli minulý víkend na Ukrajinu se sanitkou plnou léků a zdravotního materiálu, který zčásti vyložili ve spřáteleném polském hospicu, jež se stará o ukrajinské děti, zčásti pak ve lvovské Šeptyckého nemocnici. A pak už se zapojili například do pomoci na hlavním nádraží ve Lvově, kam míří vlaky z oblastí bojů.
A hlavně do zmiňovaného transportu těžce nemocných nebo imobilních pacientů. „Jedná se o osoby s mnohdy vážnou, život ohrožující diagnózou, slabé, nemocné, včetně dětí, pro které už sám útěk před hrůzami války je vážným ohrožením jejich zdraví a života,“ poznamenal Miroslav Prchal.
Cesty v týdenních turnusech
Kromě péče o pacienty se při převozu musí potýkat i s neustálými kontrolami. „Když přijíždíte do města, jsou tam koridory, všude stojí vojáci, dobrovolníci se zbraněmi v rukou a prohlížejí každé auto, které projíždí,“ popisuje Aleš Mach.
Týdenní mise dvou mužů z Břeclavska na Ukrajině končí v neděli. Ale jen na chvíli. Vracet se chtějí v týdenních turnusech. „Už jen v zájmu vlastního bezpečí a duševního zdraví. Není zdravé si na sebe tolik nakládat. Ale vracet se budeme, dokud to bude potřeba,“ slibuje Miroslav Prchal. Na jejich misimohou lidé přispívat prostřednictvím portálu darujme.cz.
Prchal přiznává, že emočně je pobyt na Ukrajině extrémně náročný. Myslí si, že celé to na něj ale dolehne až doma, v klidu. „Teď jsme pořád v režimu pohotovosti, jestli něco odněkud nepřiletí, kam rychle zalehnout. Asi si to sedne až v tom klidu,“ míní vystudovaný záchranář.
