„Projížděli jsme kolem, když jsme si požáru všimli. Rychle jsme se otočili a zastavili jsme asi o dvacet metrů dál,“ popisuje policista Bohdan Gajda.
Vyběhl z auta a zastavil dva projíždějící kamiony. „Vytáhl jsem od nich hasičáky a myslel jsem jen na to, abych to rychle uhasil. Kdyby chytla i cisterna, tak máme pořádnou katastrofu,“ vrací se k dubnové události.
Sotva se mu podařilo kolo uhasit, poodstoupil a v tu chvíli se pneumatika s obrovskou ranou rozletěla. Pak už policista dohasil zbytek a ochladil nápravu, aby se oheň znovu nerozhořel.
„Při likvidaci požáru mohl utrpět vážná zranění. Policisté svým rozhodným jednáním zabránili statisícovým škodám,“ napsal řidič náklaďáku v děkovném dopise adresovaném dálničnímu oddělení.
Bez policistů by požár dopadl mnohem hůř. Přestože kolem jezdily desítky aut, nikdo nezastavil, aby zoufalému řidiči pomohl.
O tři týdny později zachránil život diabetikovi
Gajda se přitom vyznamenal i o tři týdny později, kdy zachránil život muži obsluhujícímu čerpací stanici za Brnem ve směru na Pohořelice. Tomu se už při tankování udělalo špatně, motal se a nesrozumitelně mluvil.
Policisty zavolal muž, který na stanici zrovna tankoval. Právě on si všiml, jak obsluha zkolabovala. Vítr navíc přibouchl dveře do stanice, takže se do ní nedalo zvenčí dostat.
„Viděli jsme, že zůstal sedět na židli s vyvrácenou hlavou. Už podle toho jsme usoudili, že měl zřejmě mrtvici, nebo je diabetik,“ popsal tehdejší zásah Gajda.
Aby se k nemocnému dostal, rozbil skleněnou tabuli ve dveřích. „Z jeho dechu bylo cítit aceton, takže bylo jasné, že jde skutečně i diabetika,“ líčí policista.
Muži poskytl první pomoc a držel ho při vědomí, dokud nepřijela sanitka. Právě tím a rychlou reakcí mu zřejmě zachránil život.
Stejně to má každý policista, odmítá Gajda slova o hrdinství
Rozpoznat diabetika přitom není snadné. „Každý rok máme školení zdravovědy, tam se ale probírá spíše krvácení, zranění hlavy a podobně. Ale já jsem sloužil patnáct let jako voják u záchranářů, takže toto znám,“ podotýká Gajda.
S mužem, kterému zachránil život, už se několikrát potkal. Poděkování od něj ale nečeká. „Je to moje práce, tím se živím,“ říká Gajda.
Ve svých dvou mimořádných činech prý nic hrdinského nevidí. „Myslím, že to tak má každý policista,“ míní. Zvlášť, když se při práci dostává k dopravním nehodám. „Každý se stará o to, aby lidé přežili a až pak o zbytek. Všichni nehodáři to znají,“ dodává.