Česká republika je díky stanici Johana Gregora Mendela jednou ze třiceti zemí, jejíž vědci v Antarktidě soustavně pracují. Badatelé z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity tak od neděle do středy hostili setkání manažerů všech národních vědeckých programů, které zamrzlý kontinent zkoumají.
„Jde o to, aby všechno fungovalo, všichni si rozuměli, dokázali sdílet své zkušenosti a spolupracovat. Jde především o záchranu životů a šetření prostředků na logistiku,“ přibližuje náplň jednání Pavel Kapler, český reprezentant ve výboru a současně manažer univerzitní antarktické stanice.
Co jste tedy s kolegy probírali?
Důležitá jsou hlavně kuloární jednání o logistice a jiné spolupráci. Došlo k dohodě o aktualizaci několika manuálů včetně toho na ochranu životního prostřední nebo o záchranných operacích. Jde o to, jak je správně koordinovat mezi sebou, protože státy, které operují v Antarktidě, nemají všechny stejný jazyk ani kódování. Nečekaly se žádné převratné závěry, spíš jde o dohody na téhle bázi.
Zlepšuje se spolupráce jednotlivých států?
Jednoznačně ano. Existuje mnohem lepší dialog mezi všemi zeměmi, dochází k ohřívání vztahů a lidé jsou mnohem ochotnější spolu spolupracovat. Dřív to bylo na bázi, že logistiku zajišťovaly hlavně armády, které nechtěly nikomu nic říct, natož spolupracovat. Vědci pro ně byli na obtíž jako nutné zlo, přestože do Antarktidy vojsko smí jenom v případě, že dělá podporu vědě. Na to velmi často některé země zapomínaly, ale výrazně se to zlepšuje. A co je pro nás obzvlášť dobré, zlepšuje se také vztah všech členských zemí k České republice. Tím, že pořádala toto zasedání, přesvědčila definitivně všechny o tom, že bere Antarktidu vážně a je vhodným partnerem pro budoucí vědecké spolupráce.
Řešilo se také používání dronů. K čemu jste dospěli?
Ta debata probíhá už několik let a zase jsme o kousek blíž k tomu, aby vznikl nějaký jednotný antarktický manuál, k jehož dodržování se všichni zavážou. Ale bude to myslím ještě několik let trvat, protože se nejdřív musí zhodnotit všechny aspekty včetně dopadu na životní prostředí a kolonie zvířat, které bývají zejména turistickými drony obtěžovány.
Co se týče životního prostředí, dochází ke shodě, že je třeba Antarktidu víc chránit?
Státy, které byly aktivní v pracovní skupině pro životní prostředí, vždycky věděly, že je potřeba Antarktidu chránit. Co se zlepšilo, je fakt, že se identifikovaly hlavní environmentální hrozby pro Antarktidu včetně dopadu provozu vědeckých stanic. To znamená odpadové hospodářství, zejména nakládání se splaškovými vodami. Další zajímavé oblasti jsou zavlékání nepůvodních druhů organismů - ať už mikroorganismů nebo vícebuněčných organismů - do Antarktidy nejen vědeckými výpravami, ale zejména těmi turistickými. A nejčerstvější téma, které je na stole, je zvýšený výskyt plastických hmot v jižním oceánu.
Co s ním svedou vědci?
Národní vědecké programy mohou přispět k identifikaci zdroje tohoto znečištění a nějakými pravidly zejména pro provoz plavidel, které jsou třeba i mimo oblast Antarktidy, mohou globálně přispět ke zlepšení tohoto problému.
A jaké je řešení problému s odpadem z vědeckých stanic?
Některé státy prezentovaly své přístupy, o kterých se diskutovalo. Ti, kteří už jsou dál - třeba Německo nebo Japonsko - představili novou techniku. Zatím je energeticky velmi náročná, ale vzhledem k životnímu prostředí prospěšná, protože opravdu brání vstupu nežádoucích patogenů do přírody. Nefunguje to tak, že teď všichni musíme začít používat konkrétní čističku odpadních vod, ale učíme se jeden od druhého.
