Autorka skvělých Želar nebo Jozovy Hanule, podle kterých byl v roce 2003 natočen film Želary režiséra Ondřeje Trojana, byla totiž známá právě spíš pod jedním ze svých pseudonymů.
Třiadevadesátiletou spisovatelku zradilo srdce loni 22. prosince, kdy byla převezena do brněnské nemocnice.
Zůstaly po ní ještě nevydané rukopisy. Podle Vladimíra Pistoria, bývalého vedoucího pražského nakladatelství Paseka, se však nedá předpokládat, že by se v nich našlo ještě něco převratného.
Želary byly zjevením
"Takové zjevení, jako byly v roce 2001 vydané Želary, oceněné o rok později Státní cenou, už tam určitě není. Cenné jsou možná ještě některé její rozhlasové hry, z nichž však ty nejlepší už také vyšly," myslí si Pistorius, který na pohřeb přijel až z Příbrami.
Zavzpomínal pak i na to, že mnoha nakladatelstvími odmítnutý rukopis léta vůbec nevydávané Legátové mu na počátku milénia přinesl Ondřej Trojan se scenáristou Petrem Jarchovským. Ty pak musel přemluvit, aby kniha vyšla ještě před zfilmováním, které plánovali.
Po scénické hudbě Petra Ostrouchova právě z filmu Želary na pohřbu zazněl nejdřív úryvek z Jozovy Hanule, který přečetl herec Ján Sedal.
Osobně laděné rozloučení pak pronesla bývalá redaktorka MF DNES Dora Kaprálová, která v roce 2005 vydala v brněnském Hostu knihu Návraty do Želar napsanou na základě mnohahodinových rozhovorů se spisovatelkou.
Za český PEN klub se s ní na závěr rozloučila i spisovatelka Milena Fucimanová.
