Čtyřiačtyřicetiletá šumavská rodačka a autorka mnoha děl různých témat totiž studovala „na konci divokých devadesátek a začátku nového tisíciletí“ několik let na jižní Moravě a nemůže na to zapomenout.
„Brno krásných bláznů, opilých básníků a bavících se študáků, kde jsem se vlastně poprvé učila žít sama a protloukat se světem dospělých. Spousta skvělých vzpomínek, přátel a víceméně šílených zážitků, co však k mládí patří. Tohle město pro mě bude vždycky hned po Šumavě mým druhým domovem,“ svěřuje se Klabouchová.
Muž z Brna, tato neskutečná jízda zdejšími kuriozitami, by tedy patrně bez vašeho studijního pobytu nevznikla…
Asi bych tomu neříkala studijní pobyt. Byla to krásná léta vysokoškolského studia a první roky života po něm. Několik let jsme zde částečně žili i s rockovou kapelou, kterou jsem tehdy zastupovala.
Nejsem Moravačka a v Brně jsem se nakonec neusadila, takže píšu jako „nezdejší“. Možná trochu víc tak, jak Brno vidí ti zvenku. Jinak je to i v mém případě hluboká ironie, čistá satira, co se opírá o zdejší každodennost, která nám cizákům ale někdy opravdu každodenní nepřipadá.
