Petr Zeman vystudoval biologii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně, kde strávil celý život, a stal se doktorem přírodních věd.
V Brně po okupaci brojili proti volbám, komunisté rozdali tvrdé tresty |
Na konci 60. let 20. století se zapojil do protikomunistického studentského hnutí, v němž se seznámil s později pronásledovaným Jaroslavem Šabatou, což jej uvedlo do disidentské společnosti. Zároveň si tím však zadělal na pozdější problémy.
Po vpádu sovětských vojsk do Československa v srpnu 1968 byl Zeman jakožto výzkumník v Československé akademii věd podroben normalizačním prověrkám a když při nich vyjádřil nesouhlas s okupací, přišel o místo. Nejprve se uchytil ve Studenci na Třebíčsku, kde zkoumal hlodavce, ale po zatčení Šabatovy rodiny a jejích sympatizantů musel skončit i tam.
„Tehdy jsem se na pár týdnů schoval v blázinci, jak jsme to tehdy také praktikovali,“ líčil svou další životní pouť Zeman, který pak působil doslova v brněnských kanálech jako takzvaný „krysař“, který trávil potkany a čistil lidem ucpané odpady. Popisoval rovněž, jak v kanálech potkal sortu alkoholiků a propuštěných kriminálníků.
Hlemýždi mu houfně hynuli
V té době se oženil, měl dvě děti a v disentu pomáhal hlavně s rozmnožováním knih, různých samizdatů a s jejich distribucí. Zároveň podepisoval různé petice včetně té proti uvěznění hudebníků z Plastic People of The Universe a Charty 77.
Od roku 1974 pracoval díky konexím své ženy v JZD Brno-Tuřany. „Jeho osvícený předseda Steiner měl tak dobrou pozici u stranických orgánů, že mohl přijímat i nejrůznější podvratné živly mého typu,“ popisoval Zeman, který dostal na starosti vybudování hlemýždí farmy, k čemuž však neměl žádnou pořádnou kvalifikaci.
Polistopadový šéf rozvědky Zeman byl v disentu krysařem a hlemýžďářem |
„Takže následující tři roky mi hlemýždi houfně hynuli, neboť recepty použitelné v malém na zarostlé zahradě nejsou možné na výměře mnoha desítek arů. Šneci nesnášejí koncentraci a jejich velkochov, který by zajímal velký podnik, prostě není možný,“ vzpomínal Zeman.
Po podpisu Charty mu estébáci v noci prohledali byt a odvezli jej na výslech, od nejhoršího jej však uchránila pozice dělníka i zmíněný předseda Steiner, který s komunisty uměl jednat.
„Takže když tlak StB zesílil, hodili mě v tuřanském JZD do skladu jako dělníka, a když polevil, mohl jsem tam dělat laboranta. A tak to potom šlo celých čtrnáct let až do převratu,“ ohlížel se Zeman, který se v té době podle svých slov naučil volně pohybovat „mezi akademickým prostředím a čtvrtou cenovou“.
Státní vyznamenání i povýšení na generála
„K disentu jsem se dostal vlastně jen z důvodů svědomí, když mé kamarády režim tolik dusil,“ vysvětloval muž, který nikdy nebyl členem žádné politické strany a své protikomunistické působení skromně zlehčoval. Na konci 80. let byl však klíčovou postavou takzvaného Brněnského fóra, které i díky jeho biologickému zázemí získalo silný ekologický podtext.
Hned po revoluci se Zeman zapojil do budování civilní kontrarozvědky, známé nyní jako Bezpečnostní informační služba (BIS), v níž se stal ředitelem krajské pobočky v Brně. „Pak jsem trošku zlobil nadřízené, takže jsem se stal jen zástupcem ředitele,“ poznamenal. V letech 1998 až 2001 pak byl ředitelem Úřadu pro zahraniční styky a informace, tedy civilní rozvědky.
Soudruzi, polibte mi! Disidentka o anonymech, odvaze i samotě při revoluci |
Poté, co vážně onemocněl, odešel do invalidního důchodu a působil jako bezpečnostní expert v univerzitním prostředí. V roce 2002 obdržel státní vyznamenání v podobě Medaile Za zásluhy o bezpečnost České republiky II. stupně, rok na to získal Cenu Jaroslava Jandy, kterou uděluje Bezpečnostní rada státu. V roce 2024 jej prezident Petr Pavel povýšil do hodnosti brigádního generála ve výslužbě.
„Lidé, kteří prošli přátelským tolerantním prostředím brněnského disentu, se často neuměli srovnat s tím, jaké názorové rozdíly mezi nimi po změně poměrů vypukly,“ bilancoval s odstupem let Zeman. „Já jsem velký skeptik, takže už nadšená atmosféra listopadových náměstí mne ponoukala k úvahám, kde ti lidé byli dva týdny předtím - a kde asi budou pár týdnů potom. Ale nechci jen lkát, i když i já jsem byl v lecčems naivní,“ podotkl.
