„Zvažuju, kterým směrem se vydat dál,“ říká úspěšný sedmadvacetiletý muž, který start života strávil v kojeneckém ústavu. „Po sedmi měsících mě adoptovali rodiče. O adopci mluvím otevřeně, chtěl bych být vzorem pro děti v podobné situaci,“ hlásí Kotlařík.
Kdy jste se vlastně dozvěděl, že jste adoptovaný?
Nepamatuju si přesné období. Údajně to bylo tak, že si mě rodiče posadili a sami mi to řekli, už když jsem byl v mateřské škole. Jenže tím, že jsem byl malý, jsem to vůbec nevnímal.
Kdy tedy přišel zlomový moment?
Až ve chvíli, kdy si ze mě začaly dělat srandu děti. Říkaly, že nejsem podobný ani mámě, ani tátovi. V tu chvíli jsem přišel domů a zeptal se, proč vlastně nejsem stejný jako oni.
O biologické matce nějaké informace mám, rodiče mi v tom nikdy nebránili. Nakonec jsem se ale rozhodl, že ten kontakt vyhledávat nebudu.
