Jestli je někde velká pravděpodobnost, že vám na ruku usedne pestrobarevný motýl, pak je to u Ždánic. Motýlí ráj na Hodonínsku je ojedinělým kouskem přírody s neobyčejně velkým výskytem těchto živočichů. Tomu, aby se zde udrželi, pomáhá rodina Michala Valenty.
Jeho farma zahrnuje na 40 hektarů malých záhumenků, obecních pastvin a starých sadů.
„Lokalitu dnešní farmy objevili původně biologové, kteří zjistili, že se na ní vyskytuje řada chráněných rostlin a živočichů a území je velmi cenné z pohledu ochrany přírody. Například z celkového počtu 150 druhů denních motýlů v Česku jich tu najdete 84. Je to opravdový unikát,“ vyzdvihuje Jana Moravcová, porotkyně soutěže Pestrá krajina, která Valentu odměnila zlatou medailí za příkladnou péči o přírodu.
Valenta je původně strojař. Hospodaření má sice v krvi po předcích, ale dostal se k němu oklikou právě přes ochranu životního prostředí, když založil občanské sdružení pod názvem Pro záchranu motýlího ráje. „Byl jsem jako místní požádán, jestli bych se o místo nechtěl starat. Připadlo mi to zajímavé. Ze zakladatele neziskové organizace se ze mě stal farmář,“ směje se Valenta.
Protože nezbytnou součástí péče o lokalitu je řízená pastva, pořídil si malé stádečko ovcí a koz. Postupem času byly pozemky převedeny na půdní bloky a z Valenty se stal plnohodnotný hospodář. Dnes má 120 ovcí a 40 koz masných plemen.
„Nejde ale o konvenční hospodaření. Ovce a kozy jsou jenom prostředek ke spásání suchomilných trávníků, aby zde mohly být ve velké míře zastoupeny orchideje a na ně vázané druhy denních motýlů,“ vysvětluje farmář, který zároveň postupně přeměňuje krajinu.
Vyhloubil tůň a na vrcholu svých pastvin nechal vztyčit desetimetrový dubový smírčí kříž jako připomínku křivd, které zde spáchal komunistický režim. Vlastnoručně jej vytesal. „Je to poděkování všem starým sedlákům, kterým bylo ublíženo, za to, jak krajinu uspořádali a co nám tu zanechali,“ podotýká Valenta.
Pečlivě rozdělené úkoly
S respektem a láskou se k vinicím, sadům a okolní přírodě chová také rodina Válkových z Nosislavi na pomezí Brněnska a Břeclavska. I ta byla v letošním ročníku Pestré krajiny oceněna zlatou medailí.
„Dnešní, k člověku, klimatu a krajině nevraživá doba si vyžaduje poklidných oáz k načerpání radosti, duševní rovnováhy a optimismu, že to, co činíme, bude mít i budoucí smysl. A právě takovým místem je Vinařství Válka, kde na vás dýchne rodinná pohoda, dělnost a cit pro spořádanost všech činností,“ popisuje porotce Radim Kotrba.
U Válků si úkoly pečlivě dělí. Obnova a péče o staré výsadby vinohradů a sadů, zachování přírodních struktur a opečovávání sakrálních staveb v krajině jsou doménou vinohradníka. Naproti tomu zpracování sklizené úrody a její přeměna do lahodných vín je rajonem vinařky, paní domu. Budoucnost biovinařství je pak zaručena pokračovatelem rodu, který si vzal na starost péči o zákazníky.
„V krajině se má člověk cítit pěkně, aby v ní byl jako v obýváku,“ míní zakladatel vinařství Karel Válka. Jak říká, staří sedláci trávili venku celé dny. „Ráno vyjeli za kuropění a večer se za kuropění vraceli. A chtěli se tam cítit dobře,“ připomíná.
Krajinu, v níž hospodaří, Válkovi dělají skutečně pestrou. Po vzoru Rakouska a Španělska se snaží vytvářet terasovité stupně, které podporují rozvoj místní květeny. Zcela vysadili prostředky na hubení hmyzu – v porostech, které jsou zdánlivě ladem, se najde spousta predátorů, kteří mají na škůdce políčeno.
„Právo žít má i mšice nebo myš. Na co je ničit? Ať je krajina různorodější a bohatší. Nemůžeme bojovat s přírodou, musíme se naučit pochopit, jak funguje. A ona nám pak pomůže,“ říká Válka.
„Proč do toho mladí nechtějí jít?“
Třetím jihomoravským držitelem zlaté medaile v Pestré krajině je Farma Člupy na Vyškovsku, kterou založili Kamil a Markéta Šediví po svém návratu z Austrálie a Nového Zélandu. Dnes hospodaří na 40 hektarech, kde rostou suchomilné trávníky a staré sady, jež se jim podařilo oživit. Chovají zde ovce s kozami a vyrábějí vynikající sýry.
„Příběh této rodinné farmy ukazuje, jak lidé, kteří nejsou ze zemědělského prostředí, dokážou zkušenosti získané v zahraničí zúročit v naší zemi a vybudovat opět funkční hospodářství tradičního typu,“ oceňuje porotce Daniel Pitek.
Šedivý líčí, že na startu manželé o zemědělství nic nevěděli a první informace čerpali na Mendelově univerzitě. Teorii pak chtěli převést do praxe. „Shodou okolností v tu dobu přišel plán péče o přírodní památku Člupy, kde bylo detailně popsáno, jak se má v takové lokalitě chovat. Teď jsme místo začali obhospodařovat pomocí ovcí a koz a vracet mu stepní charakter,“ odhaluje Šedivý.
Aby krajinu udělali co nejpestřejší, začali sázet stromy a vysévat pestré druhy travních směsí.
„Baví mě přemýšlet o všem, co tady děláme. Zemědělství je hrozně zajímavý obor. Docela se divím, že do toho mladí nechtějí jít, protože se v tom dá najít strašně moc věcí. Můžete si tvrdě fyzicky zapracovat, a nemusíte tak chodit do posilovny. Musíte u toho přemýšlet, pořád se dozvídáte nové a nové věci. A každý rok si to můžete zopakovat a udělat to líp,“ vyznává se farmář.
