Na pomoc zemědělcům, kterým dlouhá období vedra a sucha ničí například úrodu obilovin, přispěchali vědci. Hledají rostliny a jejich odrůdy, kterým takové podmínky tolik nevadí a vyplatí se je pěstovat. Různé druhy obilí proto v extrémním suchu testují odborníci z Drásova.
„Vyvíjíme přístroje, které zkoumají rostliny bez toho, abychom je ovlivňovali. Rostlina neví, že je analyzována, používáme neinvazivní metody. Jsme schopni rozpoznat, v jakém fyziologickém stavu je, jak se cítí, jak je happy. Jaké množství pigmentu a různých látek obsahuje a jak pracuje ve svém těle s vodou a jak daný stres ovlivnil její vývoj a růst,“ vysvětluje ředitel a majitel společnosti PSI (Photon Systems Instruments) Martin Trtílek.
Vědci rostliny nechávají růst a vystavují je různému stresu – například suchu – a pak vybírají jedince, kteří jsou odolnější v celém cyklu vývoje. Ti se dají namnožit a pěstovat ve velkém.
Momentálně takto PSI testuje obiloviny, především ječmen a oves s českým genotypem, ale také třeba rýži v Thajsku a Koreji.
Kromě výběru fenotypu, tedy rostlin s přirozenými vlastnostmi s vyšší odolností vůči různým typům stresu, jako je třeba sucho, firma zjišťuje i to, které geny jsou za jakou vlastnost odpovědné. Na základě toho je možné rostliny cíleně geneticky upravovat.
A ukazuje se, že některé nové odrůdy odolné skutečně jsou. „Momentálně děláme jednu publikaci společně s univerzitou ve Švýcarsku, kde dokazujeme významnou roli škrobů v odolnosti vůči suchu,“ poukazuje Trtílek.
Extrémní teploty samy o sobě nevadí
Šestým rokem se zkoumání toho, jaké druhy plodin vydrží extrémní sucho, věnuje i brněnský Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR. Testují vliv zvýšené koncentrace CO 2, sucha a také ozónu na obilniny. Prakticky současně se zaměřili i na sledování odolnosti pšenice vůči vysokým teplotám a suchu a jejich kombinaci.
„Jedním ze zásadních výstupů je zjištění, že vysoká teplota ani v tak citlivé fázi, jako je kvetení, není pro současné odrůdy zásadní problém. Tím je jen tehdy, pokud se zkombinuje se suchem. To dost výrazně mění pohled na riziko vysokých teplot,“ vysvětluje Mirek Trnka z Ústavu výzkumu globální změny a profesor Mendelovy univerzity v Brně.
Vědcům se potvrdila odolnost žita a také tritikále, což je kříženec žita a pšenice. Je tak možné, že se dočkáme renesance obou druhů, zvláště v suchých podmínkách.
O tom, jak je rostlina tolerantní k suchu, rozhoduje hloubka, délka a velikost kořenů a průduchů. Jenže i když je v tomto ohledu rostlina pro zemědělce ideální, nadělá potíže zase jinak. Třeba proto, že u ní nejsou zvládnuté pěstitelské technologie nebo neexistují přípravky na její ochranu. Typickým příkladem je merlík čilský, známý také jako quinoa. Ten má navíc i nižší výnos i zisk z hektaru.
„Cestou, která se tak v praxi logicky nabízí, je obměna pěstitelských technologií. Již se osvědčilo setí do čerstvě naorané půdy u řepky nebo dřívější setí kukuřice pro zachycení zimní vláhy. Samozřejmě nelze opomenout význam organické hmoty pro půdu a její vododržnost,“ nastínil proděkan Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Radim Cerkal.
Někteří hospodáři také nahrazují kukuřici čirokem. Plodinou s hlubokým kořenovým systémem je třeba vojtěška, ta se ale používá hlavně jako krmivo pro hospodářská zvířata. „Bohužel většina rostlin se schopnostmi tolerovat nedostatek vody v půdě nepatří mezi kulturní plodiny,“ poukazuje Cerkal.
Univerzální radou je tak hlavně to, aby se zemědělec zamyslel, jaká plodina se hodí do lokálních podmínek, ve kterých hospodaří.
„Musím vědět, zda je pro mě větším rizikem krátkodobé sucho spíše v ranější fázi růstu, nebo jestli nejvíce škod páchá sucho na počátku léta. Současně bych měl volit spíše několik odrůd s dobrou odolností, než vše vsadit na jednu kartu,“ radí Trnka.
