Začínal jste jako byznysmen, teď peníze vkládáte do úplně jiných projektů. Jak jste se k tomu dopracoval?
Do roku 2005 jsem založil nebo vedl zhruba 20 firem. Některé z nich jsem prodal, například distribuční společnost A&A. Pak jsem vedl komplex o 12 miliardách obratu. Spoustu peněz jsem i prodělal, například na akciích. Na špičce kolem roku 2005 jsem měl vliv na firmy s celkovým obratem zhruba 5 miliard a třemi tisíci zaměstnanci. To člověka unaví. Je to zodpovědnost za velké množství lidí. Teď dělám věci, co mě více baví. Když projekt vyjde, je to super, když ne, co se dá dělat. Ono to asi bude znít hloupě, ale peníze beru jako takové žetony do hry. Je úžasné, když má člověk dostatek financí na svůj osobní život. Ale s tím zbytkem by to měla být spíše zábava. Každých čtrnáct dnů za mnou přijde někdo, kdo mi nabízí svůj projekt.
Je těžké říkat některým ne?
Ano. To jejich nadšení člověka chytne. Mám snahu řešení nalézat než říkat, že to nejde.
Soukromá vysoká škola je další takový projekt?
S Masarykovou univerzitou (MU) už od roku 2007 spolupracuji na projektu CERIT. I díky tomuto záměru je MU centrum excelence kybernetické bezpečnosti. Je to vlastně vědecký park i inkubátor pro firmy. Svým způsobem na tuto spolupráci chceme navázat. Byli jsme schopní si společně s IBM prosadit na univerzitě studijní obor, který dnes patří k těm úspěšnějším. Ale ovlivňovat, co se na univerzitě bude učit, je nemožné. A to je dobře. V tom případě není jiná cesta než si pořídit vlastní vysokou školu, která tato omezení nemá.
Ladislav Chodák
|
Je o ni mezi firmami zájem?
Klíčová by měla být mezioborová znalost. Informatik, který nemá znalosti z ekonomiky, je mnohým firmám na nic. Obory by měly být takové, jaké lidi firmy chtějí. Zatím máme smlouvu o spolupráci asi s 20 firmami, jako jsou Y Soft, Infosys, Autocont, Nová Mosilana, bavíme se s Altou. Na druhé straně dále nespolupracovat se vzdělávacím ústavem typu MU by bylo škoda.
Co byste od univerzity chtěl?
Renomované vědecké kapacity, které by zaštítily obory, jaké potřebují všechny vysoké školy. Ty soukromé je potřebují i proto, že jinak by nedostaly akreditaci. Takto jsou to ale známí létající profesoři, kteří si rádi přivydělají, přestože tam nic moc nedělají. Nedivím se pak, že akreditační komise se na to dívá přísně. Škola potřebuje vlastní osobnosti, které ji rozvíjejí. Spolupráce by smysl dávala. I pro profesory a docenty, kteří by získali větší styk s praxí. A to by obohatilo i Masarykovu univerzitu.
Jak vás napadlo koupit zrovna Vysokou školu Karla Engliše, která má velmi kontroverzní pověst? Rektorem je právník napojený na ČSSD Zdeněk Koudelka, označovaný za jednoho z autorů problematické amnestie prezidenta Václava Klause...
O vysoké škole přemýšlím dva roky. Nakonec mě postrčila náhoda. Zemřel majitel VŠ Karla Engliše a jeho syn neměl zájem v podnikání pokračovat. Při porovnání ceny a výkonu byla tato vysoká škola nejjednodušším řešením. Všichni mi říkali, že její historie je strašná, ale mě až tolik minulost nezajímá. Chci vybudovat úplně něco jiného. Pevně věřím, že i pro studenty bude zajímavé, co dostanou, a ne co by dostali před 10 lety. Počítám na škole se zásadními změnami. Vše je ale závislé i na tom, zda na spolupráci kývne MU.
V jaké fázi uvažovaný vstup je?
Akademický senát by o něm měl hlasovat v září. Hospodářská komora sdružující v kraji 460 firem už do školy finančně vstoupila deseti procenty.
Chcete úzce spolupracovat s firmami. Jak by to mělo vypadat?
Už jsme založili takzvaný byznys simulátor – jiný způsob získávání praxe, než jak funguje dnes. Zvlášť v prvních dvou ročnících studia těžko studenta můžete dát na stáž někam do firmy, protože bude brán spíše jako přítěž. Proto jsme se rozhodli pro ně vystavět prostředí, které je velmi podobné firemnímu, ale přitom je součástí školy. Tří až pětičlenné týmy studentů pod vedením akademického vedoucího a mentora z praxe budou řešit konkrétní problémy konkrétních firem. Firma dá poptávku, oni zpracují nabídku. Také věříme, že po skončení práce firmy něco zaplatí. Pro studenty to bude forma stipendia, pro mentory kompenzace investovaného času.
Vzhledem ke slabším ročníkům není takové terno mít soukromou vysokou školu jako před lety. Myslíte, že na tom vyděláte?
Nejde mi o zisk. Ani o to školu vlastnit. Mohu tak prosadit svoje myšlenky. Jsem dohodnutý, že se podělím i s dalšími podnikateli. Navíc bych chtěl zavést partnerský systém, podobný jako v právnických kancelářích. Je přirozené, že pokud se někteří akademici budou podílet na chodu univerzity, mohou ji spoluvlastnit.
Nebojíte se o kvalitu? V Česku je řada soukromých vysokých škol poslední záchrana pro studenty, kteří by se na veřejných neudrželi. Dokud platí, studují...
Pokud má mít cokoli nějakou úroveň, nemůže se to degradovat jen na finanční záležitosti. Neznám člověka, který by byl profesorem a šlo mu pouze o peníze. Reputaci člověk buduje mnoho let. Nedokážu si představit, že si ji zničí tím, že pak nechá projít slabého studenta jen proto, že platí školné.
Podobný přístup – víru v dobrou motivaci lidí – jste uplatňoval u A co Brno?, které ale zkrachovalo...
V posledních 15 letech ale nefunguji jinak. Ze všech operativních složek podniků jsem odešel. Když firmu řídíte, nejste schopný to vidět s nadhledem. Větší firmy jsem prodal. Snažím se hledat dobře motivované lidi, které potom podporuji. Sám do toho tolik nevstupuji. Jsem takový táta a máma těch firem. Tady pouze věřím, že u lidí, kteří mají dlouhou akademickou historii, to bude snadnější. Máte ale pravdu, že to nemusí fungovat univerzálně. Z A co Brno? jsem si vzal ponaučení, že do politiky už se znovu vměšovat nebudu. I tím jsem chtěl nasměrovat více peněz do vzdělávání.
Tvrdíte, že oba projekty vás přišly na podobné peníze. Řeknete jaké?
Do deseti milionů.
